První láká Jana

Janu jsem znal už ze základní školy. Sedávala v lavici přede mnou a já si při hodinách hrával s jejími vlasy. Měla je obdivuhodně dlouhé. Sahaly do pasu a mě to prostě přitahovalo. Jako desetiletý chlapec jsem ji jednou při hodině obarvil konečky vlasů inkoustem do plnícího pera. Ale běžně jsem se omezoval na lehké tahání nebo namotávání jejích vlasů na prst.
Byli jsme kamarádi. Tedy až na ty okamžiky, kdy jsem jí něco provedl a hnala mně po celé třídě, aby mne náležitě potrestala. Nejčastěji za plácnutí po zadku, nebo nadzvednutí sukně. Už si nepamatuju, jestli a kolikrát mně chytla, ale naše škádlení obvykle končilo společnou dobou po škole, kdy jsme trávili čas jen sami dva a pošťuchovali se bez pozornosti spolužáků.
Naše cesty se rozešli po osmé třídě. Ona šla do učení a já na gympl. Na chvíli jsme se ještě potkali v tanečních, ale Jana už tou dobou s někým chodila a neměla na mně čas.
Když mi bylo čerstvě osmnáct, potkal jsem ji znovu. Mě poslala na nákupy mamka, ji vzali rodiče s sebou, protože bydlela ve vsi kousek od našeho města. Její rodiče měli kupodivu pochopení a nechali ji se mnou před prodejnou, ať si povídáme. A ona mi nabídla, ať za ní v sobotu přijedu. A já byl moc rád.
V sobotu po obědě jsem osedlal kolo a vyrazil na "rande". Ujet 15km nebyl problém a tak jsem po chvíli stál před jejich domem a hledal zvonek. Ten neměli, ale měli psa, který můj příchod náležitě ohlásil. Jana vyšla z domu, nechala mě zaparkovat favorita za brankou a šli jsme na procházku. Jen tak, jako kamarádi.
Moc jí to ten den slušelo. Byl červen, krásné skoro letní odpoledne, Jana měla džínové kraťasy s laclem a její husté dlouhé vlasy si spletla do masivního copu, jehož konec sahal skoro až ke kolenům. Krásně se smála a já byl zase jako ten malý kluk, co s ní byl moc rád po škole. I když...bylo nám osmnáct a zase tak daleko ta doba nebyla.
Šli jsme lesem a povídali si o všem možném. O spolužácích, první láskách a zklamáních. A ani jsem si nevšiml kdy, najednou jsme se vedli za ruce.
"Líbila jsem ti vůbec někdy?" zeptala se Jana z ničeho nic.
"Ty? Vždycky..." přiznal jsem. "Do tebe jsem byl zamilovanej už od šestý třídy, ale tys to prostě neviděla."
"Kecáš...kluci se furt chtěli líbat a ty nikdy nic." smála se mi.
"Taky jsem chtěl, ale tys nechtěla. A já si nechtěl říkat o pusu".
"A dneska by sis řekl?"
"A ty bys mi ji dala?" Tehdy jsem vůbec nevěřil, že by se to mohlo stát. Jana, která do té doby byla symbolem nedosažitelné dokonalosti, se vedla se mnou za ruku. A najednou se ke mně rychle naklonila a vlepila mi rychlou pusu.
"Stačí to tak?" smála se na na mě lišácky.
"Počkej...to bych ti měl vrátit" ozval se ve mně dobyvatel. Rychle jsem ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Naklonil jsem se k jejím ústům a chtěl jí oplatit, co jsem dostal, když tu najednou prudce ucukla.
"Tady ne, někdo nás uvidí!" sice jsem nechápal, kdo by nás mohl na lesní cestě vidět, ani proč by to vadilo, ale pustil jsem ji. Vzala mně za ruku a táhla na pěšinu a pak ještě kousek dál k louce, kde stál nový posed.
"Pojď si pro pusu!" mrkla na mě a šplhala na horu. A já rychle za ní, než si to rozmyslí. Zavřel jsem dvířka a sedl si na lavičku k ní. Smála se očima a zjevně se bavila mou nerozhodností a nezkušeností.
"Tak co ta pusa?" Vypadlo ze mně nakonec a lehce jsem se naklonil blíž. Tentokrát neucukla a šla mi naproti. Naše rty se setkali, ale už to nebyla rychlá kamarádská pusa, ale dlouhý polibek...a pak další...a ještě jeden....až najednou se setkali naše jazyky a jiskra mezi námi se rozhořela plamenem.
Přitáhl jsem ji k sobě a okamžitě začal zkoumat celé její tělo. Zajel jsem rukama vzadu pod pás a vzal ji za pevný zadek. Ruka pak zajela pod tričko a přes nahá záda jsem drze přehmátl do předu a vzal ji za její malá prsa. Čekal jsem, že mi vynadá jako kdysi ve škole, ale jen zavzdychala a ještě víc si přisála k mým ústům.
Ztratil jsem poslední zábrany. Rychle ji rozepnul spony na laclu a pak i knoflíčky na boku. Tričko jsem vytáhl na horu a okamžitě se přisál k jedné bradavce. Tiše vzdychala a držela mou hlavu u svého prsu jak malému dítěti. A já chtěl víc a víc. Moje mužství v tu chvíli nebylo k udržení a sebralo snad veškerou krev mozku. Dneska bych přísahal, že se mi ten můj klacek tehdy snažil vyrvat z kraťasů.
Naše trička letěla na podlahu a já ji bleskurychle zvedl a svlékal ji kraťasy. Jak dopadly k nohám, ukázaly si bílé kalhotky s červeným lemem a mašličkou. Mimochodem...ta mašlička na dámském prádle mně dodnes fasicuje. Neváhal jsem a zajel rukou pod ně, kde jsem nahmatal nádherně vlhkou mušličku, kterou jsem začal dráždit prsty.
"Počkej", vzdychala mezi polibky, "tohle nesmíme". Tělo ji ale zradilo a vyšla mi klínem vstříc. Stáhl jsem jí kalhotky až ke kotníkům, moje kraťasy byli dávno dole. Zvedla levou nohu a vymanila se ze svého prádla, zatlačila mně zpět na lavičku a sedla si mi na klín. Pak vzala do ruky můj penis a nasměrovala jej přímo do sebe. Propletli jsme se ještě víc. Naše klíny na sebe ve vzájemné touze naráželi a pohyb se zrychloval. Pak se Jana otřásla křečí a lehce zpomalila. Snažila se vydýchat, ale nebylo na to moc času. Zvedla se ze mne, otočila se k okénku a nabídla se mi zezadu.
Vnikl jsem do ní a ona mi šla vstříc. Přirážel jsem jako pominutý a naše pohyby se zrychlovali. Držel jsem je pevně rukou za boky a cítil její pevné bříško. Moje šmátrající ruce občas nahmataly pevná malá prsa, jejichž bradavky jsem žmoulal v prstech. Tiše skučela a narážela se na mně se stejnou intenzitou, jako já pronikal do ní. Po chvíli jsem ucítil známé pnutí a snažil se zarazit se ještě hlouběji do jejího svíjejícího se těla. V posledním momentu mě osvítila jiskra zdravého rozumu a já z vyjel a postříkal jí bříško a část mojí nálože skončila i okénku posedu. Stáli jsme opření o okno, nalepení na sebe a vzrušeně oddechovali. V tu chvíli jsem věřil, že ji miluju.
"Podívej, daňci." ukázala mi stádečko vysoké, které se nerušeně páslo asi tak sto metrů od nás.

Ten den už jsme moc nemluvili. Pomalu jsme se oblékli a já jí odvedl za ruku domů. Dostal jsem pusu na rozloučenou a povolení zase přijet. To léto jsem za ní přijel ještě třikrát, pak mi volala, ať nejezdím. Prý se na diskotéce zamilovala. Překousl jsem to, ale velmi nerad. S Janou jsme se pak viděli o pár let později na třídním srazu. Byla vdaná a měla dvě děti. Vypadala šťastně. Před pár lety se mi ozvala na Facebooku. Je rozvedená, děti jsou velké a ať prý někdy zajedu na kafe. Mám to k ní přes sto kilometrů a mám taky rodinu, takže to asi neklapne.

Jana nebyla.moje první, ale rozhodně byla první, se kterou to stalo za to. Přišly další lásky, objevil jsem v sobě i náklonnost k mužům. Ale na Janu se nedá zapomenout.