Po revoluci byla doba divoká a mohlo se skoro cokoliv.
Jednou jsem byl na kulečníku se svým kamarádem a připojil se k nám nejbohatší člověk (jeho bývalý spolužák) v tom městě.
Hráli jsme asi do 2 do rána kulečník, jak se podnik zavřel, tak co dál, že?
Navrhl, že když to nepráskneme jeho ženě, vezme nás do nejluxusnějšího nevěstince. Nevím proč, ale neprotestovali jsme. A tak jsme tam jeli. No co Vám budu vykládat. Baby opravdu exkluzivní, krom té jedné, která byla tlustá a škaredá, ať jí koupíme flašku šáňa za 3k (v roce 1995! - Bohemka). Tak jsme tam chvíli, asi 1 hodinu s nimi vykládali a dost tam nechali.
Holky milé, přítulné i chytré a hlavně hezké, jak již jsem psal.
Ten borec si ale dvě vybral, že si je obě bere na celou noc do vířivky a my máme zaplacenou jednu hodinu s tou, co si vybereme.
Jedna taková neurputná se mi líbila, tak jsem si s ní ještě chvíli povídal (mne sex s IQ tykve nebaví) a šli na pokoj. Velmi zkušená děvčica to byla, ale když začala hrát, tak mne to naštvalo. Možná to chtěla mít rychle z krku, kdo ví. Ale říkal jsem jí, že na divadlo si zajdu tam. Posléze pochopila a hned to bylo výrazně příjemnější. Jenže když jsem přirážel zezadu, tak tam vletěla ochranka na kontrolu (asi že se tam moc neřve). Co by jste čekali, že pak následovalo…
Tak jsme probírali, proč to vlastně dělá a říkala, když si dokážu vydělat 40-80 tisíc měsíčně (1996), proč bych měla dělat něco jiného. Ptal jsem se, kolik má našetřeno a prý vůbec nic.
Pak jsme se vrátili k původnímu tématu, kde jsme začali ;-) I sama byla překvapená, že se jí to moc líbilo, protože jsem vyplnil zbytek rezervovaného času zcela plně. Ale to už je na něco jiného…
Podobné povídky
-
Já už nemůžu, přísahám už nemůžu. ! Chcípám! Slyšíš! Filipe! Slyšíš? Sedím v autě, můj klidný manžel Filip, se na mě koutkem oka podívá, a dá svůj ukazováček na mé rty a říká,, pšt, lásko,,..…
před 6 hodinami 2 1010 15 -
Lež. Ani se nepohneš. Ruce dej od sebe, dlaněmi nahoru, přesně tak, jak to mám ráda. Zhasni to poslední světlo a dívej se do té černé tmy před sebou. Slyšíš ten déšť venku? To je moje tempo. To je…
před 9 hodinami 2 175 13 -
Kdybych teď otevřel dveře tvé kanceláře, na okamžik se zastavím a budu tě pozorovat. Jak sedíš za stolem a snažíš se soustředit na práci, ale ten známý úsměv v koutku rtů tě prozradí dřív, než…
před 10 hodinami 0 199 4