Propocená basketbalistka

Byl to poslední zápas ženské basketbalové ligy. Náš tým na tom nebyl špatně a pokud bychom vyhrály, postoupily bychom do play-off. Naše soupeřky byly ve stejné situaci a tak nechtěly prodat svou kůži zadarmo. I když naše zápasy nejsou tak náročné jako mužské, se začátkem play-off jsou všechny zápasy stále těžší a složitější.
Byl už skoro konec zápasu a prohrávaly jsme o bod, já měla míč a pokoušela se ho přihrát vpřed. Byla jsem těsně přes soupeřovou bránící hráčkou s krátkými červenými vlasy. Pokoušela jsem se udržet ji za svými zády. Ona měla jednu ruku položenou na mých zádech a mávala kolem volnou rukou, aby mi vypíchla míč se kterým jsem driblovala. Bylo hodně horko a z nás obou tekl pot. Nakonec se mi podařilo dostat se tak blízko koše, že jsem mohla vystřelit. Otočila jsem se a byla k ní čelem. Zvedla ruce nahoru, aby se pokusila blokovat mou střelu. Ucítila jsem vůni potu, linoucího se z jejího podlaží. Vyskočila jsem a vystřelila. Když míč opustil mou ruku, chytila ji do své, pak už jsem jen cítila jak padám a skončila na podlaze. Jako zázrakem jsem trefila koš právě ve chvíli kdy se ozval bzučák a my vyhrály, jenže já ležela na podlaze tak překvapená, že jsem to stěží vnímala.
Zrzavá dívka se ke mě sklonila. „Můj Bože! Promiň. Nechtěla jsem, jsi v pořádku?“ Už jsem znovu začínala vnímat a zamumlala. „Joo. Myslím že budu v pohodě, jen se mi motá hlava.“ „Promiň nechala jsem se tím unést. Pojď pomůžu ti vstát.“ S těmi slovy mi podala ruku a já nejistě vstala. Znovu spustila. „Vážně se strašně omlouvám. Nemyslela jsem to tak.“ „S tím si nedělej starosti, to se může stát komukoliv. Neboj se, budu v pohodě.“ „Podívej,“ řekla, „já jsem Lenka. Bydlím kousek odsud. Pojď se mnou, dám ti na to led a můžeme si dát něco k pití.“ Neměla jsem zrovna náladu jet teď víc jak půl hodiny autem domů a tak jsem souhlasila. „Dobře půjdu. Já jsem Alena. Mám tu auto tak mě můžeš navigovat, doufám, že řídit zvládnu.“
Jela jsem za jejím autem a její dům byl vážně jen dva bloky od haly. Byl úplně temný, když jsme k němu přijely. „Ty žiješ sama?“ zeptala jsem se, protože nic nenaznačovalo přítomnost manžela či jiného spolubydlícího. „Jo úplně, nemám dokonce ani kočku. Sedni si zatím a já skočím pro něco k pití. Co si dáš? Pivo, víno, nebo něco tvrdšího?“ „No je mi docela dost horku, musela jsem se strašně zpotit během hraní. Nejlepší bude jen velká sklenice vody s ledem.“ „Jo to znám, dám si ji taky,“ Zmizela v kuchyni a za několik minut se vrátila se dvěma sklenicemi vody. Když natáhnula paži s jednou sklenicí směrem ke mě, znovu jsem ucítila vůni jejího potu. Vlastně jsem ji shledávala opojnou a exotickou. Když se její volný rukáv pohnul, všimla jsem si záblesku rudých chloupků v jejím podpaží.
Musela si všimnout, kam se dívám a začichala. „Ježíši, já páchnu! Omlouvám se. Byla to rada jednoho mého známého.“ „Rada?“ „Ano, tvrdí, že ve velkém basketu hráči několik dní před zápasem nepoužívají deodorant. Pokoušejí se tak páchnout co nejvíc, aby je soupeři nebránili tak těsně.“ Rozesmála jsem se a řekla. „A ty jsi to zkusila udělat taky?“ „Jo. Už jsem ti říkala, že to beru hodně vážně. Máš taky nějaký takový plán?“ „Vlastně ani ne. Chci jen vyhrát a pokud tě to zajímá, mě ten pach příliš neodpuzoval.“ „Vážně?“ řekla, naklonila se blíž ke mě a zvedla obě ruce. Cítila jsem teplo sálající z jejího těla směrem ke mě, vůně jejího potu se mi vážně líbila. Začínala jsem být vzrušená. Pohled na její podpaží na mě působil stejně. Většina žen je dnes úplně hladká a bez chloupků, takže její chloupky byly jiné a vzrušující.
„Podívej Lenko. Měla bych ti říct že jsem na holky a nevím jestli se udržím, když mě budeš takhle škádlit.“ Lenka sklouzla ještě blíž a zeptala se. „Vážně se ti líbí vůně mého potu?“ Pak přitiskla své propocené podpaží na můj obličej. To mě vážně vzrušilo. Chytila jsem její košili, stáhla ji ke svému nosu a zhluboka se nadechla. „Hmmm, je to zajímavý.“ Když teď byla bez košile, všimla jsem si že má bílou sportovní podprsenku. I ona byla propocená a tak pod ní byly vidět dvorce bradavek a malou boulí tam kde se skrz ní bradavky tlačily ven. Začaly jsme se vášnivě líbat. Zajela jsem rukama pod její podprsenku a mazlila se s jejími propocenými prsy.
Pak chytila jednu z mých rukou a řekla. „Pojďme do mé ložnice.“ Když jsme byly uvnitř, stáhla mé triko i podprsenku dolů. Pak se sklonila a začala líbat a sát mé prsa. Pak čichla k mému podpaží. „No taky nevoníš špatně.“ Padly jsme na postel a já ji znovu políbila, pak jsem se přesouvala k jejím prsům. Kroužila jsem jazykem po bradavkách a lehce si s nimi hrála, dokud se nevztyčily. Střídavě jsem brala obě bradavky do úst a sála je. Pak jsem slízla slaný pot z jejího těla. Přitom jsem rukou vklouzla pod její kraťasy. Pod nimi jsem ucítila husté chloupky, mokré nejen potem ale i šťávami z její kundičky. Vstala jsem a stáhla její kalhotky dolů. Ve stejnou dobu ona stáhla moje.
Rozevřela jsem její nohy a sklonila se k její vlasaté kundičce. Byla jsem v sedmém nebi a podle jejího sténání na tom byla podobně. Její chloupky byly tak husté, že chvíli trvalo, než jsem našla cestu k její dírce, ale když jsem přejela nahoru a dolů, rozevřela se přede mnou. Zatlačila jsem jazyk do její kundičky, pak přejela nahoru ke klitorisu a políbila ho. Jezdila jsem jazykem tam a zpět. „Ohh,“ uslyšela jsem ji vydechnout. „Prosím, pokračuj!“ Moje ústa se vrátily k jejímu klitorisu a začala jsem ho vážně sát. Ve stejnou dobu jsem si levou rukou hrála se jejími prsy a natahovala její bradavky. Prostředníčkem pravé ruky jsem zajela do její kundičky a malíkem škádlila její zadeček. Lenka začala křičet. „Ohh bože ano. Strč ho do mě!“ Zatlačila jsem prst do jejího těsného zadečku, zatímco jsem dál sála její klitoris. Když můj jazyk zrychlil pohyby na jejím klitorisu, vykřikla: „Ano...Už budu!“
S tím její tělo ztuhlo, snad každý sval se napnul. Svíjela se tam a zpět až nakonec padla na postel. „Ohh,“ vydechla, „jsi vážně dobrá. Jenže teď ti musím všechno oplatit.“ Otočila jsem se na záda a rozevřela před ní své nohy...