Ta totiž mužský mozek vycepovala dost podivným způsobem, takže přeceňuje
sexuální signály a podceňuje ty důležitější. Muži touží rozsévat své
geny a jejich mozek je k tomu primárně naprogramován. Samozřejmě
podstatou lidskosti je to, že nejedná jen na základě biologických
impulsů. Muži nejsou zvířátka a výchova a společnost jejich chování
formuje – více či méně. Přesto silné biologické impulsy přetrvávají.
Muži tak přeceňují impulsy týkající se sexu a podceňují ty, které se
týkají jiných forem vztahů.
Muži jsou ti, kdo ženám nadbíhají. Tráví tím čas a utrácejí za to
energii (vyjádřenou dnes ve formě peněz). A pak to celé nevede k sexu.
To je pro muže dost frustrující, proto se mozek snaží zachytit jakýkoli
signál naznačující, že je žena k souloži svolná. Jenže to může být dost
zavádějící.
„Ženy tak totiž nefungují,“ tvrdí profesor Mons Bendixen z Norské
univerzity vědy a techniky. Biologický i společenský vývoj v psychologii
ženy nastavil laťku výše než u mužů. Takže než dojde k sexu, u žen tomu
předchází mnohem jednoznačnější signály.
V experimentálních pokusech profesor Bendixen nabádal ženy, aby se v
konverzaci s muži chovaly pouze přátelsky. Pak se nic netušících mužů
ptal na povahu tohoto rozhovoru. Muži si chování žen velmi často
vykládali jako svádění a vybízení k sexu.
„Fascinující na našich objevech je, že jsou shodné se studií ze
Spojených států, ačkoli Norsko je jednou z pohlavně nejrovnoprávnějších
zemí a navíc sexuálně velmi liberální. Fakt, že je tato hypotéza
evoluční psychologie podpořena důkazy, i když je studie provedena ve
společnosti s velmi silnou rovnoprávností pohlaví, zeslabuje teorii, že
psychologii mužů a žen více určuje vliv společnosti různých kultur,“
dodává profesor Bendixen.