Svádění

Byla jsem okouzlená hned v prvním okamžiku, kdy jsem ji viděla. Její dlouhé černé vlasy spadaly téměř až k pasu a měla hluboké modré oči, porcelánově bledou kůži a rudě smyslné rty. Andělská tvář s ďábelským úsměvem. Byla v červených šatech bez rukávů, které obepínaly křivky jejího perfektně tvarovaného těla, vypadala po čertech sexy.
Do toho nově otevřeného klubu peklo jsem vyrazila hlavně ze zvědavosti. Bylo to hodně tmavé místo osvícené jen červenými neony tvarovanými do plamenů u zdí. Pach cigaret se míchal s kolínskou, parfémy a potem mužů i žen. Hudba duněla až do mého mozku a vytvářela v hlavě palčivý pocit. Sotva jsem viděla na několik obrysů sedících v matném světle na opačné straně obrovské místnosti a všude se vlnila těla na tanečním parketě. Vlastně mě to ani příliš nezajímalo. Obyčejně někam vyrážím se svými kamarádkami a tak si vzájemně vytváříme ochranu před dotěrnými chlapi, ale dnes večer jsem se rozhodla jít sama. Teď jsem toho rozhodnutí litovala, jak jsem si uvědomila když jsem se ocitla na tomto místě. Nebyla jsem tu víc než pět minut, ale i ty mi připadaly jako věčnost. No aspoň mě ti neobtěžují chlapi. Vlastně se ke mě žádný ani nepřiblížil, což bylo něco na co jsem nebyla zvyknutá. Obyčejně jsem přitahovala nejméně dva, dokonce i v takovýchto klubech.
Už jsem se chystala odejít, když jsem si všimla, jak mě přes bar sleduje. Všechno v ten moment přestalo existovat. Byly jsme tam jen my dvě s pohledem upřeným na sebe. Příjemně se na mě usmívala. Můj dech se zrychlil stejně jako tep. Co se to se mnou děje? Ještě nikdy mě takhle žádná žena nepřitahovala. Pomalu vstala a blížila se k baru, u kterého jsem seděla já. Přišla k vedlejší židličce a usmála se. Nedokázala jsem se ani pohnout. Ale vlastně jsem se o to ani nesnažila. Podívala se na mě. „Ahoj!“ řekla se zajímavým přízvukem v hlase. Byla v něm skrytá touha, a hned jsem to pochopila. Jenže ten její přízvuk posílal příjemné mrazení po mých zádech. „No, ahoj,“ podařilo se mi vykoktat. „já jsem Lily,“ řekla, „A jak se jmenuješ ty, krásná mladá dámo?“ „Já ... no Lucie,“ odpověděla jsem a mé tváře zrůžověly. Vlastně jsem takhle na sebe nikdy nemyslela. Byla jsem pěkná, ale krásná?
Vzala mou ruku do své. Její byla chladná, téměř studená, ale ten dotyk byl elektrizující. „No dobře, Lucko. Je příjemné tu potkat někoho jako ty. Nepůjdeš si zatancovat?“ Chtěla jsem říci ne, protože se mi všechno zdálo nějak podivné. Místo toho ještě než jsem si to stačila uvědomit, vyšlo z mých úst „Ano“. Prošly jsme na taneční parket. Lily mě vedla za ruku tlačenicí, když začaly hrát jakousi pomalou skladbu. Otočila se ke mě a vzala mě kolem pasu. Pomalu jsme tančily v rytmu hudby v těsném obětí. Její ruce byly studené, ale zdála se tak vřelá a milující každým pohybem. Opřela jsem hlavu o její rameno, když se hudba ozývala skrz mou mysl. Cítila jsem se tak dobře, jako by mě měla držet navždy. Bylo to jako bychom tam byly samy. Třpyt koule osazené tisíci malých zrcadel jiskřil po místnosti, když její ruka přejela zlehka po mých zádech.
„Jsi velmi krásná žena, drahoušku,“ vrněla mi Lily do ucha. Bože co to se mnou je. Měla jsem závrať, bylo mi horko a moje vzrušení rostlo každým okamžikem. „Zvlášť se mi líbí ta tvoje kakaová kůže,“ pokračovala a hledala odpověď v mých očích. Její se zdály nekonečně hluboké. „Je tak hladká a jemná, skoro jako dětská. Hmmmm ... líbí se mi to. Jsi jako malá hnědá kočička.“ Znovu jsem zčervenala.
Vlastně si nepamatuji, jak dlouho jsme tančily, ale najednou bylo po všem. Lily mě držela kolem ramen a zeptala se: „Líbilo se ti to?“ „A....Ano.“ „Tak vyrazíme někam? Někde kde by bylo víc soukromí.“ „Hmmm .... dobře.“ Lily mě vedla k boxu v koutě od ostatních, posadila jsem se a ona vedle mě. Znovu mě objala kolem ramen. „Víš ... podívej,“ začala jsem, „já ... já nejsem ... víš ...“ „Nejsi lesbička,“ dokončila Lily místo mě. „Ne, nejsem.“ „Ale líbím se ti.“ „Ne! Totiž ... myslím že jsi pěkná ale ... no...“ „Ale ano, Lucinko.“ zavrněla a přitáhla si mě ještě blíž. Její ukazováček přejel po mém uchu. Ohh bože, bylo to příjemné. Když se k našemu stolu přiblížila servírka, oddechla jsem si ve vyhlídce na únik, ale Lily jen mávla rukou a ona odešla. Zkusila jsem to znovu. „Vážně, já...“
„Psst,“ řekla tiše. Naklonila se blíž a jemně mě políbila na rty. Vzrušení proběhlo přes mé tělo. Nemohla jsem si pomoci. Jen její dotek mě celou roztřásl. „Nerozumíš tomu co se s tebou děje, že ano, má lásko?“ zeptala se klidně. „Ne,“ vydechla jsem v obavách. „Jsi rozkošná,“ odpověděla s úsměvem. „A zůstaneš se mnou, lásko, navěky.“ „Jak to myslíš?“ „Přijď zítra sem a vysvětlím ti to,“ řekla, vytáhla malý pásek papíru ze svého pásku a podala mi ho. „Budu tě čekat v sedm večer.“ Předklonila se a znovu mě jemně políbila, další vlna vzrušení přejela mým tělem a pak odešla. Fascinovaně jsem ji sledovala. Ať už se mnou udělala cokoliv, nemohl jsem od ní odtrhnout oči, dokud mi úplně nezmizela. Ještě jsem otočila hlavu v posledním letmém pohledu a byla pryč. Podívala jsem se na papírek s adresou.
Trošku nejistě jsem vstala a odešla. Vlastně ani nevím jak jsem se dostala domů. Najednou jsem byla uvnitř a lísteček jsem stále držela v ruce. Byla jsem ve dveřích rozhodnutá papírek zahodit, ale moje ruka to neudělala. Přešla jsem ke stolu v malé kuchyni a pomalu ho na něj položila. Už jsem tušila, že ho nezahodím a zítra večer vyrazím na tu podivnou adresu. Zamířila jsem přímo k posteli. Byl to dlouhý den a já byla unavená. Dokonce jsem se ani neobtěžovala s pyžamem, jen jsem se svlékla a padla do postele. Hned jsem usnula. O Lily se mi zdálo celou noc, líbala mě a objímala.
Když jsem druhý den přišla do práce, byla jsem celý den zmatená a roztržitá. Cítila jsem se jako by všechno kromě Lily bylo v mlze, jakoby neskutečné. Odpoledne jsem se omluvila, že mi není dobře a odešla jsem domů. Chtěla jsem se připravit na schůzku s Lily, i když jsem toho nechtěla říkat rande. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem se rozhodla pro přiléhavé černé šaty. Nechápala jsem proč, ale chtěla jsem vypadat co nejvíce sexy. Jedna moje část stále ještě bojovala proti tomu pokušení, ale nenechala jsem ji zvítězit. Nasedla jsem do automobilu a vyrazila. Celou cestu jsem nervózně ťukala prsty do volantu.
Dorazila jsem o něco později, protože byl velký provoz. Zaparkovala jsem a prohlédla si dům. Vypadal jako všechny ostatní v jeho okolí, postavený z cihel, s bílými okny, ve kterých byly květiny. Byla jsem tím docela překvapená. Cítila jsem vůni okolních kytek, když jsem stoupala nahoru ke dveřím. Moje ruka sáhla po zvonku u dveří a zastavila se. Chvíli jsem stála jako bronzová socha, dveře byly otevřené, v nich stála Lily, nádherná a zářící. Sledovala jsem ji s nervózním úsměvem a uvědomila si, že jsem se do ní zamilovala.
„Ahoj, Lucinko,“ vítala mě s úsměvem na své tváři. „Pojď dál.“ Vešla jsem dveřmi do obývacího pokoje. Vypadal normálně jako v běžném domě, byl vkusně vyzdobený ve venkovském stylu, nábytkem s růžovými tóny a tmavě zeleným nádechem. K mé úlevě tu nebyly žádné sošky farmářů, krav, prasat nebo dalších hospodářských zvířat. Jen vůně byla trošku zatuchlá, jako v knihovně se starými knihami. „Tady,“ řekla a ukázala na pohovku, „posaď se, miláčku.“
Posadila jsem se na okraj s rukama v klínu. „Nemusíš být nervózní.“ „Promiň,“ zčervenala jsem. „Jsem ... no nejsem si zrovna jistá co čekám. Vlastně ani nevím, co tu dělám.“ „Zavolala jsem tě sem.“ „Co ... co tím myslíš?“ „Říkala jsem ti to minulou noc,“ řekla, když si sedala vedle mě. „Patříš ke mě, miláčku. Navždy!“ Naklonila se a políbila mě, stejně jemně jako minule. „Večeře bude za chvilku, vydržíš to ještě?“ zeptala se. „No ... myslím, že jo,“ odpověděla jsem a moje ruce se třásly. Jídelní stůl byl prázdný a já stejně necítila cokoliv z kuchyně.
Lily položila své ruce na moje. Když se mě dotkla, byla jsem klidnější a uvolněnější. Naklonila se ke mě a znovu mě lehce políbila. Vstala a natáhla ke mě ruku. Chytila jsem ji. Zírala jsem na naše ruce a pak nahoru na ni.. Usmívala se na mě, milujícím, ale predátorským úsměvem. Najednou jsem věděla co bude následovat. Vedla mě do ložnice. Stáhla ramínka z mých ramenou, napřed jedno, pak i druhé a znovu mě políbila. „Už jsi někdy byla s další ženou?“ zeptala se tiše. „Ne. Ještě ne.“ „Tak se neboj, budu na tebe jemná. Slibuju.“ Usmála se ďábelským úsměvem a nechala moje šaty spadnout dolů. Znovu mě políbila a její ruce sjely po mém těle. Byla jsem v nadšené rozkoši. Každý dotek jejích chladných rtů a prstů mě poslal do nebes rozkoše. Rozepnula mou podprsenku a dotkla se mých prsou. šílela jsem, když olízla mé bradavky.
Další co vím, že jsme ležely, obě nahé, Lily nade mnou. Líbala mě a hladila všude po těle. Její ruce našly cestu k mému klínu a já se znovu zatřásla. Zvedla se tak, že její prsa byly přímo přede mnou a jemně poručila: „Polib je, miláčku.“ Poslechla jsem. její kůže byla jemná a bezchybná, jako jemný porcelán. Líbala jsem ji znovu a znovu, okouzlená jejím tělem. nemám představu kolik oběhlo času, ale pak jsem ucítila její polibek na svém krku.
Napřímila se a usmála se na mě. Všimla jsem si jejích zubů. Teď už jsem pochopila, co znamenalo, že jí budu patřit. Přejela si nehtem po pravém prsu a ten po sobě zanechal slabou krvavou linku. Jen jsem ji tiše sledovala. Lily položila ruku za mou hlavu a zvedla ji k té rance. Neodporovala jsem. Měla jsem žízeň a její rudá krev byla tím jediným, co mě mohlo nasytit. Slízla jsem krev z její kůže, přisunula ústa k rance a začala pít, rozjařená tou lascivní chutí. Lily mě za chvíli odtáhla pryč a znovu mě políbila. Spokojeně jsem jí ten polibek vrátila. Když polibek skončil, usmála jsem se na ni a zeptala se. „Jsem teď taky upír?“ „Ne tak úplně, miláčku,“ řekla. „Je teprve čas na mou večeři.“ Shrnula mé vlasy a když se sklonila, ochotně jsem pootočila hlavou, abych jí vystavila svůj krk. Pak můj svět explodoval v duhových barvách extáze a já omdlela.
Uvědomila jsem si že Lily leží vedle mě a spokojeně se usmívá. Ležely jsme na posteli, vzájemně se hladily a povídaly si. Lily mi prozradila, že se stala upírem na začátku devatenáctého stoleté a Elizabeth, která ji stvořila, byla její první milenkou. „Někdy mi strašně chybí,“ připustila plačky. „A kde je teď?“ „Kdesi v Evropě. Není se mnou ve spojení, i když jsem se ji pokoušela najít.“ „Co se mezi vámi stalo?“ „Nevím, nejspíš už tím byla unavená. Odešla asi před deseti lety. Prosila jsem ji aby zůstala, ale nechtěla.“ Lily se teď dala do otevřeného pláče a slzy stékaly po její tváři. „Takže já jsem tvoje východisko ze zoufalství a osamělosti?“ ohradila jsem se. Lily se skrz slzy usmála a natáhla se ke mě. „Ale ne, tak to není. Těch deset let jsem hledala tu pravou a našla jsem tebe. Když jsem tě uviděla, věděla jsem že jsi jediná se kterou chci žít. Elizabeth je minulost. Teď je čas pro tebe a spolu zůstaneme věčně, protože tě miluju.
Věděla jsem jak myslela každé tohle slovo. A navíc jsem se nemohla hněvat na svou roztomilou stvořitelku. Nedokázala jsem popírat to co jsem cítila. „Taky tě miluju,“ odpověděla jsem a něžně ji políbila. Vstala, chytila mě za ruce a vedla mě k jinému pokoji. Až na dvě rakve ležící na podlaze byl prázdný. Lily mě přivedla k místu mého věčného odpočinku. Otevřela víko a jí si klidně vlezla dovnitř. Lily se sklonila a políbila mě. Přitáhla jsem ji k sobě a prodlužovala ten polibek tak dlouho jak to jenom šlo. Užívala jsem si ten pocit jazyka brousícího po jejích tesácích. Neochotně polibek přerušila a vydechla. „Vím, že jsi unavená, má lásko. Teď jsi odpočiň. Je na čase abychom šli spát,“ řekla.
Usmála jsem se na ni, přejela po jejích hladkých černých vlasech a odpověděla. „Cokoliv co budeš chtít, lásko.“ Zavřela jsem oči a ona za mnou zavřela víko. Když jsem přejela jazykem po vlastních zubech, ucítila jsem své vlastní tesáky. Toužila jsem po tom usnout v Lilyně objetí, ale budeme spolu po zbytek věků a tak budeme mít dost času. Znovu jsem se usmála a pak pomalu spokojeně usnula ve svém novém domově.