Červivý sýr - první část.

10. 8. 2021 · 1 303 zhlédnutí B612

Je rok 2056, několik let po celosvětovém Feministickem jaru, je doba, kdy byla většina mužské populace namleta do kočičích konzerv a zbytek, malý počet vybraných vědců, doktorů, masérů, kadeřníků, ale i náhodně přeživších ztracených existencí je sterilizován a slouží jako sexuální otroci elitě.
Ačkoli si vítězná strana svůj omyl záhy uvědomila, bylo již pozdě a situace, zdá se, nemá řešení. Lidstvo na planetě Zemi vymře.

Kapitola první-strast.

Dívka nadzvedne postupně obě nohy nad rohožku, ze které vytryskne přesně řízený paprsek studené plazmy aby záhy vyčistil a sterilizoval vše, co nepatří za dveře jejího bytu.
Za okamžik leží na své jemně vibrující posteli a robotický pes, mazlíček, sloužící pro všechny, nejen, domácí práce ji olizuje stehna a tlapkami ji sundavá kalhotky.
Rozbitej křáp! Postěžuje si nahlas Denisa, copak chci, aby mě šukal pes?! Fuj! Vstane a jde do koupelny pro robertka po mamince.
Nedlouho po dvanáctém sebeukojení toho dne usíná, aby se vydala vstříc říši snů, které ji jako obvykle přinesou buď děsivé vzpomínky na jejiho otce, nebo rozkoš.

/
Mezitím, na druhém konci města, v kanále, se Maxim taktéž ukládá ke spánku. Je to hodný mladý muž kolem pětatřiceti a až bude velký, chce být soukromým detektivem. Nyní je momentálně patnáct let bez práce.
Na močí a jinými splašky provlhlé matraci si svítí ukradeným atomovým luminoforem na vybitou pornodesku. Ta je sice skoro deset let stará, ale z určitého úhlu pro masturbaci více, než dostačující. Je na ní zaseklý obrázek z reklamy mezi filmečky; dívčí fotbal.
Maxim je vůbec jednoduchý muž, se svou rolí v životě se smířil, je dokonce tak smířený, že si matraci už týden neposunul na suché misto. Však se ráno umyje pod výpustí z koupelny své dnešní paní z apartmánu č.6. nad ním, dovolila mu to.
O tom, že by mohl vyměnit mezi luminoforem a pornodeskou zdroje se ani nezmiňujme.

/
Třetí, na krátko se mihnuvší, zato velice důležitou postavou našeho příběhu je Viktor, vědec a podřízený kolega Denisy.
Nespí, neúnavně pracuje na jejich společném projektu v tajných laboratořích firmy.
Posledních několik měsíců pracují na multiplikátoru vůně, stroji, jehož základem je využití zbytků prvního pokusu o warpové jádro přítele Zeframa.
Mají nelehký úkol, zesílit vůni každého nově vyrobeného Olomouckého syrečku natolik, že budou cítit na desetitisíce kilometrů daleko. Tento mistrovský tah vnučky někdejšího premiéra již neexistující republiky, dědičky obřího konglomerátu byl přímo ďábelský.
Jak ale směřovat cílenou reklamu k jednotlivým zákazníkům, aniž by voněl celý svět a někdo pro ni mohl i pracovat?!
O to se právě měli postarat naši dva vědci. Jejich úkol byl nejen zesílit a urychlit jednotlivé pachové molekuly, měli je cíleně směřovat ke konzumentům po tranzdimenzionálních trasách prostorem, tedy, na výstupu je "schovat" do jiné dimenze, aby se posléze opět "objevily" v těsné blízkosti spotřebitele.
Tato reklama se měla opakovat tak dlouho, dokud dotyčný nepochopí, co potřebuje.
Měla...
...Byli tak blizko!
Zmínil jsem, že Viktor se naším příběhem jenom mihne.
Tak, to se právě stalo.
Blíží se ráno. Je zlatá hodinka a na místě, kde ještě před vteřinou byla laboratoř zeje díra ve tvaru koule zabírající tři podlaží.
Viktor na Denisu s prvním testem nepočkal, namísto toho se pokusil o první reklamní přenos přímo na ní.
Ooo, jak je vtipný, myslel si. Teď je mrtvý a netuší, jaké změny způsobil. Změny, které zasáhnou celý svět.

Je ráno a nad Olomoucí se rozlévá slunce a vůně syrečků.

Kapitola druhá - Sen

Denisina postel je povlečena v azurovém hávu s bílými paprky z rákosí, na které svítí pohasínající odlesky měsíce, jemně, zespod mraků.
Za otevřeným oknem, zataženým mihotajícímise závěsy, které jej proměňují v nejasný obdélník světla blízkého rána, levituje postava.
Denisa necítí strach, je jako omámená, čeká.
Mladý, svalnatý muž vplouvá do místnosti a pokládá nohy na podlahu. Narovnává se a v paprscích jemného světla se topoří penis nemalých rozměrů.
/
Je to další z jejich nočních návštěvníků, jenže tentokrát neklepe, nevstupuje dveřmi. Vplouvá oknem.
Denisa, dívka, která má své přirozené potřeby, si ve světě s nedostatkem možností jejich uspokojení velice dobře osvojila lucidní snění.
Ze začátku snad mohla být částečně spokojena domácím robotem, který byl jednou uklízeč, jednou zašel nakoupit, jednou omezený milenec a jindy pes.
Ale opravdu, opravdu ji mělo stačit dildo? Trochu lepší dildo?
V jejich snech, které z velké části ovládala, k ní každou nocí přicházeli milenci, né jeden, ale dva, tři,deset! Podávali si dokonce kliku u dveří.
Techniku měla natolik zvládnutou, že se mezi jednotlivými, skutečnými orgasmy dokázala probudit, tak akorát natolik, aby se zašla vyčůrat, nalila si a vypila sklenku vína na balkoně a vrátila se do postele.
Ovšemže do prázdné postele, však ho poslala pryč, než vstala. Přijde další, jen jak se přikryje, nebo nepřikryje, jak ona bude chtít.
Tak i dnes nad ránem, jako nemálo jindy, bylo v rákosí vlhko. Po noci plné jejich soukromých milenců, po noci, kdy se její prsty v polospánku dotýkaly jejich těl, kdy její klín lízali její otroci, ale i její muži a otcové jejich dětí.
Pronikali do ní se zájmem, cítila jejich teplo na svém těle, lískali ji ve vlasech, říkali, ze jsou šťastní a ujišťovali se, ze je šťastná ona.
/
Stál na prahu postele a pozoroval ji. Tentokrát je nesmělý, zahihňala se nad svým pokrokem.
Pojď, létavče, pojď, ty můj ptáku, řekla se smíchem a udělala mu u sebe misto.
Místo mezi roztaženými stehny.

/Konec první části.