Fantazie - neznám tě

Nevíš, jak vypadám. O to je to těžší - nebo možná lehčí..

Máš totiž na očích šátek - tak jsme se domluvili. On je překážka, co stojí mezi námi - a zároveň nás sbližuje. Když mne nevidíš - musíš mnohem víc zapojit ostatní smysly. Zážitek, co zasahuje hloub.

Jak vcházím, zaslechl jsi jemné zašustění šatů. A další po chvíli..

Přemýšlíš, zda jsem si je sundala - nebo se mi jen prosmykly kolem stehen. Lehký vánek na tvé tváři byl jako pohlazení - když jsem prošla okolo a posadila se vedle tebe. Vztahuješ váhavě ruku a tápeš mi s ní po obličeji, hladíš mne po vlasech. Vracíš se k obličeji - a zkoušíš konečky prstů přečíst mé rysy. Nechávám tě, sedím klidně, jen trochu zadržuju dech. Ruce v klíně ale v klidu neudržím. Proplétám si prsty - jejich konečky jsou náhle neuvěřitelně citlivé - přejíždím si jimi prostředkem dlaně. Šimrá to, cítím vzrušení z doteků tvých - i vlastních. Neklidně poposednu.

Vidím, že se usmíváš, natahuješ se a bereš mi hlavu do dlaní. Prvním letmým polibkem se dotýkáš mých vlasů, slyším tě, jak hluboce vdechuješ mou vůni. A znovu - a ještě jednou. Teď jsi se neklidně pohnul ty.. Ale to už sjíždíš svými rty níž, motýlí polibky dopadají na mé čelo, tváře, oči - a... Nad rty na vteřinu zaváháš.

A vtom já podlehnu náhlému impulsu - a zkusím vstát. Ještě se malinko bojím - je to opravdu trochu bláznivé, co tu dělám. Vstáváš se mnou, ale nezadržuješ mne. Čekáš. Mne to uklidňuje.. zastavuju se, beru tě za ruku - a pokládám si ji pomalu do pasu. A pak i druhou.

Nenecháváš se pobízet - a pomalu přejíždíš svýma pevnýma rukama po mých zádech. Od tvých prstů, v místech, kudy jimi putuješ, se rozbíhá po mé kůži jemné mrazení. S dalším záchvěvem zvednu své ruce a prsty lehce přejíždím po tvých rtech. Cítím lehké praskání jiskřiček energie, jak si ji mezi sebou vyměňujeme. Vidím, že nechceš, abych přestávala. Následuješ mou ruku - otáčíš za ní hlavu, jak se pohybuje stranou a pryč.. A pak mne k sobě náhle prudce přitáhneš a začínáš mě líbat.

Pryč je to motýlí, jemné ochutnávání - je tu ta závratná chvíle, kdy se polibek prohlubuje. Cítíš, jak jsem se zachvěla a tlumeně zasténala - to jak mi silně zatrnulo v podbřišku. To ten kabel vysokého napětí - co vede od mých rtů hluboko do bříška. Miluju líbání! Ten tanec vlhkých rtů a jazyka, obětí pevné tak, že se dvě těla stávají jedním. Miluju hladové mužské ruce - a miluju to, jak mi bloudívají po těle. Nejde si užít líp ten příjemný fakt, že jsem žena. Cítím, jak taju.. Jsem horká, vlhká, připravená - a toužím dostat víc.

Dotýkáš se mého zadečku a přitahuješ si mě ještě těsněji - to abych cítila, že jsi na tom stejně. Opravdu geniálně to matka příroda vymyslela: proti mé náhlé vláčné povolnosti - tvoje výmluvné zpevnění.

Náš polibek je nekonečný, přestávám vnímat okolí. A ty, aniž bys mne přestával líbat, ze mne pomalu sundáváš šaty. Vracím ti polibky, dýchám rychle a trhaně.. Jsem už příliš vzrušená na to, abych dokázala tlumit sténání, kterým je provázím. Líbám se prostě moc ráda!

Nohy mne už neudrží, podklesávám v kolenou - a tak mne pokládáš na postel. Stále mne líbáš a hladíš. Po celém těle mám od tvých dotyků horká místa. A pod nimi bublá žhavá láva, můj dech se prohlubuje - a sopka se stává činnnou. Pomalu, líně - ale neodvolatelně.. Bože, bojím se o lidi v údolí!

Ale ty si nebezpečí nevšímáš - rukou šátráš po mých prsou, které stále ještě kryje podprsenka, jazykem přitom dráždíš citlivá místa za mým uchem. A pak ústy i rukama sjíždíš níž.

Zvedám ruku a chci ti sundat šátek z očí - ale ty mne zastavuješ. Líbí se ti průzkum mého těla rty a rukama, uvědomuješ si, že vnímáš díky tomu mnohem citlivěji i mou ženskou vůni. Líbí se ti to - a chceš tak pokračovat. Přes prádlo hladíš a dráždíš moje ňadra, až mne podprsenka začíná nepříjemně utiskovat. Ráda ti pomáhám ji sundat - a ty osvobozuješ mé ztvrdlé bradavky z jejího sevření. Olizuješ je.. saješ.. lížeš.. a znova saješ.. A já se už pod tebou neklidně zmítám.

Hladím tě, dotýkám se tě dychtivě, tak moc ti chci oplatit to blaho, co mi dáváš - ale ty bereš mé ruce a spoutáváš mi je nad hlavou. Poddávám se, zavírám oči, zakláním hlavu - a cítím, jak mi tvá druhá ruka přejíždí přes bříško až na stehna, hladíš mne po jejich vnitřní straně, blížíš se k mému klínu. Vzdychám stále hlasitěji, vycházím ti vstříc, bez ostychu se ti nastavuju. Neváháš - a svými dlouhými prsty mi projíždíš kundičku sem a tam. Tvá ruka mužsky dobyvačně zkoumá žhavý střed mého těla, prodírá se k němu jeho kluzkým vchodem - a já tě nechávám. Nechávám tě, abys obsadil a zabral pro sebe všechna má tajná místa a zákoutí, uvnitř - v té růžově horké tmě. Užívám si to a hlasitě sténám.

Cítíš mé teplo a vnímáš mé vzrušení - a to všechno dál rozpaluje to tvoje. I ty sám už dýcháš zrychleně. Ano, vím, co bys rád - a chci to taky! Cítíš moje ruce, jak ti bloudí po těle - najednou si je uvědomuješ. Ani nevíš, kdy jsem je osvobodila. Ztratil jsi přehled, zaujatý průzkumem mého klína. A já si zatím plně užívám doteků a na oplátku tvého tepla, co cítím pod prsty. Hladím tě všude, jako bych tě malovala. Obrysy tvé hlavy, šíje, ramenou, zad, pěkný, pevný mužský zadek, stehna - a výbojně trčící ztopořený penis. Jak ráda bych ho podržela déle, vzala ho do úst - a dovnitř mne! Chvěju se potlačovanou touhou, sotva na to jen pomyslím.. Ale ještě není správný čas.

A tak se vracím znovu na start a svými dlouhými nehty ti projíždím sametově krátký sestřih na hlavě. Mé drábky otevírají cestičky mezi těmi krátkými vlásky - a po nich hned začíná pobíhat tisíce ďáblíků. Běhají sem - a zase tam, rozpustilí, rozesmátí.. Tváří se, že si běží pro další rozkazy - ale spíš neví, co jinak dělat se svou neovladatelnou bujností - než ji vyběhat. Začínáš se zas neklidně vrtět - ale pokládám ti ruce na ramena. Naznačuju ti, abys zůstal tak.

Skloním se a špičkou jazyka zkoumám, jak moc máš citlivých místeček za ušima, na nich, v nich. A ty jsi u toho stále neklidnější, tvé ruce bloudí po mém těle stále výbojněji - a i já se už musím skoro násilně krotit, abych dokázala pokračovat v průzkumu. To mučivě krásné oddalování rozkoše jen vyprovokovalo mou fantazii. Kreslí mi za očními víčky nádherně nestydaté obrázky nás dvou. Dvě těla, propletená v jedno, spojená nahoře ústy a dole pohlavími v uzavřený kruh - ten nejsilnější z prastarých symbolů - symbol celku. Mokrou špičkou svého teplého jazyka ti o tom píšu na hladkou voňavou kůži na krku. Taky máš pocit, že ještě chvíli - a exploduješ?

A ty zatím dýcháš plnými doušky živočišnou ženskou vůni, co se line z mého klína - a ďáblíčci běhají po tvých zádech stále rychleji. Podél cesty, kterou tepou svýma patičkama - se ti všechny chloupky staví do pozoru! Až přijde chvíle, kdy už se ďáblíčci nedokážou zastavit na konci zad. Jsou příliš rozdovádění.. A tak běží dál, úzkou úžlabinou mezi tvými půlkami. Pak se pod jejich nožkami napínají chvějící se slabiny... A paak: náhlý a prudký impuls se odrazí od hráze - a z ní směřuje přímo do středu tvého těla! Tam, kde vždy končívá supící expres.

Vždyť víš jak - nárazem na stěnu, výbuchem a roztříštěním se na tisíc světlušek, co ti plují za očními víčky ještě chvíli potom! Cítíš, že se blížíš k bodu, ze kterého už není návratu. Prudkým pohybem mne strháváš pod sebe. Nebráním se, poddávám se, jdu ti vstříc - víc, než ochotně. Cítím to stejně - ani jeden z nás už nemůže čekat.

A tak necháváme sopku vybuchnout.

Žhavá láva se valí po úbočích, před očima nám vybuchují žhavé uhlíky. V tom těžkém příkrovu horka sotva popadáme dech. Nevíme, zda přežijeme a nemáme sami možnost to ovlivnit. Musíme jen věřit matce přírodě, že nás z té malé smrti přivolá zpět k životu. A ona nezklame naši důvěru.

Konečně ti sundávám šátek.

Dívám se ti upřeně do očí, abych zachytila poslední jiskřičky ohně. Ty mi ten pohled vracíš - a propadáš se do mých. Než zcela vyčerpaný usneš, pomyslíš si: No jasně - zelené oči, daleko od sebe. Věděl jsem to.