Monte Rosa - útěk před sebou

Cepín zapichuju do ledové krusty, krok za krokem s mačkami na nohou jsou těžší a těžší, svaly pálí, jako když se v žilách vaří krev. S těžkým dechem v tomto řídkém vzduchu se pomalu blížím ke kříži na vrcholu. Kříži, který dává poctu nebo pokoru Bohu. Bohu, jenž v tomto ledovém království je jediný, ke komu můžu promlouvat a prosit, abych tu nevypustil duši.
Vítr je ledový, do obličeje mi zvedá zmrzlý sníh, který štípe na holích tvářích. Z vousů visí kousky ledu a s každým výdechem z plic nabývá. Každá holá část těla se barví do ruda, počínající omrzliny.
Rukou se dotýkám kříže a otvírá se mi pohled přímo neskutečné krásy. Slunce je už nad horizontem, což pro mě značí, že sestupovat budu za tmy. Bílé ostré vrcholky v zapadajícím slunci svítí v krvavé barvě jako zuby cenícího vlka.
,, Musím se tu zvěčnit,, tahám telefon, no telefon, momentálně foťák, signál tu stejně není. Fotím, dokud mám ještě v prstech cit. Hodím do sebe čaj, který v mraze se stává vlažným nápojem, co ztratil sílu zahřát. Zbyla jen chuť himálajských bylin.

Sestup je obtížnější než jsem čekal, tma sílí. Musím pokračovat, k první chatě to jsou ještě tři hodiny, pak už teplo krbů a něco horkého do žaludku. Ta představa mně tlačí pokračovat…….

……světlo čelovky slábne, je mi jasné, co musím udělat. Dál to po tmě nepůjde, bořím se hluboko do sněhu a bez světla budu jen bloudit.
Rozhlížím se kolem sebe, hledám bezpečné místo, kde přenocuju.
,,Aaa! Támhle,, ne nadarmo se oplatí absolvovat kurzy speciálních jednotek, teď si libuju, že jsem kdysi do toho šel.
Shazuju batoh, klekám do sněhu a rukama hrabu bivak na přespání. Pot na čele mrazí, ale nora je konečně hotová, ještě zapichuju cepín na okraji vstupu a na něm rozbalím naší vlaječku. Třepotá se ve větru a ve mně se najednou vzedmula jakási pýcha a hrdost, že jsem Čech. Vždyť tady v těch končinách, kdysi bojovali naši legionáři.
Proplazím se otvorem a táhnu za sebou batoh. Vybalím spacák a karimatku, vytáhnu plynový vařič a zapálím hořák. To je poslední světlo co dnes mám. Plamínek ozařuje vnitřek mojí krypty a na chvilku se ztotožním s pocity našich výsadkářů z krypty sv. Cyrila a Metoděje v Reslově ulici. Chlad, vlhko a ten plamínek, jediný zdroj tepla a naděje.
Vybaluju jídlo, jediné co mi zbylo je tabulka hořké čokolády. A znovu se mi vybaví vzpomínka na naše další hrdiny. Paraskupinu Tungsten, kteří v noci vyskočili z letadla do prosincové ledové tmy. Chybou navigátora se potom přesouvali do osmdesát kilometrů vzdáleného místa kontaktu. Jediné jídlo co měli u sebe, byl kilogram čokolády.
Nabírám sníh do hrnku a postupně do něj rozlámu kostičky čokolády.
Zapnutý ve spacáku, držím hrnek horké čokolády, usrkávám, sahám pro telefon, zkusím upravit fotky, abych je následně poslal přátelům a nasdílel zážitky.
,,Vida! ,, je tu signál a data běží. Podívám se na Amatéry, jak si vedou mé povídky.
Hned po přihlášení pípne zpráva. Monika, úžasná to žena, plná charisma. Nejeden pátek si spolu píšeme. Tak jak píše své povídky a mě, mi trošičku dovolila nahlédnout do její osobnosti, ve mně vzbuzuje ohromnou zvědavost a touhu jí poznat osobně. Věřím, že by jsme si měli co říci, jsem výborný posluchač. Hleděl bych jen do jejích krásných hnědých očí a hltal bych každičké slovíčko. Když jsme si vyměnili fotografie, abychom viděli kdo a s kým má tu čest, nečekal jsem, tak nádhernou tvář, rty, po kterých toužíte je líbat. Upřímný pohled a při tom něžný, vyzařující živost….
,, Chtěl by ses potkat?,, přišla otázka. Vůbec jsem neváhal a obratem odpověděl.
,, Hrozně rád Tě uvidím,,
,, Jsem dnes dolámaná a unavená, jdu do postele, hezké sny,,
,, Udělám Ti masáž. Chceš?,,
,,Tu bych uvítala, dobrou,,
Byla pryč.
Vypínám mobil, odkládám hrnek a chumlám se do útrob spacáku.
Usínám a utápím se do svého snění…….

……leží na posteli, mě se naskýtá úžasný pohled. Leží na břiše, ruce složené pod hlavou, její havraní vlasy stažené do drdolu. Mezi lopatkami úžasné tetování, co má hloubku myšlenky. Neskutečně krásný zadeček, oděný do černých krajkových kalhotek, vyzívající k polaskání. Ten si nechám na konec, myšlenka proletí hlavou já výstřel z pistole.
V rukou ohřívám olej a následně jej roztírám po jejích zádech. Palce kopírují obratle páteře, náhle se zastaví. Hledím na mně hrozící oči vlka, cení na mně zuby jako varování ať si dám pozor. Pohladím ho po čumáku a pokračuju dál. Mnu v rukou její trapézové svaly, ona spokojeně mručí, jak je to příjemné. Rozlívám olej po nohou, vím přesně, kterým částem se mám věnovat, znám to ze svých dálkových pochodů, který sval dostává zabrat.
,,Nemasíruješ poprvé, že?,,
,, Myslím, že to zas není tak velké umění,, odpovím se skromností
Ruce mi postupně stoupají přes lýtka, kolenní jamky, stehna ke klínu. Tam úmyslně palci jedoucími po vnitřních stranách uhýbám a jen lehce pohladím ty rozkošné půlky. Těsně nad zadečkem, dlaněmi zatlačím, abych s nimi přejel do stran a jemně uchopil její boky. Odezva byla okamžitá, lehce přizvedla pánev a z úst vydala lehounký vzdech.
Nabírám olej do dlaní a po kapsách ho nechávám stékat na její půlky.
Pokoj se pomalu plní energií vzrušení.
Pokládám ruce na zadeček, jemně mnu půlky, roztahuju je od sebe, dráždivě zajíždím k její studánce, ale onomu místu se vyhýbám, snažím se s jemností zvýšit její vzrušení. Dech má zrychlený a zadeček zvedá proti mým dlaním, aby se alespoň trochu dotkli jejího pohárků vzrušení. Pravou ruku položím těsně nad zadečkem a lehce jí tlačím do postele, levou rukou s maximální citlivostí jí po kalhotkách zamířím do klína, na konečcích prstů cítím vlhkost vpíjející se do krajky, pánví tlačí proti ruce , kundičku stisknu v dlani a ona vydává úžasný vzdech, hudba pro moje uši. Beru na bocích za lem kalhotek a pomalu je stahuju ke kotníkům. Prdelkou vrtí a nastavuje ať konečně dojde k přímému doteku. Položím dlaň mezi půlky a zas pomalu sjíždím do klínu, prostředník kopíruje každičkou skulinu, vášnivou rozetku, hráz, okraj vstupu do kundičky, mezi jemnými závojíčky k poštěváčku, který jemně mnu mezi prsty. Vzdychá, špulí více prdelku, touží po bližším kontaktu, prsty po milimetrech vsouvám do té horké a šťavnaté jeskyňky, dráždím stěny, palcem s krouživými dotyky dráždím poštěváček, tlačím na její bod vzrušení. Přichází do agónie, v extázi hází sebou, křečovitě chytá zápěstí mojí ruky v její svatyní a vede rychlost a hloubku mého dráždění. Křečovitě se napne, zajíkajícími vzdechy a výkřiky její duše mizí v dimenzi jménem orgasmus. V dlani cítím její gejzír a toužím zahasit tu žízeň vášně. S nadšením pozoruju a plně vnímám její extázi.
Přetočí se na záda, oddechuje, pomalu se vrací z té tajemné strany, po které každý touží.
Lehám si vedle ní, pozoruju jak pomaličku uklidňuje své tělo.
Díváme se vzájemně do očí, ten moment zbožňuju, ta zvláštní výměna pocitů bez jediné mimiky a slova. Poprvé mohu zulíbat ty její úžasné rty. Vášeň polibků je neskutečná, proplétání jazyků, stálé pohledy do očí.
Tohle můžu, pevně jí držet v objetí, vášnivě líbat, vyměňovat si pohledy očí a snažit se vyčíst na co myslí a co mi chce říci.
Rozepíná mi kalhoty, pomáhám jí s nimi dolů, svlékám je najednou s trenkami.
Přetáčí si mně na záda, v očích pohled dravce, kleká si nade mnou, stále s ústy zakousnutými do sebe, tahá mě s vášní za vousy a její nezbednou kundičkou se otírá o penis, chce ho vzbudit. Stává se z ní dravý anděl pomsty co si vychutnává svou oběť.
Líbá a kouše můj krk, nehty zatíná do kůže a škrábe jí. Zanechávají rudou stopu podlitou krví, přesouvá na bradavky, s dravostí je okusuje, saje, olizuje. Pokračuje dál na břicho, vlhká linka po jazyku příjemně chladí. Horký den v tříslech se stává předzvěstí toho okamžiku, na který s napětím všech svalů čekám. Rukou stahuje předkožku a špička jazyku snímá kapičku vzrušení. Podívá se mi dravě do očí a ……

,, Žuch,,
S leknutím se posadím, rozhlížím se kolem.
,,Ne,ne,neeee!!!,, řvu do ticha.
Sen se rozplynul v prach, zbyl po něm zmatek v hlavě, hořkost a sucho v ústech. Nabírám hrst sněhu, kterou na chvíli uhasím tu pachuť zklamání. Uklidňuju mysl a začínám veškeré smysly soustředit na to co mě ještě čeká.
Plním batoh výstrojí a připravuju se na návrat do reality……

Praha

Nasedám do auta a vyrážím směr Liberec, za Ml.Boleslaví mně z dálky zdraví Ještěd svými světly. ,, Neboj Příteli, znovu tě navštívím.,,
V hlavě rovnám myšlenky na pracovní povinnosti, co mně čekají. Z toho mně vyruší svítící poutač dálničního fastfoodu. Dávám blinkr a těším se s jakou chutí si dám kávu. Vypínám zapalování, sklopím stínidlo, abych se trochu upravil, jsem přece jen v civilizaci.
Z omrzlé tváře civí unavené oči, rty lehce popraskané od mrazu. Uhladím vousy, patku na stranu. Lepší už to nebude.

Zatlačím do dveří a okamžitě soustředím zrak na svítící menu nad pultem, blížím se k obsluze s hlavou stále zdviženou na menu, v kapse lovím drobné….
,, Dobrý večer, copak si dáte, koukám, že asi jedete z daleka.,,
Usměju se a sklopím zrak na tu osobu.
Zastavil se mi dech, drobné padají z ruky a cinkání po podlaze....
Z druhé strany pultu na mně svítí usmívající se tvář a září oči.
Ano Ty oči, co mně fascinují a dělaly společnost poslední den……