lovec nebo kořist 4

Ještě jednou se pořádně začtu do soupisu potenciálních nepřátel. Leticie neměla tak docela pravdu. Z lovců znám dva. První je Hanz. Rok po mém vyhoštění a následném pronásledování. Jsem natrefila na prostornou jeskyni uprostřed lesa. Zdála se opuštěná, pro mne ideální. Dala jsem do zařizování, abych měla pohodlí. Mohla jsem v klidu lovit zvěř, lidské násilníky, bandity nebo si obstarat lidské jídlo. Jelikož jsem kříženec elfky a upíra. Oba mí rodiče za tohle zaplatili životem. Lothar je stopoval, otce přemohl. Matka mezitím ze stresu mne porodila. V zápalu pudů, i když věděla, že nepřežije se pustila s ním do boje. Lothar díky kouzlu matky nemá chuť na jazyku. Krev potřebuje, aby žil i k vyvolávání mrtvých jenž vysál a démonu z podsvětí. Chtěl se zbavit i mne, ale zastavil ho můj nevlastní otec Kevin, bratr Erika. Žila jsem jako princezna. Až když se začaly objevovat mé schopnosti dostat se do mysli a regenerace těla, ze mne začal vychovávat vojáka. Hlavně jsem se hodila pro informace, které jsem dokázala, zde koho vytanout. Při jednom takovém pátrání, jsem zjistila onu krutou pravdu. Chtěla jsem rodiče pomstít, což mi nikdo z vládnoucí rodiny nechtěl povolit. Lothar byl potřeba, kdykoliv byla vzpoura o jejich sesazení. Sice je stal značné množství drahých kamenů nebo lidských panen. Vzbouřila jsem se a za pomoci Kevina utekla. Teď mám možnost se pomstít. I když mám trochu obavy, že mé rodiče vyvolá a tak využije proti mne. Neměla jsem šanci je poznat, ale i tak cítím pouto. Nějaký čas jeskyně byla jen má. Za jedné bouřky , kdy jsem lovila se Hanz vloupal ke mne. Původně jsem si myslela, že je to člověk jenž se přišel skrýt před deštěm. Jak jsem dorazila blíž nedal se přehlédnout zápach vlka. To, že jsem z části upír prozrazují mé tesáky. Hanz nevěděl jestli se má proměnit nebo zůstat v lidské podobě. Když viděl, že se nemám k útoku, začal konverzaci. Nakonec jsme se dohodli, že místa je v jeskyni dost pro oba vyvrhely z jejich rasy. Naše soužití bylo ku prospěchu obou. Rozdělili jsme si práci. Sex jsem si s ním užívala jako nikdy. Nemusela jsem se tolik ovládat jako u lidského plémě, jenž stačilo trochu hruběji zmáčknou a měli zlomené kosti v lepším případě modřiny. Hanz je jiný kalibr. Výdrž má hodinu. Hodně rád si hraje ústy, rukou. Akorát začal být majetnický, nechtěl mě nikam pouštět. Ani se mu nedivím. Začali se v okolí hemžit lovci, nestvůry, upíři. Proto jsme se hodně hádali, dvakrát se neudržel a proměnil se ve vlka. Když ho přemůže vnitřní zvíře nepozná přítele, od nepřítele. Vlkodlaci ve své vlčí podobě hlavně nenávidí upíry. Kdežto pro nás je jejich krev nechutná jako ocet a křen dohromady. Abych jeho neohrozila, vyhledala jsem starého známého. Zahrálo se divadlo o mé smrti, ale tělo mu mé nenechal. Možná to je příčina, proč se stal lovcem upíru.

Druhý podle popisu odpovídá lovci s nimž máme pouto, které nás táhne k sobě. Jeho jméno je Kasius. Nemám tušení v čem tahle energie mezi námi tkví. Zamilovaná jsem už byla jak do upíra, člověka, vlkodlaka nebo snad jsem si to jen myslela, že je to pravá láska. Kasius je záhada u něj je jen poznámka, že mu upír zabil rodiče a velký počet objetí jenž padli jeho rukou. Slabost má pro ženy v nesnází. Nevím zda brát kamenné srdce jako slabost nebo výhodu. Nerad ukazuje své pocity a city.

Upíři účastníky některé znám osobně jiné z doslechu z mého toulání. Největší obavu mám z Viktora, jeho regenerace je o dost větší nežli ta má a ještě ze Zoltana má velmi silné ruce, díky jeho prastarému původu ho nelze zranit jen tak, jeho kůže je tvrdá. Jednou se účastnil mého výcviku.Aby mi ukázal, jak má navrch, dal mi nejostřejší a nejúčinnější zbraň na upíry. V poklidu jen stál, jen krk si chránil. Jediné, co jsem mu způsobila byly škrábance. Mne svými ruky způsobil modřiny, které zmizeli po měsíci, týden mne bolelo, každé pohnutí paži. Ostatní nejsou tolik nebezpeční. Možného spojence vidím ještě v Benediktovi, jenž se stal upírem dobrovolně z lásky k Violetě, ta bohužel padla při obraně sídla. Prý jsme si hodně vzhledem podobné, jen charakter mám divočejší.

Mám ještě tři dny na přípravu než bude třeba vyrazit do Igamaru. Využiji svých starých známých. Ještě je potřeba i vybavit Luciuse. Sice má lesklou krásnou zbroj, ale velmi tenkou ta ho neochrání moc od mečů, seker, bodců a dalších zabijáckých nástrojů. Nevím proč má málo chráněný krk to je druhé nejcitlivější místo, první je srdce. Neuvědomuje si, že nejde na přehlídku. Ať chce nebo ne dotáhla jsem ho k Tomovi, ale aby nebyl zklamaný stihne na zbroji udělat okrasné ornamenty. Když chce Lucius zaplatit velmi vzácnou krví, ho odmítne. Jako odměnu chce strávit noc se mnou. Dlouhá léta touží si splnit své pubertální přáni. Má můj souhlas, ale podmínka je, že se mne ani nedotkne a vydá se mi na milost. Což mi pří domluvě potvrdil, že se tak nestane, jelikož je submisivní. Jeho dílo je hotové, dohodneme se na večerní schůzce u něj na statku kousek od města. Po prohlídce jsem se rozhodla využit stodolu. V jeho ložnici mi ukázal pomůcky, jenž zhotovil pro svou bývalou paní. Nikdo v říši nemá ponětí o jeho choutkách. Navenek působí spíš jako odhodlaný, neoblomný,nezkrotný. Přivážu ho k trámu jakmile je nahý, celé jeho tělo poliji tekutinou jenž oslabuje odolnost kůže proti bolesti.

„Předkloň se ať mám přístup všude." Nějakou dobu trochu váhá, jelikož si myslel, že se jen pomilujeme s tím, že se mne nedotkne. Proto dostane menší ránu bičíkem, jenž se váli na sudu. Sykne, nečekal takovou bolest.
„Diano, co jsi to udělala, nikdy jsem necítil takovou bolest i při tak slabé ráně."
„Máš jen trochu ubranou ochranu. To abys pochopi, že uděláš, co ti řeknu." Další mu přistane na zadečku, ale tentokrát rukou. Raději se předkloní, co mu provazy umožní. Kotníkem mé nohy mu ty jeho ještě víc roztáhnu. Nehty velmi pečlivě zkoumám každý kousek jeho těla. Na zádech trochu přitlačím, aby měl pár dní na co vzpomínat. Jeho chlapák je menších rozměru. To by se dalo využit k uspokojení mého konečníku. Dlouho jsem tento druh styku neměla a dneska mne chytla chuť, ale napřed ho trochu potrápím. V rohu je kupa sena, pár stébly ho šimrám hlavně v podpaží, břichu. I přes varování se hodně vrtí. Na louce utrhnu trs kopřiv, lektvarem poliji znovu jeho zadnici. Velmi se ulekne.
„To máš zato, že jsi neposlechl. Jen se ještě rozhodnu, jak moc ti ji zmaluji."
Raději ani necekne a čeká, kdy přijde první šlehanec. Ani nepočítám , kolik jich dostane. Jeho pozadí je dost červené a poseté bílými bumbolci. Až s nim skončím bude mít, co chladit ve studené vodě. Rozvážu ho od trámu, ale ruce svážu za zády. Lehne si na zem. Zaujmu polohu 69. Sem tam dosednu na jeho nos, tím ho lehce přidusím. Jeho krasavec delší dobu stojí jako stožár. Když cítím, že jsem připravená, si ho nejdříve osedlám kundičkou, zády k jeho hlavě. Nevolím pozvolné tempo, ale hned velmi rychle. Hodně skučí, má co dělat, aby se neudělal. V tom mu zabrání prudké zatažení za varlata. Když mám téhle hry dost, namažu svůj druhý poklad olejem ať dobře klouže a neporaní mne. Jsem velmi vzrušená, hodně šťávy mu teče po břiše. Abych dosáhla svého vyvrcholení si rukou masíruji svou perličku nebo zajedu dovnitř prsty. Krátce po mém orgasmu ho dosáhne i on jelikož začne přirážet. Poté ho rozvážu. Připraví pro nás koupel, pohoštění.

Brzo ráno se vracím zpátky do sídla i se zbrojí. Proberu Luciuse, že je čas vyrazit. Nepočítal s cestou pěšky. Nakonec souhlasím a ze stájí vezmeme nejrychlejší koně. Do Igamur dorazíme s menším předstihem než ostatní účastníci. Tahle pevnost, byla mým prvním domovem na dva roky. Nevím, co zde řádilo, ale většina obyvatel podlehla nemoci, zbytek se odstěhoval do míst, jenž nebyly zamořené. Po pár desítek let se zde už dá žit. Jen nic zde země nic neplodí. Vše se musí dovážet z okolí. Zdejší lidé jsou bílý jako zombii, ale pořád jim koluje krev žilách i mozek funguje, jak má. Dnes je tady velmi živo. Hodně strážců, lovců, upíru,pár pořadatelů. S Luciusem, jsme byly vyzvání ať se posilníme, čím je libo. Na nic nemám pomyšlení. Raději se jdu opláchnout trochu vodou z kašny. Snažím se odbourat hlasy z mého okolí, jak ty vnitřní tak i vnější. Ale neunikne mi rozhovor Zoltána s Kasiusem. Nejhorší jeho rozhodnutí je neumožnit upírům sát krev. Naštěstí na tohle pořadatelé mysleli, proto dobrovolníci plus zločinci lidského království jenž dostali trest smrti se stáčejí už několik dní do sudu. Takže to vypadá, že mají červené víno. Navíc jak by chtěl přemoct přesilu strážců, která je ve složení lidí, kouzelníku, elfů, sem tam zlobři. Jeho přítel ho upozorní na mou osobu. Je docela drzý, když chce vědět, kdo jsem. Po jeho hlase se i mým směrem kromě Kaiseuse otočí Hanz jemuž kousek masa uvízne v krku, jak špatně polkne. Praští se do prsou. Naštěstí první pomoc od někoho jiného nepotřebuje.
Všechny rozptýlí cizí hlas.

„Dobrý večer dámy a pánové, sešli jsme se dnes pro oficiální zahájení turnaje. Několik pravidel k dnešnímu dni a zítřejšímu odstartování. Než začne turnaj jsou souboje, zranění zakázané na všech stranách. Pokud k tomu dojde budete popraveni velmi účinným jedem jenž působí na všechny rasy. Cílem turnaje je získat 8 artefaktu,které jsou roztroušeny po okolí."
Na budově se po těchto slovech z oken rozprostře plátno, kde je zaznačené umístění.
„Máte 5 minut na zapamatování, překreslení. Poté se tato mapa zapálí." Všichni pilně překreslují uhlem mapu na to, co naleznou. Jen já jsem v klidu a pozoruji dál okolí a své protihráče. Z některých mám už od pohledu špatný pocit,podle popisu jsem schopná přiřadit jména.
„Jedná se o římskou helmu ta vám zvětší vaši vlastní sílu, plášť neviditelnosti,meč jenž prořízne cokoliv,prsten,který vás přenese kdekoliv,knihu kouzel,pohár s vodou,co lečí zranění i uhasí žízeň ,boty zrychlí váš krok a poslední měch,kde nedojdou mince.Aby se vám otevřel chrám uprostřed bitevního pole musíte na oltář dát aspoň tři artefakty ,uvnitř se nachází strážci jenž vám budou dávat úkoly,abyste získaly klíč do hlavního sálu.Ten,kdo získá korunovační žezlo vítězí.Vítěz dokonce jeho bytí má doživotní ochranu, která bude zajištěna kouzlem.Nyní k pravidlům turnaje.Vše je povoleno mezi lovci i nepřirozenými bytostmi,ale cestou nesmíte ublížit nevinným lidem.Ty kteří vás ohrozí na životě si dělejte, co chcete.Tímto bych ukončil mou řeč.Odpočívejte,hodujte,co hrdlo ráčí.Pro některé to může být poslední večeře."



Poté se rozhoří plátno. Někteří nestíhali vnímat informace a zároveň dělat poznámky. Jediný, kdo se plně soustředí na mou osobu je Kaiseus a jeho společnici.