Povídka jedenáctá.Cukrárna .

Ti dva po sobě pokukovali už delší dobu. Paní Sladká, majitelka cukrárny Laskonka, a pan Úžasný, odborník na vše a amatérský ochutnávač. Jednoho dne se paní Sladká odhodlala pozvat pana Úžasného na kávu a zákusek, pan Úžasný souhlasil a byl potěšen.

Útulná cukrárna se zrcadlovými skly, přes které bylo vidět ven, ale ne dovnitř, pár boxů ke klidné konverzaci nad kávou a dobrotami. Domluva byla, po zavírací době stačí zaklepat na dveře a majitelka otevře. Pan Úžasný se nesměle a s nervozitou blíží ke dveřím, kytička jako menší prezent, nikdy ženu neurazí. Klepe na dveře a chvilku čeká, v zámku zarachotí klíč a paní Sladká s úsměvem otevře a zve ho dál. Sluší jí to, černá sukně, bílá halenka, vlasy do drdolu, úsměv na rtu, rozzářené oči. Vstupuje do místnosti, paní Sladká zase zamkne a lehce ho vezme za loket a vede k jednomu z boxů. Ten už je nachystaný k posezení, svíčky, vychlazená vína, pár slaných dobrot. Pan Úžasný se zastaví, předává kytičku a paní Sladká navrhuje tykání. Nechybí obligátní polibek na líčka, při polibku mu do nosu zavane její parfém, svěží a mladistvý. Usadí se ke stolu, otevře se lahvinka a zábava začíná. Nikdy žádná historka nezačíná tím "Když jsme jedli zeleninový salát".

Z lahvinky ubývá, svíčky se zkracují, hovor je živější a odvážnější. Martin při nalévání vína lehce pohladí hřbet ruky Terky, máš krásně teplou ruku, podotkne ona. Ano, vím, ruce mám teplé a hřejivé pořád, řekne Martin. Rukou jí popojede až k ramenům, Terka i přes halenku cítí teplo jeho dlaně. Podívají se vzájemně do očí a vidí jiskření, které si už dříve párkrát vyměnili v cukrárně. Na stole se hromadí pár talířků, které zbyly z ochutnávky zákusků. Víno je na vině, že Martin nechtíc převrhl skleničku s vínem. Obsah skleničky se vylil přímo do klína Terky... a teď jsem celá mokrá, dodala pobaveně. Stane se, utěšovala Martina, nic si z toho nedělej. Martin vzal ubrousky a hned se snažil z halenky a sukně utřít zbytky vína. Terka pobaveně hlásila, kde je ještě vlhko. Oba se smáli, Martin se stále omlouval. Víš co, je mokrý i stůl, sedneme si vedle do boxu.

Vzala Martina za ruku a vedla ho.

Před boxem se otočila, Martin lehce do ní narazil. Teď byli k sobě blízko jako nikdy, oči obou zářící a rty k polibku se blížící. Pusa, ještě jedna, Martin Terezku zasypal polibky, ona mu vše oplácí, na tuto chvíli čekali oba tak dlouho. Svit svíček, přítmí. Martin se odvážil víc a opřel Terku o hranu stolu, neměla kam víc couvnout. Ruce jim jezdily navzájem po těle. Terka si poposedla na stůl, objala Martina nohama a přitlačila ho k sobě blíž. Polibky sjíždí Terči do dekoltu, povoluje jeden knoflíček za druhým, Terka začíná vzdychat. Její ruce mu začnou rozepínat košili, pohladí ho na bradavkách. Terezčina blůzka končí na zemi a zůstává jen v podprsence, Martin si sundá košili. Navzájem se dotýkají čely, Martin jednou rukou povolí podprsenku, stáhne z ramen. Objeví se před ním v plné kráse ňadra jako dva zmrzlinové kopečky s ozdobou nahoře, bradavky jako třešně, velké, sladké, červené, zvoucí k cumlání a pocucávání. Jazykem obkrouží tu třešinku a vezme ji mezi rty. Tereza se ještě víc vyprsí a nabízí, ať ochutná každou. Terka nechce zůstat pozadu a nakloní se Martinovi, i ona jemu oblízne bradavku a jazykem polaská. Chtíč obou už nejde zastavit. Martin sjíždí polibky čím dál tím níž, okraj sukýnky ho nezastaví, Terka poposedne a Martin míří s polibky do klínu jejího ženství. Krajkové kalhotky sklouznou k podlaze. Terka si lehne na stůl a lokty se o něj opře. Martin nepřestává líbat, dostane nápad. Vezme dezertní vidličku, přiloží k Terčině kolenu.

“Můžu ochutnat?” ptá se Terky.

“Jen ochutnávej, vždyť jsi v cukrárně.”

Vidlička hroty přejíždí po stehně a zanechává tři viditelné stopy, které míří směrem k lůnu. Tento pocit v Terce vyvolává jemné chvění a mrazení, neví, co čekat dál. Vidlička zdánlivě dorazila k cíli, ale nezastavila. Přejížděla dál přes její kopeček, vidlička zvědavě zvedala chloupky jejího chmýří a pokračovala v cestě po druhém stehnu dolů. Obkroužila koleno a zase míří zpět, Martin jazykem následuje vidličku po jejích stopách, přejel chmýří a začal ochutnávat. Napřed lehce a pak hlouběji a intenzivněji. Co to jen připomíná, růžovou makrónku. Terka mu tlačí hlavu do lůna, ať jazykem dosáhne co nejhlouběji. Když se nabažila jeho lízání a on chuti makrónky, zvedl se k ní. Terka nedočkavě zajela do poklopce. Rozepla zip, povolila pásek kalhot a knoflík. Rukou sáhla do trenýrek. Vytáhla tu Martinovu obtloustlou kremroli, ta bude jistě plná šlehačky, pomyslila si mlsně Terka; ta bude jistě plná šlehačky, pomyslil si hořce Martin, už dlouho si na jeho šlehačce nikdo nepochutnával.

Terka si přitáhla Martina kolem stolu, teď budu ochutnávat já, zavelela. Držela ho pevně v ruce a se zalíbením prohlížela, jak jí mohutní před očima. Byla jako mlsná veverka, jen ten oříšek rozlousknout. Vzala Martinův žalud, který velikostí i tvrdostí připomínal spíše velký vlašský ořech, do pusy. Ochutnávala na špičce i po celé délce. Martin měl co dělat, aby nepraskl a neprskl. Oba vycítili, že je potřeba na chvilku přestat. Martin obešel stůl, ještě párkrát olízl Terčinu laskavou laskonku, přiložil ořech na okraj a pomalu bořil do roztoužené laskonky svou obtloustlou kremroli. Až na dno, ať je láskyplně naplněná. Začal se vlnit v bocích a rytmicky projížděl její koňakovou (š)pičku. Terka začala téct jako zmrzlinový pohár na letním slunci. Tak se jí to líbí, Martinovy přírazy jsou rychlejší a hrubější, až na dno. Vzdechy se ozývají cukrárnou, přes okna jde vidět ven. Kdyby jen kolemjdoucí věděli a viděli, co se děje vevnitř. Martin vzrušený ze vzdechů Terky se omlouvá, že už dlouho nevydrží a bude stříkat. Terka odpoví, klidně stříkej. Ještě příraz na doraz, Martin cítí, jak mu sperma projíždí a v poslední okamžik vytahuje a stříká. Mohutný výstřik dopadá Terce až k bradě, Martin stříká dávku své šlehačky na zmrzlinové kopečky a na pupík Terči, cukající nepřestává dávat další dávku bílé polevy na makrónku. Stále stříká, už ne tak mohutně, ale proud šlehačky se stále dere ven. Terka si ho přitáhne k sobě a fascinovaně pozoruje, jak se stále cuká a šlehačka vytéká ven. Martin to ještě neví, ale Terka miluje ten okamžik, kdy začne stříkat a dávky bílé hmoty opouští kremroli.

Bude mít ještě příležitost, protože dnešním večerem příběh paní Sladké a pana Úžasného teprve začíná.