Odvážná jeskyňka

Jeskyňky se po příjemné ranní koupeli ve svěžím potůčku a vzájemném uspokojení odebraly na pochůzku. Jako každý den šly vábit Smolíčka z jeho příbytku.
Smolíček už nebyl vůbec překvapený a tentokrát je s šibalským úsměvem na tváři očekával...
Smolíček si uvědomil, že by si dal něco dobrého, a po jejich klasickém proslovu říká: ,, Otevřu jen té, která mi přinese krásné a sladké ovoce." Potutelně se usmál a čekal, co se bude dít. Jeskyňky se na sebe podívaly. ,,Co to sakra chce? Kde máme jako teď vzít ovoce?" Jedna z nich se ale usmála. ,,Holky, já jsem génius." Ty zbylé dvě se na sebe nechápavě podívaly a pomyslely si, že se asi zbláznila. No nechaly tu třetí u Smolíčka u dveří a šly domů, že to zkusí zítra. Třeba už na to hnusný ovoce nebude mít chuť.
Ta třetí neváhala a povídá: ,,Smolíčku pacholíčku, dám ti ochutnat svou broskvičku!" Smolíček se zamyslel. Broskvičku by si dal. Tak otevřel dveře a těšil se, jak si pochutná.
Jeskyňka vešla, podívala se na Smolíčka a byla překvapená, jak Smolíček za ty roky, co ho vábí, vyrostl. No nic, konečně se jí povedlo dostat se dovnitř, tak toho využije. Lehla si, roztáhla nohy a povídá Smolíčkovi: ,,Tak tady je ta šťavnatá broskvička. Jen ochutnej... Ale dneska si můžeš jen líznout..." Smolíček k ní přistoupil a hluboce ji olízl. Jeskyňka jen slastí povzdechla.
,, Není tak sladká, jak jsem si představoval," povídá posmutněle Smolíček. ,,Ale já vím, komu by mohla chutnat!" Smolíček se zaradoval nad svým nápadem a vytáhl z kalhot svého ptáčka. Než se Jeskyňka nadála, byl hluboko v její broskvičce. ,,Co to děláš?" Vypravila ze sebe. Ale slastný pocit byl silnější než ona a nedokázala odejít. Po chvilce Smolíček říká: ,,Ani ptáčkovi nechutná."
,,A pročpak?" Ptá se rozrušeně Jeskyňka.
,, Nevím, ale pozvracel se." Říká posmutněle Smolíček.
Jeskyňka po jeho slovech vyskočila a s vystrašeným výrazem pelášila zpět do lesa. Smolíček se usmál a šel si dát oslavnou koupel.