Studii Sarah Hunterové Murrayové a Lori Brottové publikoval odborný časopis Journal of Sex & Marital Therapy. Vyzpovídaly tři stovky heterosexuálních mužů ve věku osmnáct až pětašedesát let, kteří žili minimálně šest měsíců v trvalém partnerském vztahu.
„Současné sexuální scénáře pro heterosexuální vztahy na Západě tvrdí, že muži by měli být těmi, kdo zahajují sexuální aktivitu ve vztahu, posouvají hranice fyzické intimity a touží po ženách, nikoli jsou sami žádoucí,“ vysvětlují Murrayová a Brottová motiv svého výzkumu.
Jen málo odborníků v minulosti věnovalo pozornost mužské potřebě být pro své protějšky sexuálně žádoucí. To znamená především dostávat od nich tuto zpětnou vazbu. Nestačí si jen myslet, že jsem žádoucí, ale také mít jasné důkazy o tom, že mi to protějšek dává najevo.
Ve výzkumu uvedlo pětadevadesát procent mužů, že je pro jejich spokojenost se sexuálním životem ve vztahu velmi důležité, aby se cítili být sexuálně žádoucí. Jen dvanáct procent ale uvedlo, že to skutečně zažívá, že jim tedy partnerky vyjadřují, že po nich touží a připadají jim vysoce přitažliví.
Muži přitom vnímají jako vyjádření zájmu a přitažlivosti ze strany ženy komplimenty, erotické (nemravné) zprávy a rozhovory, letmé doteky, zahájení pohlavního styku, projevování nadšení při sexu, experimentování, flirtování a romantická gesta. Vnímají tedy jako projevování zájmu a přitažlivosti to stejné, co ženy považují za projevování zájmu a přitažlivosti ze strany mužů.
„Je možné, že muži a ženy jsou si mnohem podobnější, než se v minulosti soudilo, když jde o potřebu být objektem touhy a sexuálního zájmu partnera,“ míní psychiatr doktor Grant Hilary Brenner ve vyjádření pro magazín Psychology Today.