Valentýnské objetí - SOUTĚŽNÍ

Dnes je svátek zamilovaných a já snad poprvé nevím co si mám myslet. Ne, že bych se netěšila, to opravdu ne, ale moje situace nejde nějak jednoduše uchopit. Doma mám nádherný vztah, manžel mě miluje a já jeho. Ale. Proč musí být všude nějaké ale? Asi mi doma něco chybí, jen nevím co. Vlastně teď už asi nechybí, ale s domovem to má jen pramálo společného. Přemýšlím jak vše bylo a jak je a vlastně nevím jak z toho ven.
Jako každý rok na Silvestra jsem všem známým poslala přání. Někdo odpověděl a někdo ne, klasika. Ale mezi odpověďmi byla i jedna pro mě jiná. Odpověděla mi moje pubertální platonická láska. Jo, asi dvacet let posílám přání a nikdy nic. A teď také přání s dovětkem jak se máš. Říkala jsem si, fajn, aspoň se dozvím jak žije, pokecáme. Probrali jsme rodiny, život všeobecně a pochopitelně se zprávy stočili i na naši společnou minulost. Ono vlastně nic moc nebylo, já do něj platonicky zamilovaná, jsem dostala jen jednu pusu a tu jsem si asi v sobě hýčkala.
Jenže ejhle, najednou se naše zprávy stávaly osobnější a osobnější, hezká slovíčka a flirtování. Pořád jsem si říkala, brzdi, tohle není správné. Nebylo, to jsem věděla, ale přece jen takové to lehké chvění když přišla zpráva od něj. Nějak jsme si rozuměli a já se svěřila se vším. To co jsem manželovi řekla po patnácti letech soužití jsem jemu s hrdostí oznámila po čtrnácti dnech.
Myslím na jeden den v práci, kdy mi od rána psal lechtivé zprávy. Před očima mi běží film představ toho dne. Začalo to mojí zprávou, že by se mi líbila masáž. No a od té chvíle jsem hltala zprávy: "Ležíš na posteli a máš zavázané oči. Vnímáš jak k tobě přistupuji a cítíš doteky mých rukou." Ano, odpověděla jsem:"tvé ruce pomaličku jedou po mých nohách a já vnímám tvé něžné doteky." Nakonec mě virtuálně masíroval celým tělem a já úplně fyzicky cítila jak do mě vniká. Představy byly tak intenzivní, že jsem musela odejít na toaletu a pohladit se. To bylo taky moc hezké, sice orgasmus byl hodně slabý, ale s předchozím vzrušováním to byl skoro snový zážitek.
Pak jsem se styděla sama před sebou, ale těm krásným slovům jsem stejně neodolala. Ne, že bych se doma s manželem nemilovala, ale od té chvíle jsem měla při milování na mysli jeho. A tak nám to pokračovalo až dodnes. Dnes je Valentýn a my máme sraz v kavárně. V práci jsem si vzala půl dne volna a doma naopak nahlásila, že se zdržím v práci. No situace jak z romantického filmu.
S rozechvěním vcházím do kavárny a hned ho vidím. Sedí v rohovém diskrétním boxu a na stole je kytice rudých růží. Tají se mi dech a podlamují nohy. Sedám si vedle něho a vychutnávám si jeho polibek. Vše je mezi námi jasné a mně se zdá, že těch třicet let co jsme se neviděli, byl jen týden na intru. Jako ve snu slyším: " Nezlob se, ale musím se tě dotknout"
Cítím jeho ruku jak mi pomalinku jede po stehně a vyhrnuje mi šaty. Uvědomuji si, jak se můj dech prohlubuje a já mu tisknu druhou ruku. Hlavu mám na jeho prsou a cítím jak se mu ruka blíží k lemu mých kalhotek. Zajíždí prsty pod kalhotky a jemně mi přejíždí po poštěváčku. Vzdychám a svoji rukou hledám jeho chloubu. Cítím nádhernou tvrdost a toužím ho mít v sobě. Ve stejné chvíli do mě vniká prsty a já hlasitě vzdychám. Dusí mé vzdychy polibkem a ríká:" Chci tě" !
Nadšeně přitakávám a přemýšlím, který hotel pro nás zajistil. Vede mě z kavárny, ani jsem nepostřehla, že platil. Nasedáme do auta a zastavujeme kousek za městem na polní cestě. No co, romantika, takhle by to asi bylo tehdy před třiceti lety. Chci se svlékat, ale jen se na mě převalí, odhrne kalhotky a vnikne do mě. Po třech přírazech cítím jak do mě stříká. Jsem šíleně vzrušená a chvěju se touhou. Čekám mazlení a pokračování krásného začátku, ale místo toho slyším: "Bylo to fajn, musím domů za manželkou, ale napíšu tě." Jsem z toho tak šoku, že si ani neuvědomuji kde mě vysadil. Žádná pusa na rozloučenou, žádné mazlení, nic.
Pomalu jdu po výpadovce do města a zadržuji slzy. Když vidím dům kamarádky, slzy nechám téct a zvoním: " Prosím tě, potřebuju se osprchovat, na nic se neptej. " Odcházím od vyjukané kamarádky a pomalu se táhnu domů. Sedím v blízkém parku na lavičce a snažím se upravit. Vlastně se domů těším, chci zalézt do postele a umřít. Všechny moje pocity se ve tříští a já si uvědomuji, že manžel už bude asi doma. No co, zalezu stejně do postele, Valentýn nebo ne, stejně není po tolika letech co slavit. Zarazím se nad tím co jsem si pomyslela, protože do teď byl náš vztah jako sen. Proč? Proč? Pořád si opakuju to blbý slovo v různých obměnách. Proč mám tak nudného muže? Proč je tak hodnej? Proč mě tak miluje? Proč mi nedá to co potřebuji? Najednou znám odpověď: Nevím co potřebuji, ale on mi to nedá. S tímto uklidňujícím zjištěním odemykám byt.
Otevřu dveře a vytřeštím oči: Celá předsíň je vysypaná okvětními plátky žlutých růží. Nemám sílu to komentovat, tak jen stojím a koukám. Manžel přiskočí, obejme mě a říká:" Těžký den? Nevadí, pojď". Odvede mě do koupelny a já se nezmůžu na odpor. Pomáhá mi do vany plné krásně voňavé pěny a jemně mě masíruje po celém těle. Moje slzy se mísí s pěnou a odplavují část mých myšlenek. Bez vlastní vůle se nechám odnést do ložnice.
Postel je zasypána rudými květy růží. Pokládá mě na postel a snad hodinu mi jemně masíruje záda. Najednou cítím, jak jeho ruka vklouzává mezi půlky. Instinktivně trochu nadzvednu zadeček a dám nohy od sebe. Jeho prsty ve mně kloužou a když palec začne narážet na poštěváček, proti své vůli vzdychám blahem. Vší silou zavřu oči a soustředím se jen na jeho doteky. Jednou rukou vjede pod mé tělo a sevře mi bradavku prsty, zároveň zrychlí pohyby prstů a já prožívám orgasmus. Otočí mě na záda a lehá si mezi mé nohy. Jeho jazyk mě dráždí na kundičce a prsty vnikají do mě. Neuplyne snad ani minuta a já se chvěji v dalším orgasmu. Klekne si nade mě a dráždí mě jen prsty. Moje tělo se poddává rychlým pohybům a já cítím jak se pode mnou dělá mokro. Stoupající rozkoš nemohu vydržet a s hlasitým výkřikem stříkám.
Mám zavřené oči a z pod víček mi tečou slzy. Cítím jak si na mě lehá a pomaličku do mě vniká. Tak pomalu a tak neskutečně něžně. Je to tak krásné a zároveň mrazivě smutné. Nevydržím to a začnu vzlykat nahlas. Cítím jak ze mě vyklouzne a říká:" Těžký den? Neplač", přivine mě k sobě a já se mu schoulím do náručí. Skrze vzlyky se ho ptám proč se neudělal: " Nemusím, odpočiň si. Já jsem tu pro tebe." Brečím ještě víc a hlavou mi letí jen jedno slovo:" Krávo, ty blbá krávo".