Vyslanec: Orgie

Konzul se válel v kaluži vína, které mu zbarvilo tuniku do ruda. Byl zpitý do němoty, a pták mu schlíple visel. Přesto, když mu ho mladá otrokyně přestala honit se nesrozumitelným blábolením dožadoval pokračování. Naproti mě se núbijský vyslanec nechal uspokojovat drobnou ,šikmookou otrokyní, která si skoro vykloubila ústa, když se snažila spolknout žalud jeho olbřímího pyje. Núbijec se najednou vzepjal ,a zařval jako lev, jehož kožešinu měl připevněnou šikmo přes prsa. Drobná východní dívka odletěla, a odhalila núbijcův tmavý žalud, ze kterého tryskalo sémě do úctyhodné výšky. Několik matrón z císařského dvora se mlsně ohlédlo po núbijcově dokonalém těle a jeho ptákovi, který mu sahal někam do půli stehen. Jedna matróna přišla k němu ,a nabrala si do dlaně bílé tekutiny. Srkla ,jako se vysrkává ústřice a po celou dobu na Nůbijce vyzývavě hleděla. Labužnicky si olízala prsty a pak uchopila černochův ocas a začala po něm jezdit dlaní. O honění se mluvit nedalo ,protože ani v tomto poloochablém stavu, černý úd prsty neobjala. Proto použila i dlaň druhé ruky. Núbijec ji ostražitě pozoroval. Přece jenom to byla manželka jednoho z patricijů, ale když její drobné dlaně zabraly ,tak zavřel oči a zachroptěl blahem. Ocas se v rukou Římanky postavil do své původní velikosti. Počínání matróny neuniklo pozornosti ostatních hostů ,a ti se teď shlukli okolo núbijcova lože v očekávání zajímavé podívané.
S typickou římskou povýšeností si Núbijce osedlala. Ale seč se snažila, co mohla ,núbijcův obrovitý penis do sebe vpravit dokázala jen z necelé poloviny. Zuřivě nasedávala ,až muž pod ní křivil obličej bolestí. Bylo na ni znát, že i tak doznává velké rozkoše, ale viditelně ji to nestačilo. Křikla na svou otrokyni a ta přiskočila s nádobkou, ze které začala čímsi potírat núbijcův úd. Matróna přestala dosedat a pustila otrokyni i k žaludu. Když byl celý pyj namazaný ,matróna nastavila řiť , a dívka ji počala prsty roztahovat a důkladně promazávat. Když byla hotova ,podržela a navedla núbijského ptáka, do zadnice své paní. Rysy matróny se zkřivily bolestí i rozkoší. Pomalu, palec za palcem, mizel černochův kůl v útrobách
Římanky, až tam zmizel celý. Když na hyždích ucítila núbijcovo ochlupení, vítězoslavně vykvikla a vycenila na Núbijce zuby. Pak ho začala šoustat. Obecenstvo ,které do této chvíle s napětím sledovalo, jak napichování dopadne, propuklo v jásot a obscénními gesty a vulgárními poznámkami povzbuzovalo matrónu. Ta z opatrného nasedání přešla do zuřivé soulože. Napichovala se na něj znova a znova, ve tváři zarputilý výraz ,z otevřených úst plynuly slastné vzdechy. Jako nějaká barbarka. Černoch zařval a vzepjal se. Římanka málem spadla ,ale pevně se chytila lví kožešiny na jeho hrudi. Uchopil ji okolo boků a několikrát přirazil proti ní
,ale nezdálo se ,že by mu chtěla dát oddechnout i když bylo zřejmé, že je hotov. Soulož se proměnila v boj a lože v arénu. Núbijec vrazil římské šlechtičně hluboko do přirození ukazováček a prostředník a palcem ji dráždil poštěvák. Ta se prohnula v zádech a s výkřikem zaklonila hlavu. Chtěla se vymanit ze sevření černých prstů, ale Núbijec věděl co dělá. Zatímco ji prsty šoustal a palcem nepolevoval v dorážení na klíček rozkoše, druhou rukou si ji přidržoval. Matróna se už zmohla jen na bezmocné kvičení. Pak z ní něco vytrysklo, skoro jako by se pomočila ,sjela z černochovy klády a zůstala ležet na lůžku. Společnost okolo dvojice šílela. Někteří z mužů během představení masturbovali a teď divoce ejakulovali na dva zpocená těla
před sebou.
Ucítil jsem ,že mi někdo zvedá suknici a snaží se dostat mezi mé nohy. Klečel u mně nahý mladík, který na sobě neměl ,krom líčení ,nic. Chytil jsem ho za vlasy a věnoval mu takový pohled, že jeho tvrdý pták rázem zjihl a visel jak suchý list na podzim. Tak dost. Už jsem měl plné zuby Římských radovánek.Musel jsem na vzduch. Cestou jsem sebral pohár vína a vyrazil ke dveřím, u kterých stál Pretorián,ale podle skelného výrazu v jeho očích a vyboulené suknice ,jsem odhadoval, že teď by neubránil ani škopek kozího mléka. Pohlédl na mě s typickou směsí povýšenosti a přezíravosti, ale jako germánského vyslance se mě neodvážil zastavit.
Prošel jsem chodbou osvětlenou pochodněmi ,sešel po schodech, a ocitl se na čtvercovém dvoře, lemovaném podloubím. Uprostřed dvora stál bazén v jehož středu byla fontána, ve tvaru nymfy.
Venku již padla noc a dvůr byl osvětlen jen svitem měsíce. Zůstal jsem stát ve stínu sloupu a vychutnával jsem víno a samotu. Zanedlouho jsem byl vyrušen příchodem dívky, která si mě v temnotě podloubí nevšimla. Chvíli jsem zvažoval odchod, ale děvče si jen sedlo na okraj bazénu a hledělo na odraz měsíce na vodní hladině. Nakonec, byl na ni krásný pohled. Vypadala, že je od nás. To hlavně v Germánii se rodily takové krásky. Vlasy barvy pšenice měla vyčesané nahoru ,kde je držely nádherně tepané spony, dlouhá šíje přecházela v odhalená záda a tam, kde se šaty rozevíraly, vyčnívalo dlouhé pevné stehno.
Napil jsem se vína ,převaloval lahodný mok na jazyku ,a kochal se tou scénou.
Odněkud přiběhl mladík. Dost nevybíravě vzal dívku za rameno a hrubě ji otočil k sobě. Nerozuměl jsem, co ji říká ,ale zdvihnul si suknici a dívce, která pořád seděla, mířila do obličeje mladíkova pýcha. S opovržením na něj pohlédla a zvedla se k odchodu. Daleko se nedostala. Hejsek ji chytnul za ruku a strhl ji zpátky na zídku u bazénu, kde ji vzal za hlavu, a snažil se nasměrovat její ústa na svého ptáka. Dívka se ale vymanila ,a uštědřila mu několik políčků. To ho rozzuřilo. Udeřil ji hřbetem ruky do tváře. Dívka dál kladla odpor ,ale proti jeho silným pažím neměla šanci. Otočil ji, přehnul přes okraj bazénku a zvedl ji šaty. Dívka dál bojovala, mlátila kolem sebe rukama, křičela a nohy se snažila držet u sebe. Násilník strčil dlaň mezi její stehna a silou je roztáhl. Teď už mu v cestě nestálo nic. No, jen já. V duchu jsem se za to proklínal ,ale musel jsem to udělat.
"Nech ji být chlapče" vystoupil jsem ze stínu.
Mladík se vztekle otočil.
"Co si to dovoluješ, ty germánská špíno!" zařval vzteky bez sebe.
Přesně proto jsem to dělat neměl. Čím vzpupnější vystupování, tím vyšší postavení Říman měl. Tenhle musel stát hodně vysoko. Ale teď už bylo pozdě a představa ,že si ji tenhle pes vezme, mi bylo odporná.
"Prostě odejdi, chlapče a nech ji na pokoji." Jo , a taky můžu větru zakázat vát, a slunci svítit.
Říman procedil přes zuby nadávku a vytrhl z opasku malou dýku. Uhnul jsem výpadu, zablokoval jeho ruku s dýkou v podpaží a složil ho ranou pěstí do brady.
"Jsem vám vděčná, můj pane, ale to jste neměl dělat" dívka se rychle vzpamatovala a teď na mě hleděla bystrýma očima se špatně skrývaným strachem. A že se nebojí mě ,mi bylo jasné ,když řekla..
"Je to syn Ceasarova bratra. Musíte hned opustit Řím!"
"Tak to nemáme času nazbyt" řekl jsem a nabídl ji ruku. Krátce se na mě podívala a mou dlaň přijala.