Povozím tě na ocásku

Chrisula vešla na terasu a vybrala si stůl o dvou židlích, úplně v rohu, zády ke všemu, s výhledem do údolí. Slunce zapadalo za koruny stromů. Bylo rudé jako její vlasy, čerstvě obarvené od kadeřníka. Číšník se zeptal jaké má přání. Chris se zasnila. "Chtěla bych se ještě jednou milovat s Diegem, mým španělským exmilencem." pomyslela si.
"Kávu, neperlivou vodu a džus, jedno jaký." řekla už nahlas.
"A tu kávu jakou, prosím ?" chtěl upřesnit číšník. "Dám si dvě. Cappuccino a lattéčko, děkuji."

Daniel vešel na terasu v okamžiku, kdy číšník přinesl objednávku a odcházel. Chris vytáhla z kabelky sáček se skořicí a vydatně jí posypala cappuccino. Napila se a nechala mléčnou pěnu na horním rtu. Měla ráda tu chuť. Zaklonila hlavu a nechala, aby jí sluneční paprsky šimraly do tváří. Pomalu se olízla. Její úplně první cappuccino v životě bylo posypané skořicí. Zachutnalo jí to a protože už ji to nikdy nikdo v žádné kavárně ani restauraci neposypal, nosila si sebou skořici vlastní. Daniel z ní nemohl spustit oči. Rychle přemýšlel co dělat. Když si sedne ke stolku, všimne si ho a vyruší ji. Když si nesedne, číšník přijde stejně a vyruší ji také. Prekérka. Nakonec zůstal stát.

Chrisula v domnění, že je tam stále sama, stále otočena zády, vytáhla desky a začala pracovat. Že by se živila jako ilustrátorka dětských knížek, ji napadlo poté, co měla úspěch její vlastnoruční, vyrobená pro synovce. Moc jí to, ale dnes nešlo. Napila se a rozepla horní dva knoflíčky blůzy. Zajela si rukou do podprsenky a hrála si s krajkou. Objížděla prstem všitou krajku po celé délce košíčku. Daniel se potichu posadil na nejbližší židli. Chris si sundala lodičky a vykasala sukni. Druhou rukou si zajela do klína a zapřela se do židle. Nahoře i dole se hladila a myslela na Diega. Svět kolem ní neexistoval.

Daniel se otočil, jestli nejde číšník, ale ani lísteček se nepohnul. Ani záclona ve francouzském okně průchozím na terasu, se taky nepohnula. Dlouho tedy neotálel, vytáhnul z poklopce vzrušený penis a začal se pomalými tahy uspokojovat. Chris trochu zrychlila a ke škodě obou, zavadila o stůl a jedna pastelka sjela dolů na terakotovou dlažbu a ten zvuk ji probral. Rychle se otočila, jestli ji někdo neviděl a uviděla ho jak ho drží v ruce. Trapas. Daniel to nečekal a nestihl ho schovat. Chrisula se zvedla, zapnula si blůzu, stáhla sukni, nazula lodičky, zvedla pastelku a už se neotočila. Byla opět zahleděná do údolí, zády ke všemu. Daniel se upravil a šel se posadit do druhého rohu terasy. Teď ji viděl z boku. Vyndal z aktovky blok a pero a napsal ji vzkaz. Když přišel číšník, objednal si jídlo a pití a požádal ho, se spropitným, aby ho té ženě s červenými vlasy, předal.

"Zatracená pastelka ! Nestihl jsem to !! Mohla byste, prosím pokračovat ? Jestli vám to přijde troufalé, přijďte mi dát facku. Budu rád, když se mi jakkoli dotknete."

Chris napsala na druhou stranu odpověď a když číšník přinesl Danielovi pití, mávla na něj, aby vzkaz odnesl.

"Nebudeme to dělat na dálku. Pojďte si přisednout a ...
... nebudeme to dělat vůbec !"

Daniel se rozesmál. Vzal si své věci a šel k ní. Položil je a když viděl na stole ve skicáku nakreslenou červenou lišku s ohnivým ocasem jako její vlasy, rozhodl se, pro teatrální představení se. "Krásné pozdní odpoledne, krásná liško Ryško. Dovolte, abych se představil. Daniel Duval, antropolog a úchyl v jednom."
Chris zůstala sedět, sundala si sluneční brýle, aby viděl její zářivě zelené oči, které lemované červenou hřívou ještě více vynikly, mu podala ruku a také se představila:
"Chrisula Olympia Heléne Ovadokis, malířka amatérka a exhibicionistka. Facku vám nedám, neměla jsem se předvádět. Ale to slunce i na vaše české poměry, tak žhne ... vyvolalo to ve mně vzpomínky a nemohla jsem se udržet."
Povídali si jako staří známí. Chris si objednala také jídlo. Daniel ji pozval za to, jak mu zpestřila nudnou brzkou večeři. Ona mu vyprávěla proč umí česky a jak přišla ke svému jménu. Proč byla (a stále je, to neřekla) nadržená a co že to vlastně maluje. Nové vydání českých pohádek do zahraničí. Teď kreslí O Budulínkovi. Konkrétně lišku, která mu říká:
"Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku."

Daniel si usmyslel, že ji chce za matku svých dětí a z té večeře, ji prostě nepustí. Odveze ji k sobě do nory a začnou pracovat na tom prvním Budulínkovi. Za pozitivní test dostane bubínek. Při té představě se připitoměle usmíval. Vyrušil je číšník, který si dovolil udělat vtip - přinesl nezapálenou čajovou svíčku v kalíšku s tím, že zapalovač nepotřebují, jak to mezi nimi jiskří. Daniel to ocenil další stočenou bankovou a odpověděl, že mají všechno, co potřebují. Číšník pochopil a odešel. Vyprávěl Chrisule, že má taky boty z toulavého telete. Babička s dědou emigrovali do Španělska a matka si proti jejich vůli vzala Francouze s polorozpadlým zámkem a všechno co měli, ji dali a ona ty peníze v něm utopila. Zámek stále nevypadá jak zámek, rodiče jsou rozvedení a hodili mu to na krk.
"Ty máš zámek ?" nevěřícně se zeptala Chrisula.
"Promiň. Odpustíš mi to ?" odpověděl ji Daniel.
Dojedli, zaplatil a co dál ? "Můžu tě odvézt domů ?" zeptal se.
"Jestli máš čas, tak ano. Ale je to za městem. V sezóně je tady všechno obsazené." odpověděla mu.

Jeli a míjeli pole. Daniel si všiml, že s hráškem. Zastavil a požádal ji, ať vystoupí. Vzal ji za ruku a odvedl na kraj pole. Natrhal pár lusků, vyloupal hrášek a vkládal jí ho pomalu do úst. Chrisula tála jak tabulka čokolády, když ji držíte dlouho v ruce.
"Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku." řekl Daniel a díval se na ni.
"To bych přece měla říct já." dojímala se Chrisula.
"Tak to řekni." odpověděl jí Daniel a poprvé ji políbil.
♥