Kapitola III Pod povrchem

Po delší době tě vítám a rovnou prozrazuji, že chci splnit malý dluh, který vůči vám mám! Tak pojďme na to! Dnes vám prozradím, co se dělo dál s Elenou.

Hudební doprovod: Interstellar - Cornfield Chase Theme.

Černý Mercedes Benz se řítí tmou po dálnici směrem od Paříže k Le Mans, Elena sedí na zadním sedadle, je nervózní a mezi zuby tiskne vnitřní stranu svých rtů, řidič jí podává další kartičku, kde je napsáno: ,,Vypni si svůj mobilní telefon a odevzdej ho řidiči.“. Na okamžik Elena zaváhala, ale po té si svůj telefon vypnula a odevzdala ho, po dalších asi 30 minutách, kdy Elena přemýšlela, co se bude dít, vůz sjíždí z dálnice. Elena je sama s řidičem uprostřed ničeho, začíná se obávat a vůz mění směr!
Po chvíli Elena vidí, jak se vůz přibližuje k jakési bráně, kde přibrzďuje a brána se otevírá. Zhruba po kilometru vůz zastavuje u domu. Řidič vystupuje, otevírá dveře a podává Eleně další kartičku, na které stojí: ,,Vejdi do domu.“. Elena vystupuje z vozu, řidič za ní zavírá, nasedá do vozu a odjíždí. Je sama před velkým sídlem, které působí tak chladně a stroze. Dům je zasazený do svahu, který je pokrytý trávou, vše co je vidět, je obloženo kamenem a celý dům je z venčí osvícený teplým světlem a přesně takové světlo prosvítá i skrz jeho okna ve kterých je vidět interiér. Elena vstřebává genius loci. Je to velice zvláštní místo, které ji znervózňuje.

Překonám strach! Půjdu dál, není cesty zpět, pomyslela si Elena a vydala se k vysokým vstupním dveřím po kamenné dlažbě, na které bylo slyšet jen cvakání jejich podpatků. Okamžitě po vstupu do domu ji překvapilo, že dům zevnitř působí naprosto jinak! Decentně osvícený interiér, dřevem obložené stěny, obrovský zasklený krb, ve kterém byl vidět oheň a k tomu tiše hrající hudba, která se linula interiérem. Uchvátilo ji to. Vstoupila dál domu a přistoupila k velkému stolu, který byl vyroben z masivního dřeva, na tom stole byla jen útlá křišťálová váza, ve které byla červená růže, sklenka ve které bylo nalito špampaňské, dopis a mobilní telefon.

Elena dopis otevírá a čte: Vítám tě ve svém domě, Eleno, pokud chceš zase žít, celá se svlékni a sejdi pomalu do suterénu, bude tam na tebe čekat dřevené křeslo a černý šátek. Do křesla se posaď a převaž si oči šátkem. Pokud sis to rozmyslela, stačí vzít do ruky telefon a vytočit poslední číslo, přijede řidič a odveze tě zpět. Celé mě to vzrušuje, jsem nervózní, co mám dělat, musím se napít, stojím, přemýšlím. Ne, já to udělám, pokládám sklenici, odkládám kabát, snažím se nahmatat šňůrku od zipu svých šatů, pomalu tahám dolů, zip sjíždí, nechávám sklouznout své šaty, rozepínám podprsenku, podvazky si nechám, jen lodičky si zuju. Pomalu jdu ke schodům, které vedou kamsi do suterénu. Je tu poměrně tepleji než v hale a mnohem méně světla a to křeslo tu vážně je.

Elena si prohlíží křeslo, je vyrobené ze stejného masivu, jako stůl, na kterém byl položený dopis. Pomyslela si, jak dekadentní večeře by to byla, kdyby u něho seděla v tomto křesle a jedla večeři. Křeslo bylo opatřeno koženými pouty a jeho konstrukce byla udělaná tak, aby ten, kdo ji k němu připoutá, měl přístup k těm nejintimnějším místům na jejím těle. Elena se posadila a zavázala si oči. Čeká, tají se jí dech, cítí vzrušení a najednou má pocit, jako by v místnosti nebyla sama. Ačkoliv nic neslyší a nevidí, cítí, že někdo chodí kolem ní, cítí pánský parfém a teplo, které jí sálá do zad.
Pokládá ni ruce!

Cítím na svých ramenech dlaně muže, kterými klouže po mých pažích, slyším jeho dech, má hlavu hned vedle mé, přitiskni své rty na ty mé chtěla bych mu říct, ale nemohu ze sebe vysoukat jediné slovo, jsem celá ztuhlá! Dělá to všechno mé vzrušení, které by se dalo snadno nahmatat? Cítím, že mám ztvrdlé bradavky a nestoudně mokrý klín. Obchází mě, připíná mi ruce v zápěstích, teď i kotníky, cítím, že se nemohu pohnout, opět mě obchází pokládá mi dlaně na ramena a sjíždí mi k ňadrům, které ihned plní jeho horké dlaně, mačká je a mě se zrychluje tep, mám pocit, že slyším tlukot svého srdce, moje bradavky jsou tvrdé a já cítím, jak silně je drtí mezi ukazováčky a palci svých rukou! Mám pocit, že moje vzrušení ze mě přímo odkapává. Odchází, kam šel? Au! Sakra… něco mě stíplo, au! A znova!
Ano, byly to konce důtek, které Eleně na jejích ňadrech vytvářely zarudlé stopy po jejich kontaktu s kůží. Nešetřil ani její klín, který konce důtek smáčel vším Eleniným vzrušením. Klekl si k ní a rukojetí projel její mokré pysky!

Panebože, prosím, strč to do mě, ať je to co jeto.. Ne, kam jdeš, pomyslela jsem si a najednou na mých rtech cítím cosi mokrého a kulatého, inutitivně otevírám ústa, to je ta věc, kterou jsem před okamžikem měla ve svém klíně, pomalu mi ji zasouvá do úst a já se nemohu ubránit tomu nutkání si ji zasunout hluboko do krku, jako by to byl jeho penis, zbavuji tu věc vší své mokrosti. Vytahuje mi ji z úst a přichází švihnutí, opět mě švihnul přes můj pěkně mokrý klín, ve kterém mi po jeho dalších švihnutích začíná cukat. Slyším, že tu věc odhodil! Stojí předemnou. Cítím na tváři jeho dlaň, hladí mě, přejíždí palcem po rtech, snažím se ho políbit, nasát ho do svých úst, hraje si s mým jazykem, strká mi do úst další prsty, proniká hluboko, mám je až v hrdle a má ústa jsou plná velmi hustých slin! Vytahuje prsty a otírá mi je o tvář a krk, zhluboka dýchám, cítím se být přívalem kyslíku trochu omámená, sjíždí mi po bříšku až do klínu a pomalu zajíždí dovnitř, nemohu se ubránit.

Elena sténá vzrušením, cítí, jak do ní pronikají jeho prsty a dráždí její kundu k nepříčetnosti, pár pohybů a nárazů do toho správného místa a Elena stříká přímo do jeho dlaně. On jí její mokrost vrací a otírá jí o její tváře, Elena zběsile olizuje jeho dlaň jako smyslu zbavená, opět v ní mizí jeho prsty. Tentokrát ale předýchané Eleně už druhou rukou tiskne krk, Elena cítí, jak jí talčí na tepny a pomalu začíná mít pocit euforie, cítí teplo, tlak v halvě a v té tmě ve které je, se jí vidění zbarvuje do růžova. Všechno je intenzivnější, přichází orgasmus a on cítí, jak mu vadne pod rukama, Elena omdlévá.

Au! Kurva! Dostala jsem facku! Proč, co to bylo? Omdlela jsem?! Třesou se mi kolena.. Cože, on mě odepíná, bere mě za ruku, chce abych se postavila? To nezvládnu, nemohu se těď postavit! A přece! Sotva stojím na nohou a on předemnou. Bere mé ruce a pokládá si je na obličej, není symetrický, jedna tvář je hladká a druhá je zvláštní, nedokážu to popsat, drží mě za zápěstí a sjíždí mými dlaněmi po svém krku na hrudník. Opět, na jedné straně jeho hrudi cítím, jeho ochlupení a na druhé je ta kůže jiná, jakoby byla v minulosti popálená, klekám si k němu, dlaněmi sjíždím po jeho bocích a snažím se rozepnout jeho kalhoty, cítím jeho značně ztvrdnutý penis, stahuji mu je ke kotníkům a vytahuji jeho nástroj, mám pocit, že ho nemohu pořádně uchopit, mokrou špičkou si přejíždím po rtech, jazykem ochutnávám jeho mokrost, pomalu si ho sunu do úst, obepínám ho rukama, držím ho za zadek a snažím se na něho natisknout tak, abych měla jeho žalud hluboko v hrdle, nedokáže se tomu ubránit, drží mě za vlasy a pomalu mi přiráží k obličeji. Vytahuje ho, držím ho v ruce, cítím, že se na mě dívá, lačně si olizuji rty a čekám, kdy ho do mě zase vrazí a v tom je to tady, mám ho hluboko v hrdle, opět ho vytahuje, trochu mě s ním dáví, cítím, že mi po kozách stékají moje sliny smíchané s jeho vzrušením, táhne mě za vlasy, stojím, otáčí si mě, tlačí mě ke křeslu, cítím u kolen sedátko, škrábu se na něj. Jeho dlaň mi obtiskává na jednu i druhou půlku, žaludem projíždí kundu, prosím, prosím strč ho do mě! Ne to jsem si nemyslela! To říkám nahlas! Takhle prosím a žadoním o jeho čůráka, chci ho v sobě mít, cítím jak dlaněmi roztahuje můj zadek a tlačí mi ho do kundy, jsem prohnutá, opírám o opěradlo, on mě drží v bocích a mrdá mě, cítím ho až v krku, mám mžitky před očima, připadám si, jako bych letěla do nebe, přichází můj orgasmus a v zápětí cítím, jak ho vytahuje a stříká mi na zadek. Sperma stéká mezi půlkami a odkapává po kundě, ve který mi škube stejně tak jako v zadečku a třesou se mi stehna. Obchází mě, hladí mě po tváři, přichází to, po čem jsem prahla už na začátku, jeho rty se přiblížily k mým a dostávám polibek, cítím něhu, cítím chtíč, cítím bolest, cítím rozkoš, je to mix pocitů a já si připadám, jako by mě někdo vytáhnul ze dna oceánu, kde mě drtil tlak hlubiny a já se zase mohla nadechnout a žít! Co se to děje? Je pryč? Necítím jeho přítomnost! Sundávám si šátek a rozhlédnu se po místnosti, vážně tu není! Co teď? Na stolku vidím černý ručník, otírám se do něho, jdu po schodech, třesou se mi nohy, sklenka je dolitá, na stole je další dopis: Eleno, děkuji ti za tvou důvěru a zároveň věřím, že jsem ji nezklamal, teď se prosím oblékni, vypij si šampaňské a vezmi si růži, řidič tě za okamžik vyzvedne.

A jak to bylo dál? Mám pokračovat?