Překvapení z hospody

Adam s Vojtou zase začali rozebírat svoje IT problémy a tak jsem seděl za stolem, pomalu upíjel kofolu a sledoval ostatní návštěvníky hospody. Teda - spíš návštěvnice - moji pozornost upoutaly tři slečny, odhadem před třicítkou, halasně probírající zážitky svoje i svých přátel. A ačkoli přes hospodský ruch nebylo nic slyšet, tak se nějak dalo vytušit, že nezanedbatelnou část probíraných historek tvořily příběhy milostné. Pousmál jsem se nad představami, o čem si tam můžou asi tak slečny povídat, ale kamarádi potřebovali rozřešit nějaký naprosto zásadní spor a tak představy velice rychle utekly do ztracena.
O půlhodiny a jednu sklenici později, při jednom z dalších monologů o implementaci jakéhosi podivného databázového prostředí jsem si všiml, že se dvě slečny pomalu oblékají a vyrážejí do města, zatímco třetí stále sedí nad rozpitou sklenicí vína. Kamarádky se vesele rozloučily, černovláska osaměla a zasněně se dívala kamsi do prázdna a jen tak mimoděk si hladila ramínko od podprsenky. Usmál jsem se na ni, na dálku jsem jí připil na zdraví a ona se trochu začervenala a sklopila oči. Nevím, jestli se mi to jen nezdálo, ale měl jsem pocit, že její myšlenky zaměstnávalo téma jejího předchozího rozhovoru s kamarádkami.
Po chvilce se neznámá zvedla a odešla do chodby k záchodům. Chvilku jsem počkal a potom jsem vyrazil stejným směrem. Vešel jsem do chodbičky a moje neznámá šla přímo proti mě. V takovou náhodu jsem ani nedoufal - na druhou stranu jsem si nebyl jistý, jestli si k neznámé můžu něco dovolit. Když jsme se míjeli, černovláska prošla těsně kolem mě - přestože bylo kolem plno místa. S bušícím srdcem jsem sebral všechnu odvahu a pokusil jsem se ji obejmout. Ona, jakoby na to čekala, se ke mně přitiskla a já jsem ucítil její příjemnou vůni a rychle bušící srdce.
"Nechceš jít sem za roh?" Horečně přikývla. Přitiskli jsme se k sobě a zmizeli za několika sudy piva. "Chceš to?"
Krev mi vřela při představě na to, co mě možná za chvíli čeká. Neznámá mlčky přikývla, rozepnula mi pásek a zip u kalhot. Já se nechtěl nechat zahanbit, vyhrnul jsem jí sukni a stáhl punčochy i s kalhotkami. Opřel jsem ji čelem o zeď a nasadil si kondom.
"Můžu?" "Pojď."
Pomalu jsem do ní zezadu vstoupil. Cítil jsem, jak rozevírám její závojíčky, jak mě pohlcuje její teplo, jak mě objímá její vlhkost. Zůstal jsem jen tak na půli cesty a pomalu se nechával pohlcovat rozkoší. Téměř bez pohybu jsem si vychutnával to, jak horečně dýchala, jak její jeskyňka kolem mě pulsovala - a najednou jsem věděl, že můžu jít dál. Pluli jsme na vlnách neustále se zrychlujících dechů a propletených prstů, nechali jsme pracovat naše těla. Cítil jsem, jak to na ni přichází a ten pocit, že za chvíli se moje neznámá rozechvěje v překrásné křeči urychlil i můj postup k cílové metě. Ve chvíli, kdy to na ni přišlo jsem nevydržel a cítil, jak vše, co vnímám se bortí v tisíc střepů a jak i ona prožívá to samé.
Po chvíli, ve které jsme rozdýchávali to, co se před chvílí stalo jsme se vrátili do hospody, každý ke svému stolu. Moji kolegové už na mě čekaly a na otázku kde jsem byl jsem dokázal jen něco neurčitého zamrčet. S neznámou jsme si ještě několikrát na dálku přiťulki. Když jsem po chvilce odběhl na záchod, čekal jsem, jestli se neznámá neobjeví. Ale místo toho na mě po návratu čekal prázdný stůl, u kterého seděla a v tu chvíli jsem strašně zalitoval, že jsem si na neznámou nevyptal telefonní číslo.
Noc pokračovala, debata u stolu neustávala, mě se v hlavě točily nejrůznější myšlenky - a to jsem ještě netušil, že mě dnes čeká ještě jedno překvapení. Při placení mi číšník s účtem donesl i jeden složený lísteček. Když jsem se na číšníka tázavě podíval, řekl mi, že to mi posílá nějaká slečna. Zvědavě jsem lístek otevřel a na něm bylo napsáno "Viděla jsem vás. Bylo to nádherné. Alena". A pod jménem bylo připsáno telefonní číslo.