Adam a les (Fantasy povídka,úvodní část)

Adam bydlel ve srubu na okraji hor už mnoho let. Od doby, kdy mu zemřel otec tu žil sám. Živil se lovem ve zdejších lesích. Masa měl dost a co neměl, vyměnil ve městě za kůže a jiné trofeje. Chodil tam jednou za čas, vždy když byl měsíc v úplňku. Cesta trvala celou noc a bylo dost světla, aby bezpečně prošel lesy. Se svou zkušeností v pohybu v lese to bylo bezpečnější, než jít přes den po cestě a čekat, kdy ho okradou. Zhruba jednou za rok ušetřil dost peněz na dámskou společnost. Dělal to tak již tři roky a přišlo mu, že je to jedna z mála věcí, na co ty peníze ve svém životě potřebuje. První rok to byla typická naivita mladého panice, který šetří, aby si mohl dovolit nejhezčí slečnu v místním nevěstinci.
Tehdy zaplatil a ona si ho odvedla do pokoje. Bez řečí se svlékla, klekla si před něj a začala mu rozepínat kalhoty. Svlečená zas tak krásná, jak si představoval, nebyla. Prsa měla povislá a byla nezdravě vyhublá. To neznamenalo, že by si to neužil. Na ten pocit, když mu rozepnula kalhoty, vzala mu ho do ruky a poprvé ho olízla myslel celý další rok. Zavřel oči a užíval si ty pocity, kdy cítil její teplé rty na žaludu a vlhký jazyk, jak mu s ním přejíždí po celé délce penisu. Asi byla zvyklá, že všechny rychle udělá pusou a u Adama to tak rychle nešlo. Stál mu hodně a byl tvrdý, jak jen to šlo, ale dlouhé zimní noci ve srubu u krbu, kde mu jako společnost slouží jen vlastní ruka a není zde jak jinak se zabavit, ho naučily odolat. Když si za to zaplatil, chtěl by i ten sex. V tomto nevěstinci se platilo za udělání, a ne za hodinu. Bordelmáma tvrdila, že to děvčata motivuje k lepším výkonům, ale Adam si myslel, že to hlavně chtěly mít snazší. Když slečně došlo, že ho takhle neudělá, tak si lehla na záda na postel a roztáhla nohy.
„Tak dělej, máš na to pár minut, jinak se mi fakt nevyplatíš!“ Adam k ní přistoupil a hodně pomalu ho do ní začal zasouvat. Když ho do ní pomalu zasunul a díval se jí při tom do očí, na zlomek okamžiku v těch očích viděl něco víc, záblesk vzrušení, ale ten odešel tak rychle, jak přišel. Zase zapadla do naučené role.
„Až budeš, tak se mi vystříkej na břicho. Když to nestihneš platíš jednou tolik.“ S těmito slovy si vzala z postele knihu, která tam ležela a začala si v ní znuděně listovat. Adam byl trochu zklamaný, představoval si to hodně jinak. A navíc jednou tolik rozhodně neměl. Ale stále to bylo o hodně lepší než rukou, a tak se soustředil svůj pohled na to, jak do ní zajíždí až po koule a po několika dalších přírazech začal cítit, jak to na něj jde. Těsně předtím, než se udělal ho vytáhl a stříkal jí na břicho a na prsa. Stříkal tak moc, že jí pár kapek dopadlo až na obličej. Jejím vzteklým výrazem si ten orgasmus nenechal zkazit. Vyhodila ho z pokoje překvapivě rychle, sotva si stačil natáhnout kalhoty. Dnes se u té vzpomínky docela usmívá. Přeci jen, to je stále jeho nejlepší sex v životě.
Další rok si Adam řekl, že investuje trochu do budoucnosti. V nevěstinci si při placení vyzvěděl, která ze zdejších paní je zkušená a zároveň milá a nepospíchá na to. Zaplatil si tedy jednu z nejstarších zaměstnankyň a zaplatil jí stejně, jako té mladé před rokem. Vše, co za rok našetřil. Nelíbila se mu, byla docela stará a roky si na jejím těle vybraly svou daň. Ale byla hodně vděčná. Tolik peněz málokdy vydělá za dva týdny a život zde v malém městě na podhůří hor je těžký. Už když jí platil, říkala, že její manžel bude moc rád, že si teď budou moci na pár dnů oba od práce odpočinout. A vyrazí někam na výlet.
Svlékli se a ona mu řekla o ženském i mužském těle vše, co věděla. Adamovi, občas stál tak na půl a omlouval se za to. Ale ona ho vždy dokázala na chvilku postavit nějakým šikovným trikem. Ukazovala mu, kam má sahat, kdy zrychlit a kdy zpomalit a jak reagovat na různé podněty. Říkala mu, co dělá dobře. Pro ni už to prý takové není, ale že až si najde nějakou mladou ženu, už od něj, s tím, co mu ukázala, nikdy nedokáže odejít.
Vzpomínky ho donesly až na kraj města. Minulý rok se snažil si po nových zkušenostech namluvit nějakou mladou slečnu. Ale všechny nezadané se mu vysmály. Že dámy z města si přece nezačnou s vandrákem z hor. Letos se snažit nebude. Zaplatí si tu holku, co poprvé a najde tam tu jiskru vzrušení co v ní zahlédl a udělá z ní požár. Když došel k nevěstinci tak ke své nelibosti zjistil, že je zavřeno. Zrovna dnes! Vyrazil tedy do hospody, že se vyptá, kdy otevřou. U druhého piva si na něj konečně našel hostinský čas a řekl mu, že do města přišel nový kněz a nakázal nevěstinec zavřít.
„Šmejd jeden, přitom církev to vysloveně nezakazuje. Asi má pocit, že je lepší než ostatní,“ odplivl si hostinský. Adam do sebe kopl pivo, zaplatil a naštvaně vyrazil domů. Ani nešel lesem, ale vzal to po cestě. Asi na půli cesty ke srubu, kam se dalo ještě po cestě dostat, se připravoval, že odbočí do lesa, už směrem ke svému odlehlému domovu. V tom ho jen těsně minul šíp. Čtyři otrhaní a špinaví muži vylezli z lesa a jeden z nich na něj mířil lukem.
„Dej nám vše, co máš! Chtěl jsem tě trefit a měli bychom to bez keců, ale nějak mi to sjelo.“ Řekl jeden a ukázal mu shnilé zuby v hrozivé parodii na úsměv. Adam věděl o koho jde a taky věděl, že svědky nenechávají. Vzal svůj váček s penězi a zacinkal s ním. Luk měl jen jeden. Hodil ho přímo na něj. Lupič pustil luk a chytal peníze a v tom Adam vyrazil sprintem do lesa, schválně jiným směrem, než ležel jeho srub. Ještě hodinu ho honili po lese a křičeli nadávky a hrozby. Po několika hodinách si Adam dovolil zastavit svůj úprk. Poznával, kde je, ale vše tu bylo trochu jinak. Bylo tu tak nějak tepleji a příjemněji. Jako kdyby bylo pozdní jaro, a ne začátek podzimu. Vybavily se mu babské povídačky o tom, že v těchto lesích kdysi žili elfové. Usmál se, zorientoval se a udělal první krok ke svému srubu, který odhadoval, že je tak dvě hodiny pomalého běhu. V tom někde v dálce za sebou uslyšel sotva slyšitelný vzdech…