Utajená alergie

Ireně Navrátilové nevadilo jezdit denně z Dobřan do své pobočky, kterou zakládala v Praze. Když přebrala cenu Vodafone firma 2021 Plzeňského kraje, měla pocit, že jí narostla křídla. O takovém úspěchu se jí ani nesnilo. Za tři roky obrat z nuly na padesát milionů ... nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Nejdřív ji opustil partner, který měl pocit, že si na něj nevyhrazuje dost času a za měsíc si nahmatala bulku na prsu. Největší oporou jí byl její pes, kterého všichni obdivovali. Sellerie von Eintopf. Šly po něm všechny fenky z Prahy, přes Dobřany až po Rozvadov. Irena byla pyšná a říkala mu něžně Selle nebo Celeríčku.

Nádor nebyl zhoubný, museli ale vyndat větší část tkáně a na jejím levém ňadru, to bylo znát. Půl roku po operaci a návratu z Mariánských Lázních nastoupila znovu na kliniku, tentokrát plastické chirurgie. Měl ji operovat věhlasný primář Ptáček, s neméně významným anesteziologem Větvičkou. Když sestra hlásila, že se má dostavit na sál, často v duchu žertovala "Prosíme ptáčka, aby dosedl na větvičku."

Irena se těšila, až to bude za ní. Operace se trochu bála, přece jen dvě narkózy v krátké době za sebou, jí byly nepříjemné. Dlouze se z ní probouzela, nevěděla kde je, co a proč se s ní děje a bolela ji hlava. Primář Ptáček ji ujišťoval, že se nemusí bát, je v nejlepších rukou. Podíval se do papíru a znovu se zeptal, jestli není na něco alergická. Irena zavrtěla hlavou, že ne. To je dneska skoro vzácné, smál se primář. Irena, ale jednu alergii přece jen měla. Ale tím, že to nesouviselo s léky, nesouviselo s operací, ani o tom s nikým, kromě partnera, který se chránil, nemluvila, vypadlo jí to z hlavy. Po operaci převezli Irenu jako prominentního pacienta na VIP JIPku v zadním traktu kliniky. Vše řídili počítače z důvodu absolutního klidu pacientů. Jeden doktor, jedna sestra. Větvička si zařídil, aby měl noční ten den, kdy byla Irena operovaná. Byl tam včas, už odpoledne, díval se na ni z ochozu.

Byl jí do slova posedlý. Netoužil po ničem jiném než se jí dotýkat a líbat na alabastrovou pokožku. Irena Navrátilová byla velice sošná blondýnka s hedvábnou pletí. Probudila se na velmi krátkou dobu asi v 15 hod, nevnímala nic, ale odpověděla na standardní otázky jak se jmenuje, co je za měsíc a jestli ví, kde je a proč. Dostala další kapačku se sedativy a usnula. V 18 hod nastoupil noční směnu dr. Větvička a sestra. Víc lidí nebylo potřeba a to se Větvičkovi hodilo. Vše probíhalo jak mělo, Irena spala, léky měla a tak poslal sestru cca ve 22 hod spát. Vymluvil se na to, že si potřebuje promyslet šachový tah na zítřejší klání s Ptáčkem. Sestra to uvítala, popřála mu, ať na něco přijde a dobrou noc.

Větvička si na lékařském pokoji umyl pečlivě svůj penis. A natřel znecitlivujícím mentolovým gelem. Život není to, co chceme, ale to, co máme. Když pán Bůh naděloval pěkný macky, dr. Větvička stál ve frontě zřejmě na to, jak se stát přeborníkem v šachu. Penis, dá-li se tento jeho mužský pohlavní orgán nazvat, mu měřil ve ztopořeném stavu 6 cm na délku a 1,5 cm na šířku. Když byl schovaný v předkožce, nebyl skoro vůbec vidět a když Větvička močil, téměř pokaždé, si potřísnil kalhoty. Varlata měl také malá, nicméně na funkci to nemělo vliv a to se mu stalo osudným. Větvička byl schopný za určité situace ztopoření, soulože i ejakulace, bohužel k této akci neměl nikdy příležitost. Významný anesteziolog byl ve svých čtyřiceti letech stále panic. Dnes mělo být jeho poprvé. Dnes se mu splní sen milovat se s krásnou ženou, která se nebude bránit a přijme ho. Dnes pozná tu dosud nepoznanou slast, o které jen četl a snil.

Větvička přišel do pokoje, rozevřel žaluzie, aby měsíční světlo pokoj osvítilo, zkontroloval přístroje a posunul postel i s Irenou mimo dosah kamery a schválně kolem prošel se židlí, aby bylo vidět, že k ní i sedne se stetoskopem v ruce. Sundal si kalhoty, pečlivě je složil do komínku. Odhrnul nemocniční deku, odhrnul nemocniční košilku a za ruce ji posunul napříč postel a za nohy, stáhnul kousek dolů, aby k ní měl dobrý přístup. Vzal polštář a položil ho na zem. Klekl si. Měsíc v úplňku svítil jako baterka přesně tam, kam Větvička potřeboval. Osvítil tělo nádherné, bezbranné ženy s ovázanými ňadry, za to volně přístupnou mušličkou. Lepší pojmenování pro ni ani nemohlo být. Irenu měl za Afroditu, která vystoupila na břeh z mořské pěny, takže ji měla bezesporu taky božskou. Narůžověle sladkou lasturku. Větvička odborně dvěma prsty rozhrnul stydké pysky a zajel s nimi dovnitř. Byla vlhká a voněla. Větvička ji prstil až Ireně začala vytékat šťávička, božský nektar pomyslel si. Vyndal prsty, celou ji olízal a začal dovnitř strkat jazyk a ponořil se do ní, kam až to šlo. Zdálo se, že se Irena pohnula, trochu ho to polekalo a podíval se na ni. Ale ta se ve spánku usmívala a potichu vzdychla, když se k lízání zase vrátil. Větvička si vzal do ruky své mini pérko, chvíli ho pohonil a asi na potřetí se mu to povedlo, aby v ní zůstal. Bál se i pohnout. Nějaké kopulační pohyby nepřicházely v úvahu a tak na ní jen tak ležel a hýbal se jen v představách. Představy způsobily, že skutečně dosáhl orgasmu, který doposud nepoznal, protože jeho domácí honitby nestály za řeč. Rychle ho vyndal. Domníval se, že včas, utřel se rychle do košile, jeho tělo se otřásalo, nedokázal stát na nohou a tak si sedl na ten polštář na zemi a snažil se, z toho všeho vzpamatovat. Vstal, oblékl si kalhoty a dal polštář na své místo na postel. Z kapsy vytáhl bavlněný kapesník a otřel bohyni lasturku. Ta byla jen mokrá, tím šidítkem žádné jiné změny nenastaly. Stáhl košilku, posunul tělo zpátky, hlavu dal na polštář, přikryl ji dekou a odešel. V lékařském pokoji se osprchoval studenou vodou a na stůl rozložil šachy. Takhle ho našla sestra v šest hodin ráno, kdy jim končila noční.

Co se dělo potom, má jako v mlze. Ireně naskočila strašná vyrážka, která ještě strašněji svědila a bolest se táhla dovnitř. Irena byla alergická na sperma. Nikomu to neříkala, protože jaká je pravděpodobnost, že po modelaci prsou, se vás někdo na JIPce zmocní ? Větvičku odvedla policie a uvalila na něj vazbu. Nepatrná část, zřejmě kapička stačila, aby Irena uvnitř hořela, ale rozhodně ne touhou. Na případ bylo uvaleno embargo. Byla to strašná ostuda nejen pro kliniku, ale lékaře vůbec a Irena se zhroutila. Firmu řídila a nakonec zcela převzala její společnice. Irena u soudu, který anesteziologa Větvičku odsoudil s ohledem na jeho dosud odvedenou práci a čistý trestný rejstřík na šest let, vysoudila šest milionů.

Irena ležela se Sellem v posteli a přemýšlela co bude dělat. Stydí se ven mezi lidi, do firmy, aby lezla kanálama. Peníze nepotřebuje a teď jich má ještě víc. V televizi, na kterou bezmyšlenkovitě koukala, běžel dokument o Jamajce. Irena se podívala na svého psa, který se od ní, co se vrátila domů, nehnul a objednala letenky. Sbalila si pouze příruční zavazadlo a druhý den i se Sellem odletěli. Do Čech se už nikdy nevrátila.

Se svým novým, dobře vybaveným přítelem Džamalem, založila cestovní kancelář a láká krásné Češky do krásné Jamajky na krásnou dovolenou s nevšedními zážitky. Večer při západu slunce, se alabastrová bohyně prochází se svým černým bohem po pláži a kolem pobíhá spokojený Sell.