Pátek 13. (soutěžní)

Dnes je pátek 13. K tomuto dni, který pro někoho znamená smůlu, se váže jeden můj sexuální zážitek, o který bych se s vámi chtěl podělit.
Bylo to v době, kdy jsem neměl s kým spát, a tak jsme se se stejně postiženou kamarádkou dohodli, že si navzájem pomůžeme od přetlaku. Jenže pak se objevila potíž, kde to realizovat. U ní, s plným domem příbuzných, to nějak nehrozilo a já jsem na tom byl dost podobně, tak zbývalo vyřešit kdy a kde. Po týdnu marného shánění azylu v penziónech, během letní sezóny, se ukázalo, že to nebude až taková sranda, jak se zdálo. Naštěstí bylo teplo a sucho, tak se dalo i venku. Volba tedy padla na nedaleký les.
Díky kombinaci dálnice a pátku 13. jsem dorazil s půlhodinovým zpožděním a kamarádka už stepovala na domluveném místě. Přivítali jsme se a při prvním pohledu do výstřihu, který jen chabě skrýval kraječky, začalo známé pnutí v rozkroku. Tak rychle, baťoh na záda a hurá hledat místo na „piknik“. Povedlo se nám objevit místo ze tří stran chráněné křovím a ze čtvrté výhled do údolí. Ideální soukromí. Tak šup, rozložit deky a jdeme na to!
Musím říct, že moje krásná kamarádka se na tuto příležitost docela vyfikla. Tanga, černé podvazky se silonkami a černomodrý korzet pro zvýraznění postavy. Seznamoval jsem se s jejím tělem, jak reaguje na dotyky a polibky a pomalu, kousek po kousku odhaloval její tělo. A jak se tak navzájem obnažujeme a zkoumáme, slyšíme blížící se hlasy. Naštěstí máme pod sebou deky dvě, takže tu horní rychle házíme přes sebe a … nic. Hlasy jako by se motaly kolem nás, ale nikoho nevidíme. Po pár minutách, zpocení pod dekou, je konečně spatříme. Párek důchodců, poháněný enormní kupní silou, se vydal na houby. Rozvinuli rojnici a oba dva svědomitě a důkladně prohledávali celý les. Byli tak zaujatí hledáním, že nás napřed ani nevnímali. A řešili při tom, že ona potřebuje naslouchátko...
Chvíli jsme si z nich dělali srandu. Dědek pátral opravdu systematicky, tak padaly komentáře jako "Sektor G25, negativní". Když už byli asi 15m od nás a na chvíli se rozdělili, kamarádka to komentovala slovy: "Oni nás chtějí obklíčit!" Ještě chvíli jsme se bavili představou, jak dědek dokluše k nám a v pozoru nahlásí, že našel deku i s dvěma lidma ve spodním prádle.
Když byli asi tři metry od nás, kamarádka je oslovila: „Pozor, ať nás nezašlápnete!“ Lekli se asi, že na ně mluví duch, ale pak nám vysvětlili, že prý si jenom nasbírají pár hříbků a půjdou. Ale hledejte hříbek, když tři týdny nepršelo a navíc se hladových důchodců bojí! Tak se motali kolem, hlavně on byl furt v místech, odkud na nás viděl a nahlas nám vysvětloval, že oni tam mají svou trasu a že se jí musí držet, možná by jinak zabloudili. Ta trasa byla evidentně jednoduchá - tři kolečka okolo každého stromu v dohledu. A k odchodu se neměli.
Během té zhruba půl hodiny se nedalo nic moc dělat. Jen jsme se tulili pod dekou a pozorovali jejich marné snažení. Zaslechli jsme něco jako: "Máňo, pudem nahoru?" Tím nám svitla naděje, že už konečně zmizí. A pro sebe jsme si to okomentovali: "Jo, už běžte, a vemte to před Poprad, tam těch hor mají dost na výběr a není sem odtamtud vidět." Padlo i několik upřímných přání, aby našli pár hořčáků. Táhlo se to neuvěřitelně dlouho a pod dekou nám už bylo docela vedro.
Konečně nabrali směr k nám, prý se jinudy na cestu nahoru dostat nedá. A že v místě, kde ležíme prý občas taky něco roste. Dědula tomu nasadil korunu: „A mohl bych se kouknout pod deku, jestli tam něco neroste?“ Samozřejmě, že ťukal fofrklackem do deky na kamarádčině straně… Vysvětlili jsme mu, že kamarádka je taky houbařka a pokud by tam něco rostlo, už by to měla v kabeli. Škaredě se na nás podíval, urazil se, otočil se a konečně se nesl pryč jako pan starosta. Babka se tak tak stihla omluvit za vyrušení a že nás chápe, že taky byli mladí. Ale podivovala se, že to dědkovi tak dlouho trvalo.
Počkali jsme chvíli, až se ztratí nejen z dohledu, ale i z doslechu, a začali jsme se nekontrolovaně smát.
Za krátko jsme se rádi vrátili k činnostem, kvůli kterým jsme do toho lesa původně přišli... Podrobnosti ale nechtějte, přestal jsem vnímat okolí a bylo to tak krásné, že to ani nelze popsat slovy. Závistivci nechť zapojí fantazii.
Prostě takovou premiéru jsme opravdu nečekali, ale je to dobře. Člověk si nepamatuje sex s tělem, kterému pak nedokáže po pár měsících přiřadit jméno nebo obličej. Ani nezaujme sex, který se opakuje stále ve stejném duchu a první splývá s desátým. Ale takovýto zážitek, to si budeme pamatovat navždy.
On takový pátek 13. může být opravdu velmi zvláštní den.