Moji muži - 12. Zdeněk, Léto 2007

Zdeněk Hulán
Už netuším přesně, kde jsem Zdeňka poznala. Asi na bitvě u Slavkova, které se účastnil na koni jako Hulán, neboli příslušník původně Polské lehké jízdy. Pak jsem ho potkala ještě na několika akcích a něčím mi padl do oka.
Byl to takový suverén, vysoký 185, modré oči, prošedivělé krátké vlasy a hladce oholený, celkově urostlý se širokou hrudí. I jeho hlas se mi líbil. V té době mu bylo 50 a mě 22.
Na jedné akci, kde jsem mu hlídala koně, mě oslovil, že by se mu hodilo, kdybych na akce jezdila s ním a pomáhala s koňmi, nebo zajišťovali proviant a tak. Zdeněk si semnou vyměnil telefon a slíbil, že na velkou bitvu u Chlumu, kam se brzy chystá mi sežene jejich uniformu a pojedu s ním a dalšími Hulány.
V následujících dnech to mezi námi přes telefon zajiskřilo a proběhla už i nějaká virtuální erotika. Dva dny před akcí na Chlumu mi ale volal, že pro mě bohužel kostým nesehnal a že už nemá místo v autě. Zklamaně jsem zavěsila. Akce měla být od čtvrtka do neděle. Najednou v pátek ráno telefon a v něm ještě ne zcela střízlivý Zdeněk.
„Hrozně tě tady chci, našel jsem super ubytování na jednom statku, máme tu ustájený koně a bydlíme tady a nemusíme spát ve stanu. Chci tě tady, udělej to jak chceš, zaplatím ti cestu, ale prosím tě přijeď!“
A já jela, ještě ten den jsem sbalila preventivně spacák, historický kostým markytánky i s dobovým spodním prádlem, zjistila jsem si vlaky a cestovala přes půl republiky abych už byla u Hulánů. Než začala celá akce na Chlumu, byla ještě jedna v Pardubicích. Viděla jsem z vlaku spoustu kostýmovaných. Snažila jsem se už z Pardubic Zdeňkovi dovolat, nejeli mi žádné spoje až na Chlum, a chtěla jsem aby mě vyzvedl. Jenže telefon nikdo nebral a já zůstala s mega batohem v cizím městě ještě několik km od cíle. Nakonec jsem splašila taxi a nechala se odvézt na místo. Nikdy jsem tam nebyla a vůbec jsem nevěděla kam jedu a co mě čeká. Vedro bylo jak v peci, batoh se pěkně pronesl. V neznámém městě jsem nejdříve bloudila a zkoušela hledat statek, kde by mohli být ubytovaní, pak jsem to ale vzdala a rozhodla se najít bojiště a ostatní účinkující. Tam by mohl Hulány někdo znát a říct mi, kde je najdu. Tak jsem se ploužila polomrtvá do kopce až jsem na kraji lesíka u velké louky narazila na kamenný pomník a tam na čestnou stráž a já se dověděla kterým směrem je stanový tábor. Když jsem dorazila, obešla jsem všechny místa kde jsem viděla koně. Huláni nikde. Nakonec mi přeci jen jeden účinkující poradil.
„Huláni? Ti šílenci to vzali z Pardubic po kopytě, měli jsme tam přehlídku, pak jsme všichni naložili koně a jeli sem, jen ti šílenci nesedli a jeli.“
No ještě asi hodinu jsem čekala v dobovém táboře, než se přihnalo několik uřícených chlapů na koních. Poznala jsem Zdeňka a zamířila k nim. Byla jsem docela naštvaná, že mě nechal jet přes půl republiky a ani mi nevzal telefon.
On byl evidentně překvapený, že jsem vůbec dojela.
„To mi ani nedáš pusu, když už jsem vážila takovou dálku.“
„Nedám, ještě na sobě nemáš správné oblečení.“
Zalezla jsem rychle do jednoho ze stanů poblíž a převlékla se do kostýmu. Do punčoch, dobových kalhotek po kolena, spodničky, vrchní sukně, košile a šněrovačky a upletla jsem si cop.
Sotva jsem vystrčila hlavu ze stanu, už tam čekal Zdeněk. Popadl mě do náruče a vlepil mi pořádnou pusu. Pak mě představil dalším dvěma Hulánům. Oba muži kolem šedesátky, už bělovlasí. Jeden se jmenoval Jirka, druhý Rosťa. Oba velmi vysocí. Všichni byli v dobré náladě, políbili mě, poobjímali. Vzali můj batoh a vysadili mě na koně. Z pod sukně mi vylezly dobové kalhotky a Huláni mě ústně obdivovali, jak jsem celá dobově vybavená. Následovala spousta dvojsmyslných narážek a jelo se na statek, kde byli ubytovaní.
Myslela jsem, že je to něco jako hotel, ale ukázalo se, že je jeden muž ubytoval u sebe doma. Budeme mu říkat Tomáš. Ten už Hulány vyhlížel. Než ustájili koně, pomohl mi s batohem nahoru a já mu pomohla nachystat pro všechny večeři.
Všichni jsme zůstali v kostýmech, později po večeři náš domácí Tomáš přišel s tím, že kousek odtud je taneční zábava. Jirka, Rosťa a Tomáš šli napřed. Já čekala ještě na Zdeňka. Pak jsme se se západem slunce vydali zkratkou přes louky směrem k místu zábavy.
Myslela jsem, že vůbec nedojdeme, každou chvíli mě zastavil, mačkal nějakou část mého těla a zuřivě mě líbal. Štípal mě až bolestivě do zadku a prsa se mi snažil vytáhnout ze šněrovačky tak náruživě, že jsem na nich měla druhý den modřiny. Snažila jsem se ho trochu popostrkovat a dojít na tu zábavu. Na studené louce, na kterou už padla rosa, jsem vážně ležet nechtěla. Navíc nemírně ráda tančím.
Ostatní už zabrali stůl. Celá zábava se odehrávala pod širým nebem. Byl zde kruhový betonový taneční plac, živá hudba, kamenný stánek s občerstvením, a spoustu stolů a lavic. Cítila jsem se kupodivu ve společnosti zralých mužů velmi dobře. Byli pozorní, zábavní, panovalo lehké soupeření o mou pozornost. Galantností jen přetékali. Neustále jsem měla před sebou na stole jídlo, pití i alkohol. Bavili mě vtipnými historkami. Třeba i o tom, jak tu včera pařili a otvírali láhve šampaňského šavlí. Přidal se k nám ještě nějaký Tomášův kamarád. Takže jsem tu byla sama na pět mužů. Bylo mi fajn, cítila jsem se opravdu jako ta markytánka, kterou si všichni opečovávají a hlídají, protože je jediná a jen jejich. Každý mě vyzval několikrát k tanci a protože tanec miluji, byla jsem nesmírně šťastná. Ani mi nevadilo když mě sem tam někdo poplácal po zadku, nebo si jinak nenápadně sáhnul.
Teda jediný, kdo mi vadil byl Tomášův kamarád, který mi dělal až velmi nechutné návrhy a v jednu chvíli se mě po společném tanci snažil i odtáhnout kamsi k záchodům. Najednou se odkudsi vynořil Tomáš, poslal kamaráda do háje a trochu otřesenou mě odváděl ke stolu. Rozhlídla jsem se a po Hulánech ani stopy.
„Kde jsou všichni.“
„Sbalili to a šli spát, neboj doprovodím tě domů.“
Nabídl mi rámě a odváděl mě k sobě domů. Po cestě vedl zajímavý hovor, až později mi došlo,že se mě snaží sbalit.
Když jsme došli, Zdeněk spal v kuchyni na gauči a Jirka s Rosťou prý leží v obýváku. Tomáš mi ukázal koupelnu a pak mi několikrát nabídl, ať spím s ním v ložnici, že tam je volná postel, že se nemusím mačkat se Zdeňkem v kuchyni. Trochu jsem se jeho vstřícnosti zalekla a raději jsem zalezla pod peřinu ke Zdeňkovi.
Přitulila jsem se k teplému mužskému tělu a cukání mezi mými stehny už se nedalo vydržet. Zdeněk byl společensky docela unaven a já jsem byla vzteklá, že sem jedu kvůli němu takovou dálku a nic z toho. Začala jsem ho hladit a i když spal, za chvíli už se dostavila kýžená erekce. Trochu jsem si pohrála s kundičkou abych byla lépe připravená. Pak jsem na něj ještě v polospánku nasedla na koníčka. Při mých pohybech se začal pomalu budit a vzrušeně vzdychat. Za chvíli už mě uchopil za boky a pomáhal mi. Jeho ruce putovaly na moje prsa a já vzala do úst jeho palec a sála jsem ho a olizovala, jako by to byl jeho penis. Netrvalo dlouho a udělal se do mě. Otočil se na druhý bok a zase začal chrápat.
No tak to teda ne! Neměla jsem z toho vůbec nic, sotva se mi to začínalo líbit. Přelezla jsem ho a vzala ho do pusy, i když jsem ho zase vzbudila, nic nenamítal, nechal se spokojeně kouřit a olizovat kulky. Za chvíli byl zase jako stožár a já znovu nasedla na koníčka. Byl asi utahaný, protože jeho penis začal postupně uvadat.
Najednou se směrem od balkonu v kuchyni začaly ozývat divné rány. Ztuhli jsme. Dveře se rozletěly a do kuchyně vpadl Tomášův kamarád, který se mě předtím snažil zatáhnout na záchody. Vyšplhal se na verandu a otevřel si balkon do kuchyně. Byl opilý, hlasitě nadával, že jsme ho nechali samotného na té venkovní zábavě. Otevřel lednici, vytáhl kyselé okurky a pivo a jako by se nechumelilo se posadil v kuchyni a pil a jedl. Pořád jsem seděla na Zdeňkovi na koníčka. Jeho penis už ze mě skoro vypadl, ale když se ukázal nezvaný host, Zdeněk byl najednou jako kámen. Cítila jsem jak ve mně bleskově narostl a byl jako žula. Uchopil mě za boky a zuřivě přirážel. Evidentně se mu líbilo, že máme publikum. Nemohla jsem se ubránit hlasitým vzdechům a to se Zdeňkovi evidentně líbilo. Začala jsem si dráždit poštěváček, začínalo se mi to líbit.
Jenže náš divák začal hlasitě chrápat. Zdeněk opět polevil ve své aktivitě a já byla zklamaná, zase to vypadalo na houby. Venku už bylo dávno světlo a mi vlastně skoro nespali. Naštěstí se najednou otevřeli dveře do obýváku. Vylezl Jirka a začal v předsíni dělat svou ranní rozcvičku, Zdeněk se zase vzchopil a začal znovu zuřivě přirážet. Já byla trochu na rozpacích, protože Jirka nás vlastně viděl i slyšel. Ale nadšení mého milence mě strhlo, znovu jsem si začala dráždit poštěváček a velmi brzy dosáhla alespoň té trochy pocitů, které jsem byla schopná. Zdeněk se do mě znovu vystříkal a pak jsme usnuli.

Když jsem ráno sčítala všechny své modřiny a odřeniny, docela jsem litovala, že jsem nešla spát do ložnice za Tomášem. Zdeněk se mi dodatečně svěřil, že ho nesmírně vzrušuje, když je při souloži přítomen ještě někdo, nebo ideálně, když může svou partnerku půjčit svému kamarádovi. A dívat se jak souloží. Na tuhle nabídku jsem ale neměla tenkrát dost odvahy.

Zdeňka jsem měla pak ještě jednou. Na jedné šermířské oslavě jsem ho asi po roce potkala. Dělal mi návrhy a já v té době byla sama a při chuti. Odešla jsem z oslavy dříve a dala mu adresu. Měl za chvíli vyrazit za mnou, ale trvalo mu to asi dvě hodiny a já už ho ani nečekala.
Když pak napsal, že je u mě před domem a já viděla, jak se připitě kolíbá, věděla jsem, že pozvat ho byla chyba. Jenže jsem nevěděla co dělat, když už stál u mě za dveřmi. Otevřela jsem a pozvala ho dál. Náruživě mě začal líbat a v obětí jsme se dokolíbali až k posteli. Chtěl na mě hned skočit, ale já nebyla vůbec připravená a tak jsem ho chvíli kouřila a u toho si to dělala sama. Pak chtěl už do mě, ale moc se mu to nedařilo, erekce klesala asi díky alkoholu. Zeptal se mě, jestli mám nějaké hračky. Vytáhla jsem své dva robertky různých velikostí. Položil si mě na postel a ihned sáhl po tom větším. Protestovala jsem a tak se vrátil k tomu menšímu. Zasunul ho do mě. I přes mé protesty byl velmi hrubý. Nevěděla jsem jak z toho ven a tak jsem rychle zahrála dva orgasmy a poprosila že už mi to stačilo.
Chvíli jsme se ještě mazlili, ale když začal usínat, zavolala jsem taxíka a poslala ho domů.
Ještě jsem ho několik let potkávala na různých akcích. On by chtěl, ale já už byla opatrná a nikdy jsem s ním už nic neměla. Ovšem na dobrodružný večer s Hulány nikdy nezapomenu.