Teambuilding

Nikol si s těmi lidmi neměla co říct, byť to byli její kolegové. Předstírala, že jí baví pozorovat okolí skrz půlitr. "Tady to má dopitý!" Řekl její kolega vedle ní a vytrhl jí půlitr z ruky. Nikol tak přišla o přirozenou bariéru, za kterou kryla svoje znudění z proslovů na pódiu. Jenže účast na teambuildingu ji slibovala zvýšení platu. Jen proto sem šla. Jinak svoje kolegy ani nepotkávala.

Zrovna kdosi z vedení společnosti hovořil cosi o zaplácnuté ztrátě z minulého období. Sen jí přešel k jakémusi předávání oscarů. "Tak Nikol, támhle jste, pojďte sem k nám!" Slyšela ze sna výzvu.

"No tak Nikol!" Dloubl do ní její kolega. Zmatená Nikol uslyšela z reproduktorů opět svoje jméno a rázem uviděla na plátnu promítat svou fotku nad kupou grafů. Netušila, odkud jí kdo vyhrabal, ale asi z jejích školních stránek. Na plátně teď svítil graf, který dával Nikol jisté prvenství. "A sakra, to je nějaký divný!" Řekla si poloprobuzená připitá Nikol. Vyhecovaná šla na pódium. "Tomu říkám všímavý pracant!" Prohlížel si řečník jakési papíry. Pak Nikol zaplavil uznalými superlativy. Nikol vnímala bodavé pohledy jiných potencionálních kandidátů na pracanta roku.

"Nevím, jak jste si toho všimla v té záplavě dat, ale jste skutečná expertka. Kvůli Vám jsme úplně změnili metodiky a nasměrovali na kurs skvělé investiční příležitosti! Řekl kdosi, koho Nikol ani neznala, ale byl to jeden z vedení firmy, který se většinu času schovával kdesi v zahraničí. "Půvabná expertka!" Vydechl, když k němu Nikol přistoupila. Předal jí putovní sošku pracanta a nějakou tašku. Nikol ani netušila, za co jí dostala.

Skriptu, který dělal její práci vůbec nerozuměla. Měla ode mě jenom instrukce jej ráno spustit. A ani jej nemusela vypínat, protože se vypínal sám. Viděla zamrzlé úsměvy svých kolegů, kteří měli teď nastavenou novou laťku. Oproti Nikol dělali veškerou práci ručně, a tudíž museli přidat. Nikol si samozřejmě nechávala skript pro sebe. Byl jen v jejím počítači. Říkala si, co by jí kolegové asi udělali, kdyby jen tušili. Ale Nikol měla lehkou hlavu, protože nikdo z nás netušil, že výstupy skriptu vezme někdo vážně. Dal bych si na něm asi více záležet a nepopsal veškerou logiku pár úchylnýma podmínkama psanýma po chvíli pozorování pracovní činnosti Nikol s laptopem v mé posteli a puštěném pornhubu na druhém monitoru. To vše nad třetí sklenicí vína. Tutově bych ji ani žádný skript tahající data z mnoha dokumentů (a webu) nenavrhoval, ani tam nedával ujeté srandičky, které simulovaly lidskou chybu. Nikol říkala, že si toho stejně nikdo nevšimne.

Nikol tím vůbec nebyla zatížená, když mluvila do mikrofonu. Říkala tam samé blbosti a klišé fráze. Netušila, prostě něco říkala s tím, že už si trochu připila. "Půvabná Nikol, vypnout je někdy důležité. Však vás nikdo nezkouší!" Řekl jí kdosi z vedení firmy. "Však nebuďte tak skromná!" Povzbuzoval jí, když jí klečící pasoval mečem na novou pozici. Nikol už byla skutečně přiopilá, a tak, když už neměla co říct, tak si nadzvihla blůzku a dala všem na odiv, že nenosí podprsenku. Teprve teď se rozezněl upřímný potlesk. "Tak se Nikol dobře bavte!" Řekl jí, když ji plácnul dřevěným mečem přes zadek, když šla z pódia.

Zaměstnanci teď měli smíšené pocity po chvíli, co se na dalším slidu dozvěděli nově požadované normy. Jenže Nikol jednou omylem spustila svůj skript s vypnutím brždění jeho výkonu. Výsledkem byl zásah do statistiky výkonnosti zaměstnance a Nikol během jednoho dne všechny přeskočila. Druhý den pak musela spustit skript s přibržděním výkonu. "Cože? Jak tohle mám stíhat!" Odplivl si pracant roku na svém druhém místě. Tam igelitka už tak vydatná nebyla, asi proto ta drobná nevrlost. Trpělivě dokoukali prezentaci na pódiu a ládovali do sebe prase a alhohol.

Pak se šlo na pokoje. Firma přes své optimistické vyhlídky docela šetřila na ubytování, a tak bylo vždy několik lidí na pokoji. K nevrlosti Nikol skutečně ožralých lidí. Když vstoupila do místnosti, spatřila kolegu jak stojí na posteli a - močí na zeď(?). Zatímco jiný se u stolku ládoval jakýmsi zákuskem. Ještě zahlédla třetího kolegu, jak se snaží o kopulaci s polštářem(?). Nikol šla radši ven na terasu. "Jsou to idioti co?" Oslovil ji pán z pódia.

"Nevadilo vám, když jsem vás plácal tím mečem přes pozadí?" Zeptal se. Nikol řekla, že ani ne. "Tak to je super!" Řekl a Nikol cítila, jak jí volnou rukou bere kolem pasu. Když na to nijak nereagovala, zeptal se jí, jestli by si mohl sáhnout.

Nikol neříkala nic, a tak jeho ruku ucítila na svém stehně. "Páni, vy chodíte takhle?" Řekl pochvalně, když rukou prozkoumával okolí. Nikol jen dala oči v sloup a posadila se na zábradlí terasy a nadzvedla sukni. "Oooch!" Řekl ten pán a klekl si k ní, opírajíc se o dřevěný meč. Nikol se na nic neptal a zabořil svou hlavu do jejího klína! "To mám rád!" Řekl po chvíli, když Nikol předstírala orgasmus. "Ale mám manželku, tak odpusťte, že v tom pokračovat nebudu!" Řekl a Nikol se trochu uklidnila. "Nemusíte spát s těma blbama!" Komentoval, když kolem nich z okna proletěla flaška. "Řekněte jen na recepci tohle heslo a dají vám samostatný pokoj!" Poradil Nikol. Nikol trochu zajásala, seskočila ze zábradlí a klekla si k jeho rozkroku.

Na recepci ale nikdo nebyl. Čekala tam asi dvě hodiny. Pak řekla heslo. Recepční se na ní chvíli díval. O co šlo netušil ani druhý probuzený. Nikol došlo, že si z ní pán vystřelil.