Leželi jsme vedle sebe, obklopeni tichem nočního bytu. Jen naše zrychlené dechy pomalu ustávaly. Jana se ke mně přitiskla blíž a zabořila obličej do mého ramene. „Zůstaneš?“ zašeptala ospale. Pohladil jsem ji po vlasech. „Pokud mě nevyhodíš, tak ano.“ Usmála se a její ruka na mé hrudi se pomalu uvolnila. Cítil jsem, jak se její dech prohlubuje, jak její tělo povoluje v náruči spánku. Já sám…