„Šla jsem do kláštera rovnou ze školy. Okčekávala jsem, že budu pannou
po celý život, učili mě považovat sex za něco velmi špatného. Neměla
jsem s muži žádnou zkušenost. Jen vzácně jsem s příslušníky opačného
pohlaví mluvila. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že skončím jako sexuální
poradkyně, asi bych se mu vysmála do obličeje. Ale nikdy jsem nebyla
šťastnější než v tomto povolání,“ tvrdí dnes dvojnásobná matka
Fisherová.
Jako jeptišce se jí vždy líbilo, že může pomáhat lidem. To v ní zůstalo
dodnes. Ovšem pomáhat chce poněkud jinak, než jak to diktuje
římskokatolická církev. „Ten mír a pokoj v klášteře byl nádherný a
opravdu jsem si ho užívala... Jenže pak mě nutili pracovat i se zápalem
plic. Po druhém onemocnění jsem odešla a stala se zdravotní sestrou,“
vyprávěla Fran britskému listu The Sun.
Čtyři měsíce po odchodu z klášetra potkala budoucího manželka Richarda
Fishera. V roce 1982 se jako manželé odstěhovali do San Franciska –
města sexuálně velmi liberálního. Po deseti letech od svatby začal
Richard požadovat pro katolíky nepřijatelné erotické hrátky. Fisherová
na to v té době nebyla připravena a vyděsila ji i první návštěva
swingers party. Pak začala studovat na Insititutu pokročilých studií
lidské sexuality v San Francisku a stala se sama terapeutkou. Manžel si
užíval její osvobozenou sexualitu jen pár let, v roce 2009 zemřel na
Alzheimerovu chorobu.
Kvalifikovaná kalifornská sexuoložka dnes ke své práci dodává: „Miluji
svou práci. Ráda pomáhám lidem, kteří jsou tam, kde jsem byla jednou já.
Pomáhám gayům v heterosexuálním manželství, mužům s poruchou erekce,
frigidním ženám.