Kocovina

(Jedna krátká ultra soft povídka napsaná v rychlosti jen tak pro pobavení.)

Hluboké dunivé zvuky pomalu nabírají na síle. Pomalu otvírám oči, zvuky nabírají výšky a mění se v tóny mého budíku.
Bože moje hlava bolí jako by se mi po ní prošlo stádo slonů. V puse pachuť a sucho. Z oka si prstem vytřu ospalku a při pohledu na světlo které proniká velkým oknem mhouřím oči. Poté šmátrám rukou po prostěradle ve snaze nalézt a umlčet můj mobilní telefon.
Když vypnu budík všimnu si, že mám zhruba 12 sms zpráv od neznámého čísla. Otevřu první a nestačím se divit.
AHOJ MILÁČKU STRAŠNĚ TĚ MILUJU! Poté začínám postupně číst další.
DNES V NOCI SI MI TO UDĚLAL JAKO BŮH!
HALOOOOO? JSI TAM? NPIŠ MI NĚCO HEZKÉHO!
UŽ MŮŽU DÁT NA FB ŽE SPOLU CHODÍME LÁSKO?

I zbytek zpráv se nesl v podobném duchu. Drbu si mou bolavou hlavu a snažím se vybavit včerejší večer, jelikož jsem si jistý, že před tou návštěvou nočního klubu, jsem žádnou holku neměl.
Jsem ten typ co si užívá a rozhodně se neváže. Tohle musí být omyl. Vytočím číslo svého kamaráda Pepy, který byl tu noc se mnou.
Po chvilce vyzvánění se ozve podobně zničený hlas jako ten můj. „No... co chceš...?“
„Nazdar Pepane... prosím tě. Co se dělo včera večer? Mě píše nějaká děsně otravná holka.“
Pepa se uchechtne a odkašle si. „Ty nevíš? Máš vokno?“ Zeptá se pobaveně.
„Jako totál no....“ Odpovím.
„To buď rád... nejspíš je to obraný mechanismus tvého mozku aby ses hned ráno v pološílenosti neoběsil.“
„Proč proboha?“
„No. Včera jsi děsně chlastal. A pak jsi šel a sbalil největší ošklivku která tam byla. Pak si jí ještě vošukal na hajzlech.“
„Děláš si prdel že jo?“ Ptám se vyděšeně.
„No to nedělám.... jo a teď si vybavuju, že si mi to vysvětlil jako nějaký plán na to jak nerupnout za matiky.“ Odpoví mi Pepa.
Ihned po jeho větě mě zatrne a jestli jsem měl ještě nějaký zbytkáč tak jsem rázem vystřízlivěl.
„No to ne... ne to ne... sakra.... Pepo je ta holka malá, brejlatá, ošklivá bez prsou a se hustým srostlým obočím?“ Ptám se a v duchu se modlím aby odpověď zněla NE!
„No koukám že už si vzpomínáš.“ Zní odpověď.
„Doprdele! Já jsem hovado!“ Vykřiknu a zhroutím se na postel.

Došlo mi že holka o které se bavíme je Adéla dcera naší matikářky.
Matika je předmět ze kterého téměř propadám a můj vychlastaný mozek včera v noci přišel pravděpodobně s nápadem, že matikářka přeci nenechá rupnout kluka své holky. Jen že Adéla je hrozná! Vypadá hrozně, chová se hrozně a kdysi po mě už dost otravně vyjížděla... jen že kdysi jsem nebyl vožralé hovado.
„Pepo... já začal chodit s Adelou.... dcerou naší učitelky na matiku.“ Vysvětlím nešťastně kamarádovi.
„To není možný... tohle je její dcera? Vždyť naše matikářka je kunda jako prase.“ Zní odpověď.
„Jo...taky se divím... Adélka je asi po fotrovi.“
„No tak jí dáš kopačky a je to. Ty děláš jako by ses oženil.“ Odpoví Pepa jako bych přeháněl.
„Zbláznil ses!? Když dám kopačky dceři matikářky tak mě její matka vykostí jak makrelu. Si Adélka postěžuje že jsem jí sbalil, vojel ,odkopnul a je po mě. To bych měl tu pětku jistou... “ Řeknu nešťastně.
„No být tebou tak se spíš pídím po tom jestli si jí vojel se šprckou.“ Prohlásí Pepa vážným tónem.
Vykulím oči zahodím mobil a rychle se začnu hrabat v kapse mých riflí , odkud vytáhnu peněženku.
V boční kapsičce nosím dva kondomy pro rychlé použití. Rozevřu kapsičku a oba tu vidím. „Doprdele!!!!!“
Křiknu a rezignovaně se posadím na postel.... „Bože... jestli jsem jí přivedl do jináče.“ Jenom tahle představa mě děsí 100x víc než propadnutí.

Roztřesenou rukou sahám po mobilu. „Pepo, já mám všechny šprcky nepoužitý.“ Sdělím mu vyděšeně a na pokraji nervového zhroucení.
„Třeba bere antinu.“ Odpoví Pepa.
„Ona? Proč by to dělala? Holka jako ona má větší šanci že vyhraje v loterii než že bude mít sex....“ Podotknu nešťastně.
„No ale ber to z té lepší stránky. Kluka své holky propadnout naše úča třeba nechá, ale tátu svého vnoučete určitě ne.“ Odpoví mi Pepa pozitivním tónem, což mi nepřišlo vůbec vtipné ani pozitivní.
„Třeba jsem se neudělal. Jestli mi fungovali oči tak jsem se rozhodně nemohl udělat.“ Prohlásím plný naděje.
„Tomu nevěř. Nejspíš si jí bral zezadu. A když už si ho dokázal přinutit vstát a zasunout tak jsi to nejspíš dojel do konce.“ Odpoví Pepa který má už také své zkušenosti se sexem s ne příliš krásnýma holkama.
Náhle mi pípne mobil, který mi oznámí, že se mi snaží dovolat neznámé číslo.
„Pepo ona mi volá! Co mám dělat?“ Ptám se vyděšeně.
„Nepanikař a zvedni to. Je to tvoje holka.“ Odpoví mi Pepa klidně.
„A co jí mám říct?“
„No něco hezkýho, ať si to nerozházíš hned první den s matkou tvých dětí.“ Odpoví Pepa a mě se udělá ještě víc zle a hovor ukončím

„Blec... má z toho určitě děsnou prdel...“ Brblám během toho co vytáčím neznáme číslo.
Po prvním tónu se na druhém konci ozve skřípavý hlas Adély. „Ahoj miláčku! S kým ses mi to vybavoval?“ Vznese žárlivě dotaz.
„Ahooj... S Pepou. Ehm... jak se máš?“ Ptám se roztřeseným hlasem.
„Špatně... chybí mi tvůj jazyk v mé kundě.“ Odpoví rázně Adéla.
Její odpověď do mě v nese opět naději a vůli žít.
„Vážně? Udělal jsem to včera jazykem dobře?“ Ptám se ve snaze zjistil, co se dělo na záchodě.
„Jo jo naprosto skvěle! A moc si mě překvapil.“ Prohlásí spokojeně Adéla.
Mě ze srdce pomalu padá kámen a mám pocit, že jsem teď celý nějaký lehčí, neboť se zdá že jsem pouze lízal.
„Vážně? A čím jsem tě překvapil?“ Ptám se během toho co ve skřínce hledám něco čím bych si vydezinfikoval jazyk.
„No málokterý kluk je ochotný holku vylízat hned po tom co jí vystříkal.“ Odpoví mi. Mě se zatmí před očima a mám pocit jako by se na mě opět navalilo 20 tunovejch balvanů.
„Cože jsem?“ Vykoktám krátkou otázku.
„No vystříkal jsi mě a pak ještě vylízal. Naprosto boží zážitek. Můžeme dát opáčko máma není dnes doma a já se schválně nemyla, aby to mělo správnou chuť.“ Prohlásí a mě se zvedne žaludek částečně z nervů a částečně z té představy.
„Adélo.... prosím tě... mám takový dotaz... bereš takové ty pilulky.... takové ty....“ V rozrušení si nemohu ani vzpomenout na název.
„Myslíš antikoncepci? Ne. Víš jak je to nezdravé si tohle cpát do těla?“ Při této odpovědi, se nešťastně schoulím na postel a panicky těkám očima po pokoji....

„Halo Danečku jsi tam? Už vlhnu...“ Ozývá se z mobilu během toho co ležím a přemýšlím nad nejméně bolestivým způsobem sebevraždy.
„Jo a Dane. Pepa ti vzkazuje ať se podíváš kolikátého je.“ Otupěle sáhnu po mobilu, palcem kliknu na ikonku kalendáře a na obrazovce se objeví nápis - 1. Apríl.
„Děláte si prdel?“ Vznesu zmateně dotaz.
„Jo děláme si prdel.“ Ozve se v mobilu Pepův hlas a pak zakřičí. „Apríííííl!“
„Tak že já jí nesbalil a nevojel?“ Ptám se nevěřícně.
„Ne ožral jsi se a zbytek noci chrápal na stole. Tohle všechno jsem vymyslel já! Hustě jsme tě dostali co?“ Ptá se vytlemený Pepa.
„Zabiju tě! Už teď jsi mrtvej!“ Křičím do mobilu a zároveň se mi neskutečně ulevilo.

Konec.