Pij s rozumem – aneb rozum a pyj

V tom „chlapském“ životě je několik podstatných milníků a v osud jednotlivců jsou si hodně podobné – odhalení toho že ve vaně lze kromě kachničky objevit i zábavnější hračku která se časem zvětšuje a občas jí lze někam zasunout nebo si s ní vyrobit trochu příjemna,ale i věci na první pohled všední jako že nechcete sdílet svět samostatně rozlišit jestli víc baví sex s pytlíkem nebo bez něj a nakonec po všem tom shonu vám kromě stereotypu práce a rodiny zbyde jen občasná návštěva pohostinství s nejlepším kamarádem z dětství…

Pedro splňoval tuto definici stoprocentně,znali jsme se jako kluci ze sousedství léta,byl o rok mladší a to nebránilo páchat různosti odpovídající věku,jak pak šel čas stali se z nás ženáči a vychovatelé příští generace,čímž jsme získali spoustu povinností ale i také povolení v pátek každý týden si zajít na pivo do oblíbeného podniku …
Tentokrát se zadařilo,narazili jsme na společného známého který oslavoval příchod svobody,ne že by se rozváděl,ale končil v práci a odcházel do důchodu – jak několikrát zmínil do nejlepšího podniku na trhu,proto se to také kromě piva zvrhlo v bitvu panáků,kdy časem nebylo jasno kdo co objednal a kolik toho vlastně bylo…tomu odpovídal i návrat domů,i když jsme šli oblíbenou zkratkou kolem letního kina tak cesta byla nekonečná,logicky pak přišlo co přijít muselo,dle hydro zákona že tekutina do těla umístěna se občas musí vypustit aby se zbytečně nehromadila…

Vyhlédl jsem si křoví a zaujal základní postoj,rozepl kalhoty a pokusil se vyprostit zařízení k tomu určené,ale ouha,nešikovné ruce díky opilosti si nemohly s touto jednoduchou činností poradit a i nějaká kapka ukápla(jako Zemanovi v Budějovicích při hymně),rozhodl jsem se k problému zaujmout nekompromisní postoj a kalhoty i boxerky jsem spustil skoro až na kotníky,ovšem při této manipulaci jsem zakolísal a kdyby mne Pedro nechytil,tak jsem šel k zemi…za jeho pomoc jsem se mu odměnil několika kapkami protože nebylo v mých silách udržet kontrole nad všemi funkce těla….
„Ty vole“,pochčiješ nás oba“ konstatoval a nasměroval moji proudnici správným směrem,byla to úleva a v opilosti jsem nikterak nepociťoval divný pocit z toho že cizí ruka drží mýho ptáka,pak bylo odčerpáno a abych pobavil prohodil jsem:“ a nezapomeň oklepat!“,podíval se na mne a řekl něco co mi dávalo smysl až později – „neboj,nedělám to poprvně v životě…“

Oklepal,ale kontakt nekončil,stáhl mi předkožku a jeho prsty několikrát promnuly žalud,i přes silnou opilost jsem cítil jak v jeho ruce tuhnu,honil mi ho a masíroval a mně v tom vzrušení začalo docházet že se mi to asi líbí a hlavně že semeno bude venku dřív než jakékoliv slůvko ohrazení…taky se to stalo,vystřík byl tak silný,že jsem na chvíli měl pocit ztráty vědomí…pomalu jsem se vracel myšlenkami od svého „vodního děla“,vytáhl kapesník,otřel zbytky semene,pak se podíval do mých zřejmě udivených očí a pronesl :“a je hotovo,muselo to ven,nečum tak ….“
Zmátlo mne to,nějak mi to nesedělo k tomu co se stalo,byl jsem ale rád že to dopadlo takto,představa že by chtěl vyrovnání skore mne děsila,ale nic takového se nedělo,naopak po kompletaci oděvů jsme pokračovali domů mlčky jakoby jsme si najednou neměli co říct…

Po probuzení jsem si to v hlavě skládal a přišel jsem na jediné,že mne ta představa vzrušuje na první dobrou,stačilo si vzpomenout na výstřik a už tu byla „švédská ocel“a pak už jediná pomoc v ruční práci a to dost často,jednou jsem si takto vyplýtval zásoby na občasnou manželskou zábavu známou pod šifrou „Hezký večer“ a musel se uchýlit k výmluvám….pomyšlení na to prožít to znova mne vzrušovalo čím dál tím víc,několikrát na pivu jsem se pokoušel tu naši cestu naťuknout ale Pedro mne vždy odbyl,pikanterií bylo i to že od té doby jsme tou zkratkou nešli,nebyl jsem natolik odvážný to říci naplno a tak to trvalo asi půl roku až jednoho večera kdy zase byl nějaký ten panák a já zkoušel to připomenout to Pedro okomentoval slovy:“Hele,já nejsem teplej,to vůbec ne,ale musím se ti omluvit že při tom chcaní to na mne nějak přišlo,nesváděl jsem tě,ale musel jsem si ho vyhonit,nešlo to zastavit a ty jsi na to tak divně pak koukal,nedivím se,taky bych čuměl kdyby jsi si ho přede mnou honil,možná ten chlast,nevím,bylo mi trapně a nechtěl jsem abys si myslel něco špatnýho…“

„Prásk“ řeklo mé vědomí a bylo to doslova jako šlehnutí bičem,démon alkohol si zase vybral svou daň,Pedro si ve svém opileckém okně prohodil ptáky a víme jak ráno ta okna bývají prázdná…v duchu se mi chtělo smát nad tou absurditou,na druhou stranu pocit že nebloudím a vím na čem jsem byl vysvobozující,možná by někdo čekal že zahájím výběrové řízení na nějakého manipulanta,ne vůbec ne,některé věci mají zůstat nepřekonány…