Hotel

Na zmuchlaném lístečku bylo napsáno jméno hotelu, adresa, telefonní číslo a číslo pokoje. Vystoupila jsem u autobusu a přesto, že jsem se měla ještě přepravit přes celé město, srdce mi bušilo jako o závod. Nohy jsem musela přinutit k poslušnosti a povzbudit mysl, aby byla schopna dát do kupy, kudy teď. Zamířila jsem na nadchod, který mě dovedl k tramvajové zastávce. Bezmyšlenkovitě jsem nastoupila do tramvaje. Teprve až se dala do pohybu, napadlo mě, že by bylo dobré zjistit, jaké že je to vlastně číslo a kam že to jede. Cesta byla docela snadná, jednou jsem přestoupila a potom kousek došla pěšky, takže moje cestování nevyžadovalo žádné zvláštní soustředění.
U recepce mi bez nějakých okolků dali klíč od objednaného pokoje a já vyjela do druhého patra k pokoji číslo 123. Vstoupila jsem a nasála odér obvyklý v hotelových pokojích. Pokojík s křeslem a televizí, s koupelnou s velkým sprchovým koutem byl celkově příjemný.
Co se tady asi dnes udá? Lítaly mi hlavou představy otrokyně svázané na zemi a ponechané osudu, zatímco pán sedí v hotelovém baru a posilňuje se na dnešní večer. Pohledem na hodinky jsem zjistila, že mám asi hodinku a půl času. V klidu jsem se svlékla a vstoupila do sprchového koutu. Vychutnávala jsem si horkou vodu stékající po těle a na chvíli jsem zapomněla na chvíle příští.
Holítko, depilační krém, ručník a tělové mléko po koupeli udělaly své. Na určených partiích nebyl ani chloupek. Ještě jednou jsem vše překontrolovala, abych si byla jistá, že jsem nevynechala jediné místečko. Upravila jsem make-up, účes a zauvažovala jsem, co se zbylým časem. Měla jsem půlhodinu k dobru. Natáhla jsem se na postel. Chvilka odpočinku nemůže uškodit. Za chvíli mi bylo po horké koupeli chladno a přehodila jsem přes sebe přikrývku. Na nahém těle chladila, ale jen malou chvíli. Potom začala hřát a mně bylo příjemně.
Najednou jsem procitla. Nevěděla jsem, co se děje a trvalo mi, než jsem se vzpamatovala. Někdo mi kolem očí uvazoval šátek.„Á, už jsme se probudili.“Uslyšela jsem mužský hlas. Polilo mě horko. Já usnula a on je už tady. „To je pěkné přivítání!“ Strhl ze mě pokrývku. Na těle jsem ucítila jeho ruku. „Ale na druhou stranu jsi příjemně horká a určitě odpočinutá.“ Styděla jsem se, jeho ruka bloudila po mém těle a já si připadala jako na trhu, kde kupec přemýšlí, jestli kobylku koupí nebo ne. Plácl mě po zadku a najednou nic. „No, tak vyskoč! Konec válení se!“ Se zavázanýma očima jsem byla dezorientovaná. Vzal mě za ruku a pomohl mi, abych se nepřerazila. Popostrčil mě do prostoru a nechal být. Cítila jsem jeho pohled, pálil mě. „Ruce do týla!“ Jeho slova mě ujistila, že „výběr kobylky“ pokračuje.
Stála jsem tam nahá jak prst a styděla jsem se. Vůbec jsem nevěděla, jaký je ten, co si mě prohlíží. Jeho hlas byl sympatický a ruka, když mi pomáhal z postele, nebyla nepříjemná. Byla teplá a pevná. To ve mě navozovalo pocit srdečnosti a důvěryhodnosti.
A teď jsem ji ucítila na tváři. Jeho prst mi sjel ze spánku na bradu a pokračoval přes krk na prsa. Tam se zastavil. Oběma rukama uchopil moje „přednosti“.
Stál za mnou a jeho ruce byly misky, které byly plné. Přitiskl se ke mně.„Nějak špatně se Ti dýchá, ne?“ „Neumíš odpovědět?“ „Umím.“ „Tak odpověz!“ „Ano!“ „Co ano…?“ „Špatně se mi dýchá.“ „Jak že to?“ „Špatně se mi dýchá!“ Přidala jsem na hlase. „Já pořád špatně slyším!“ Došlo mi to…. „Špatně se mi dýchá, pane.“ „Ale Ti to trvalo, bude s Tebou hodně práce, než se naučíš, jak se máš chovat.“ Jeho prsty si pohrávaly s mými bradavkami, které už byly jak kamínky. „Vidím, že se ti to líbí „Ano, pane, líbí.“ Odpověděla jsem snad podle jeho představ. „No, snad to s Tebou nebude tak hrozná, vypadá to, že jsi učenlivá.“ Malinko, sotva znatelně, jsem „odfrkla“ ve smyslu…“to víš, že ano, nejsem žádná máčka“ „Jsi drzá a vzpurná, koukám.“ V jeho hlase jsem slyšela úžas a lehké rozhořčení. „Nicméně krocení a zkrocení takovéto kobylky je mnohem příjemnější, než hadřík na podlahu, ten si z Tebe teprve udělám a bude mě těšit můj úspěch.“ Mezi svým povídáním bloudil rukou po mém těle, břicho, zadek, stehna, lýtka… jakoby si potřeboval vše osahat. „Jsi si vědoma, že to není ideální?“…myslel tím mé tělo. „Ano, pane“ špitla jsem a hambou jsem se propadala. „Ale s tím si také poradíme, můžeš si být jistá, čubičku dle svého gusta z Tebe teprve udělám, to mě bude těšit víc než ideál na zlatém podnose. „No potěš!“ Pomyslela jsem si při představě, co mě asi čeká. Po těchto slovech mě pleskl mezi stehna dovnitř a přinutil mě tím rozkročit se. Zajel rukou mezi ně a začal prohlížet moji „studánku“, jak ji později nazval, protože byla hned mokrá. Nejdřív ji zkoumal po povrchu a potom zajel prsty dovnitř…dva, tři, čtyři prsty a já jsem okamžitě pouštěla šťávu.
Začal mi u toho totiž šeptat, že dnes si mě vyzkouší ještě jinak. Nejdříve se podívá, jak se umím chovat k zákazníkům. Zamrazilo mě, ale jen od pasu nahoru, dole to mělo úplně opačné účinky. Sama jsem se zděsila té reakce. „Dnes poprvé někomu posloužíš.“ Ale nejdřív….Tě vyzkouším sám a tlakem na rameno mě donutil si kleknout. Slyšela jsem zvuk rozepínajícího se zipu a bylo mi jasné, co to znamená. A poté jsem ucítila na rtech teplý dotek jeho penisu. „Vezmi si ho a ochutnej jej, uvidíme, jak se budeš snažit, jestli se Ti podaří ho uspokojit.“Byl horký a už vzrušený. Byl velký tak akorát, možná o kousek větší. Nejdřív jsem olízla špičku a potom… jednoduše jsem mu to udělala…tak jak jsem uměla nejlíp. Protože já opravdu nejsem žádná máčka :-))). Pochválil mě, ale jen tak jakoby narychlo, jakoby měl najednou na práci něco jiného. Ťukal do mobilu a vzápětí se ozvalo zaklepání na dveře. Šel otevřít a někoho vítal, někoho, koho zřejmě dobře znal. Ale najednou jsem nic neslyšela, jejich komunikace se ztišila. Pořád jsem klečela na zemi tam, kde jsem ho uspokojovala. „Sundej si ten šátek z očí.!“ Krátký ostrý povel. Chvíli jsem zápasila se sukem, ale potom jsem šátek jednoduše vytáhla nad čelo. Malinko mi trvalo, než si moje oči zvykly na světlo a začaly rozeznávat jasně tvary a barvy. Přede mnou stáli dva muži. Oba v oblecích, košile, kravata, ale každý jiný. Pásli se na mých rozpacích. Já jsem totiž nevěděla, který je kdo, který je ten, co jsem s ním trávila předešlé chvíle, který je nově příchozí. Nechali mě v tom… chvilinku, ale mně se to zdálo jako věčnost.
A potom promluvil. Celkem normální, možná by se dalo říct i obyčejný muž. Nebylo na něm nic, proč bych si ho měla všimnout mezi ostatními, nic čím by nějak vyčníval až na jedno. OČI, jeho oči mluvily za vše. Měl to v nich….chuť do života, chuť do sexu, chuť experimentovat, chuť hledat nové podněty a to, co mě nejvíc fascinovalo…touha podmanit si. V těch očích bylo všechno. Všechno to, co jsem hledala, vše, co jsem chtěla. Druhý muž také nebyl nezajímavý, ale svým vzhledem vyvolával spíš pocit strejdy než žádaného milence. „Tento muž bude Tvůj první zákazník, obsloužíš ho, jak si bude přát. A odešel. Pořád jsem klečela.na stejné místě a kolena mi už dřevěněla.
Beze slova ke mně přistoupil a rozepnul si kalhoty. Vytáhl polotuhý penis a strčil mi jej k obličeji. Jako robot jsem otevřela ústa, pojala jej dovnitř a začala jej zpracovávat. Teď jsem se cítila jako skutečná děvka, která to dělá za peníze. Paradoxní bylo to, že já to nedělala ani za ty peníze, ale jednoduše proto, že si to někdo přál. Někdo, koho jsem v reálu znala asi 20 minut…. Snažila jsem se, stejně jako předtím.
Když byl tuhý, skončil to a dal mi pokyn, abych se přemístila na postel. Moc toho nenamluvil, komunikace asi nebyla jeho nejsilnější stránkou. Mezitím se svlékl a přišel za mnou. Přál si, abych si klekla na všechny čtyři a když jsem to udělala, začal si mě prohlížet. Potěžkal má prsa a jeho prsty začaly zkoumat můj rozkrok. Styděla jsem se. Styděla jsem se za své tělo, styděla jsem se za své vzrušení.
Jeho prsty si hrály s mým poštěváčkem, pysky, zajížděly dovnitř a zkoumaly jak je moje kundička velká. A potom jsem ucítila jeho nástroj. Teda strejdo, pomyslela jsem si, komu čest, tomu čest, penis máš výstavní. Strčil mi ho dovnitř a začal s ním projíždět mou skulinu. Bože, líbilo se mi to. Strejda nestrejda…..byla jsem plná a líbilo se mi, jak mi to dělá. On sám jen hekal a občas mu uteklo něco v tom smyslu, že Petr si uměl děvku vždycky vybrat. Najednou přestal a překulil se na záda.„Pojď sem, dej mi tu svou kundu na ochutnání!“ Klekla jsem si nad jeho obličej. Chytl si mě za prsa a stáhl si mě na sebe. Jeho jazyk rejdil v mém rozkroku a lízal a lízal…. nevynechal žádný záhyb, žádnou skulinku mé pičky. Potom mě odstrčil se slovy „A teď se napíchni, ty děvko!“ Přesunula jsem se o kousek níž, pod jeho klenuté břicho. Zasunula jsem si jej dovnitř a začala jsem se rytmicky pohybovat nahoru a dolů. On … k mému úžasu… sáhl pro mobil a něco vyťukal, potom jej zase odložil a věnoval se mému tělu. Chytl mě za boky a začal si sám určovat směr a rytmus mých pohybů.
Vtom se otevřely dveře a vešel….Petr. Shodil na zem blečení a přesunul se za mě. Ucítila jsem jeho prst na kakaové dírce, dráždil ji a začal jej zasunovat dovnitř. Podařilo se mu to lehce. Potom ho ale vytáhl a nahradil jej svým penisem. Ucítila jsem něco studeného, asi gel. Kupodivu i on zajel dovnitř bez problémů. Měla jsem vevnitř dva mužské ocasy. Ten pocit se nedá popsat, v té chvíli jde vnímat jen jedno místo těla…rozkrok. Byla jsem plná a vyvrcholení byla …aspoň u mě…otázka chviličky. „Vybuchla jsem“ a zalila toho dole mokrým a horkým pissem. Jako bych spustila řetězovou reakci, vybuchl strejda a vzápětí i Petr. A nakonec znovu i já. Svezli jsme se na postel a jen tak leželi a vnímali doznívající orgasmus. Petr vstal první a strejda po něm. Oblékli se, já jsem zůstala ležet, jen jsem se přikryla. Chystali se k odchodu.
Tady máš nějaké věci, hoď to na sebe, snad Ti budou. Ukázal na tašku, která ležela na křesle za dveřmi. A přijď dolů do restaurace. Tak za půl hodiny abys tam byla. A odešli. Vylezla jsem z postele a zamířila do sprchy. Horká voda ze mě smývala doteky těch mužů. Byla jsem příjemně unavená a hlavou se mi honily spousty myšlenek. Žádné vážné úvahy jsem tam ale nepouštěla, jednoduše jsem je zastavila a nepustila dál. Osušila jsem se a jala se prozkoumávat obsah tašky. Černé sako, nějaká trička, sukně, punčochy a černé lodičky. No trička…. tričenka…souprava pásků. Jedny ty pásečky jsem na sebe jaksi dostala, nakonec pod sakem to nevypadalo tak nejhůř, sukně mi nebyla, ale měla jsem svou, která se hodila a lodičky sedly. Dobrá náhoda. Černočervená kombinace mého oblečení byla docela dráždivá. Upravila jsem si vlasy a namalovala jsem se také lehce výstředně.Šla jsem za nimi dolů do restaurace. Seděli hned u dveří a popíjeli. Posadila jsem se ke stolu. Jejich hovor pokračoval jako bych ani nepřišla, jen ke mně Petr přišoupl jednu skleničku plnou zlatého moku. Napila jsem se, ale on mi posunkem naznačil, že ji mám vyprázdnit. Uvědomila jsem si, že mám šílený hlad. Od rána jsem vlastně nic nejedla. Číšník, jakoby četl mé myšlenky, donesl jídelní lístky. Během jídla se atmosféra uvolnila a my jsme povídali o všem možném. Po jídle se strejda zvedl a opustil nás. Zůstali jsme sami. „Byla jsi dobrá, divoško. Radimovi se to líbilo. V prvním kole jsi uspěla.“ Vyslechla jsem si své hodnocení.
Naše povídání se stočilo na povídání dvou známých, kteří si dobře rozumí. Bylo to příjemné, ale věděla jsem, že noc teprve začíná a kdesi mě šimraly otázky, jaká bude dál…