Semínková limonáda

Cítím žalud přímo na mandlích. Na rtech, která obepínají penis tlustý a pevný jako topůrko kladiva vnímám pulsování věštící příval semene přímo do mého hrdla. Téměř se dusím, vydávám nezadržitelně chrčivé zvuky, do očí mi vytrysknou slzy. Uuuuuuuuž. Konečně. Výtrysk,
první silný a další již méně prudké, ale stále mocné. Vypustím úd z pusy a dojíždím dřík rukou, chytám poslední kapičky na jazyk, bílá tekutina mi stéká
koutky ven. Karel kňučí blahem a jeho žena zírá s vykulenýma očima…

Jak vlastně to začalo?

Včera, v pátek odpoledne, dojeli naši známí, Karel a Lenka, dvouletí manželé
z chatové oblasti u Třebíče, kde máme s manželem chatu na břehu
Jihlavy a oni také hned vedle nás, k nám na víkend na návštěvu. Jsou sice o generaci mladší, ale celkem dobře si rozumíme. Proto je považujeme s mužem téměř za vlastní, jelikož děti nemáme. Naplánovali jsme si společné výlety po okolí
při společné večeři a šli jsme poměrně brzo spát s tím, že jen co se můj muž vrátí dopoledne z práce, kde musí něco nutně zařídit, vyrazíme na kolech ven za poznáním. Lenka měla krásný účes od její soukromé kadeřnice, který si nechala krátce před dojezdem k nám načesat. Smála jsem se tomu, protože jsem jí hned říkala, že jí
zřejmě na kolovýletě dlouho nevydží. Usnuli jsme s manželem poměrně rychle a spali asi dvě hodinky, když mě pobudily šustivé zvuky. Nevěděla jsem co to je,
ale když jsem se zaměřila do ticha, zjistila jsem, že z vedlejší ložnice,
kde Lenka s Karlem spali se ozývá nejen to šustění, ale i rytmické, tlumené
vrzy postele a sem tam kňouravé hrdelní zvuky. Safra, oni souloží, pomyslela jsem si a pocítila vlnu vzrušení. Bradavky mi ztuhly v kamínky a štěrbina mi zvlhla. Muž vedle mě silně oddychoval, tvrdě spal. Zajela jsem prstem do mojí zralé padesátileté kundy a zatlačila na hráz. Nastražila jsem uši jako slon v buši a naslouchala. Vrzání bylo znatelnější a vytrvalé. Dostala jsem chuť na trošku sexu také. Však když nám bylo pětadvacet, tak jsme do toho s mužem také tak a často bušili. Vsunula jsem druhou ruku pod deku k manželovi rovnou do jeho klína. Velmi jemně jsem nahmátla jeho kolík,
stiskla jeho hlavičku a začala jsem jej hezky mnout v rytmu zvuků od vedle. Muž se lehce probral, ale nedělal nic, jen držel a já se radovala jak mu roste. Rozhodně má tohle rád. Po drahné chvíli jsem odhrnula deku z jeho klína,
přesunula jsem hlavu k němu na břicho a vcucla ho do své vlhké teplé
pusiny. Nasávala jsem jako kapr na rybničním dně. Pochvíli jsem dosáhla kýženého úspěchu a ochutnala manželovo semeno, tak jako nesčetněkrát za náš
společný třicetiletý život. Ach ach, kdyby vedle Lena věděla, kolik jsem shltla dětiček, možná by mě nechtěla ani vidět. Mužíček lehce vzdychnul, olízala jsem jej, dala mu pusu a přikryla. Znova rázem usnul. Vedle v ložnici rychlost zvuků vzrůstala a já si mydlila poštěvák hrubou silou k svému cíli.
V puse příchuť právě polknutého semene. Najednou se ozvaly tři tvrdší
dorazy, sten a potom ticho. Moje ruka se zastavila, přitlačila jsem na knoflík mojí
otevřené brány a zachvěla jsem se v křečovitém orgasmu. Usnula jsem rázem také
spánkem spravedlivých.

Ráno se vstávajícím slunkem mě muž probudil polibkem a odešel do práce.

Vedle v ložnici začalo být opět nějak veselo, ach ti mladí. Vstala jsem a šla dělat dolů do přízemí
v našem domě snídani, jako… abych nerušila. Umyla jsem se ve spodní
koupelně, oblékla do sportovního a začala jsem vařit kávu, čaj a smažená vejce, když vtom došel jaksi načuřený Karel. „Co se děje? Kájo?
Nevyspal jsi s dobře? Vrzala vám postel?“ Zeptala jsem se s úsměvem. Odpovědí
mi bylo jen mávnutí rukou a strohé: „Ále dobře, neboj, Maruš. To jen Lena trošku zlobí.“ Více jsem se nedozvěděla. Ta došla zachvíli do kuchyně ke stolu také již ve sportovním, trošku navrčená a s mokrou hlavou. „Jéje, kde máš
účes?“ Ptám se trošku naivně, aby netušili, že jsem v noci a ráno slyšela jejich muchlování, při kterém o něj zřejmě přišla. Najednou z ní vylétlo:
„Ále, je to prasák, náš Karlíček….“

Karel jen zakroutil hlavou a lehce se usmál. „Copak copak? Snad se nehádáte?“ Snažila jsem se odlehčit. Lenka na to: „Maruško, je to hrozný, pořád po mě leze,
rajtuje na mně jak na kobyle. To by ještě šlo, to se mi i líbí, ale když na něj jde konec, tak se mi HO snaží narvat do pusy a udělat se do ní. Mě se to ale příčí, myslím, že by se mi zvedl žaludek. Když mu ale neotevřu pusu, tak si mi vystříká na obličej a do vlasů. Nemůžu mít pořádný účes snad ani den. Ani tady,
doprčic.“ Karel se začervenal.

„Ale Leni, je to vaše věc, ale kdybys tu pusu mu otevřela a zkusila to, účes by
Ti zůstal,“ řekla jsem s úsměvem. A hlavou mi prolétlo, kdyby tak věděla,
jak my s mužem máme oba tohle rádi.

„Jo! To bych chtěla vidět, co bys dělala Ty?“ Co jsem mohla odpovědět: „No co,
jak říkám, pusu bych otevřela.“ Karlíkovi se rozsvítily oči a pronesl: „Tak vidíš, říkám Ti to pořád, že na tom nic není.“

„Není, jo není? Tak to chci vidět. Nastříkej to tady do té limonády“,
hystericky vykřikla a dala Karlovi skleničku do ruky: „a Maruš ať to vypije!
Když jste oba tak chytří.“ Pozvedla jsem ramena, podívala se na Karla a řekla jsem: „Klidně, ať vidíš, že na tom nic není.“

Lenka se toho chytla a poslala Karla do koupelny, ať to do sklenky s trochou limonády vypustí. Karel se jen útrpně zeptal, zda si to má
udělat sám. Nicméně se bez odpovědi odebral rychle do koupelny.

„Teda Leni, co vyvádíš, vždyť na tom opravdu nic není. Měla bys to zkusit,
jinak Ti půjde za jinou, … a budeš pozdě bědovat.“ Netrvalo dlouho a Karel došel se svojí semínkovou limonádou. Lenka k němu obdivně: „No Ty sis něěějak pospíšil. No tak, Maruš, vypij to.“
Vzala jsem tedy pohárek a naráz jsem vše v něm pomalu vypila. A pomyslila jsem si: „ teď jsem vypila i jejich děťata. To jsem tedy zvíře.“

„Bylo to dobré, vážně na tom nic není, Leni.“ V tom Lenka řekla, že to tam
Karel do té limči stejně nenastříkal, že to chce vidět na vlastní oči, do mojí pusy. To jsem se začervenala i já, ale chuť jsem dostala. „Co bych pro vás neudělala. Ale rychle, než se Honza, můj muž, vrátí domů. Jen jestli to Karel ještě zvládne?“

Lenka šla k němu: „Já mu pomůžu,“ a jak tam tak stál, rozepnula mu zip u kalhot a vyndala mu ven jeho ocas. Jinak to nejde říci. Polkla jsem na sucho.
Ten je, safra. Má ho jako kůň. Na to mu ho začala celkem zkušeně a zručně honit. Karel držel jako můj muž v noci. Záhy mu stál pevně a vzpínal se vzhůru pořádný kůl.
Lenka mu ho sjížděla pěkně tvrdě a rychle. Hlava žaludu se objevovala pod smekající se předkožkou stále častěji.

Zírala jsem, jako když mě uhrane kobra a Karel se díval na mě. „Já Ti dám, ty prasáku,“ syčela Lenička.

Najednou se Karel začal prohýbat. „Maru, pojď“, hekla Lenka. Popošla jsem v před, klekla na kolena před Karla a otevřela pusu dokořán, zajel mi do ní, chytil mě za hlavu a začal dorážet…

Jak to začalo a takhle to končí, kolena mě bolí, ale spokojeně mlaskám. Mladé
spermušky Karla mi chutnají. Otírám si ústa a zvedám se: „Stačí, Lenko?“ „Hmmm,
asi to také zkusím,“ říká. Karel si zastrčil ptáka do klece kalhot a jen tak učinil, otevřely se dveře a muž vchází. Ztuhla jsem úlekem. „Už jsem tady. Co děláte, tak pojedeme ven?“ To bylo „o chlup“.

Na to Lenka jako první zvesela: „Hanzi, jsi tu právě včas, právě snídáme. Dej si s námi a můžeme vyrazit“, mrkla na mě a i na najednou nějak pobledlého
Karla. Posnídali jsme v rozverném kruhu, popadli kola a vyjíždíme. „Tak co,
chutnalo?“, optal se mě muž, než jsme nasedli a mrknul na mě veselým okem. „To víš, že ano, smažená vejce, to je moje…“ a mrkla jsem na něj na oplátku. Oba jsme měli na mysli však moji noční ochutnávku jeho smetánky. Nu což, hurá do přírody.

Šlapu srdnatě a něco mi říká, že Karel mi dá brzo určitě ještě ochutnat, a já
se už těším. Má to dobré, jeho semínková limonáda je výživná, tak proč ne.

Během jízdy se ke mně přiblíží Lenka a ptá se: „Hele, a co Honza? Také to tak chce?“ Co jsem měla odpovědět? Řekla jsem s úsměvem: „Až bude mít dole kalhoty, pusinu moc před ním neotevírej…“