GPS

Oteplilo se, chce to ven.
Dlouho jsem nevymyslela žádnou hru. Sedíme si takhle u večeře s přáteli a ti probírají novinky v mobilech, programech, discích a já nevím co ještě čeho možného včetně GPS. "Hele a tohle umí tohle a tohle tamto. Vidíš, to ti ukáže
úplně vše všude to opravdu nezabloudíš, kdo by bloudil? Leda ztracený sub.
Ztracený zmatený..."

Okamžitě mě to napadlo. Chlapi vymysleli šipky. Když vyrazili studovat nastavení , houkla jsem, "hele co ještě to umí? Víš já bych chtěla a dole u řeky je takové parkoviště, můžeš mi ho najít?"

Kamarádovi hned došlo o co mi jde a začal kout se mnou.

"Stejně mu to v mžiku dojde," zesmutněla jsem."

Tak mu to pošli sms bránou a je to!"

"Ty jsi hlavička! Ale pořád to není ono, chybí mi auto a tak..."

"Co chceš spáchat, pomůžu ti!"

Sedli jsme si kousek bokem a já mu řekla svůj plán akce. Co bych chtěla vyvést.

Chvíli přemýšlel, "Ok s tím ti pomůžu, blázne !"

Delší dobu se nic nedělo. Málem jsem na svůj vlastní plán zapomněla. Naštěstí
mi došel mejlík s dotazem. Jak to vypadá s akcičkou?

Okamžitě sem začala fugnovat. Sehnala jsem auto, jištění, GPS souřadnice, a drahému poslala mejl z anonymní adresy.

"Večer budeš čekat ve svém autě na parkovišti podle souřadnic, budeš
nahý jen s obojkem , klapky na oči, v puse klíče od auta, budeš vyzvednutý a budeš následovat a dělat vše co se po tobě bude chtít.

Potvrď to!"

Odpověď trvala asi půl hodiny. "Ano"

Syčák! Asi mu je jasné o koho jde. I tak si to schytá. Odpovídat neznámému by neměl.

Dorazili jsme na parkoviště dříve. Věděla jsem do kolika je v práci, takže jsme měli čas zkontrolovat si, jestli se na místě nic nezměnilo. Zaparkovali jsme auto tak, aby se za nás vlezlo ještě jedno. Odkráčeli jsme. Spadlý strom a posed nikdo do té doby neuklidil. Akce by se měla zdařit.

Začalo se šeřit. Trochu jsme znervózněli. Přeci jen, být na polní cestě s autem je trochu provokace. Odšourali jsme se zpět a odjeli k parkovišti. Zaparkovali jsme, ale úplně jinde. Asi 2 km od parkoviště na příjezdové cestě, tak aby musel projet kolem nás. Jiná cesta tam nebyla.

Šest minut před nařízeným časem projel kolem nás. Jel pomalu. Těsně před parkovištěm zastavil, jako by váhal. Pak na něj najel. Zaparkoval. Nechal běžet motor.

Vystoupili jsme a čekali co udělá. Když vypnul motor, šli jsme podél řeky trochu pod úrovní silnice směrem k autu, bylo už šero krátce po deváté večer.
Asi po deseti minutách jsme došli k autům. Přes vrbiny nakukovali do auta jak to vypadá.

Seděl tam tam nahý s obojkem, pouty,
klapkami a v puse klíče.

Kamarád došel k autu, otevřel dveře a sáhl po něm. Vytáhl ho ven a zavřel do kufru svého Forda. Nastartoval a jel. Po cestě mě vysadil a já přesedla do druhého auta. Jela jsem za nimi k lesu.

Zaparkoval pod lesem, tak aby nešlo z cesty vidět na auta. Prozrazovali nás jen světla.

Vytáhl ho z kufru, sepl mu ruce za zády a vedl k posedu. Já dojela po chvilce.
Zaparkovala vedle něj a vyrazila za nimi. Musel si všimnout toho, že je nás více.

U posedu byl vysekaný prostor osvícen baterkami a nachystanýma hračkama.
Převzala jsem si řetěz a připnula ho k žebříku posedu. Ostatní odešli. Zůstali jsme tam sami dva .

Teprve až jsem byla blíž, všimla jsem si, že je vzrušený. Ještě aby ne.
Přemýšlela jsem, jestli ví, že jsem to já. Schválně jsem si od kluků půjčila pánský parfém. I když sama nevím, zdali chci, nebo nechci být poznána? Mám ho potrestat za to, že okamžitě souhlasil s tím, že má přijet? Že mi ani nedal vědět? Nebo si byl opravdu tak jistý, že tohle můžu spáchat jenom já? Sakra proč mě to napadlo zrovna teď?

Přitáhla jsem ho k žebříku. Pak jsem ho přetáhla prutem tak, aby pochopil, že má vylézt na příčku, na níž jsem ho okamžitě připoutala. Dřevo bylo neopracované, hrubé s kůrou. Na boso se mu jistě stálo hodně nepohodlně.

Posed sám nebyl vysoký. Na první příčce byl hlavou nad úrovní podlážky posedu.
Obešla jsem ho a koukala na jeho erekci. Přivázat? Podvázat? Závaží? Žádné tady není, tohle jsem nedomyslela!

Ale ano. Přece jsme si vzali bandasky ať se můžeme opláchnout a napít! Vzala jsem petku a přivázala mu ji na koule. Neuteče. Ještě jsem nebyla spokojená.
Poslala jsem sms subině že má přijít. Vzala jsem si prut a pomalu jsem ho jím začala hladit. Bylo jasné co bude následovat. Důtky snášel dobře, ale ale pruty, rákosky a bič s tím měl problém.

První rána. Lehce cukl. Zkoušela jsem vzdálenost a směr, aby rány padly tam kam mají. Obešla jsem ho. Z druhé strany mu zasadila ránu. Jo to bude dobré, to bude ono. Pokračovala jsem pomalu. Malé klidné rány s přestávkami. Prut jsem nechávala volně odskakovat, aby ho to spíše štíplo. Podle toho mě asi poznal.
Každý máme svou techniku a jde prý poznat, kdo má co v ruce. Pomalu jsem mu prohřívala zadek. Jeho vzrušení kupodivu neopadávalo.

Dorazila subina. Tiše si vedle něho klekla. Zadek už začínal hezky chytat barvu.
Trochu jsem ho namazala. Přeci jen prut neznám a je tma sotva vidím. Nechci mu zase tu prdel rozflákat na maděru. Ani ho však šetřit. Pokynula jsem subi. Ta se zvedla a přišourala se k němu. Věděla jsem co bude následovat. Pomalu se dotkala jeho těla. To se ještě nic nedělo. Když se však vyhoupla k němu na
žebřík a přitiskla se k jeho tělu , okamžitě pochopil, že se o něj otírá celým tělem oblečeným do latexu. Zatnul, aby se udržel. Pomalu přelezla do předu a on vzdechl "to nevydržím."

"Ale vydržíš, nebo ten latex měsíc neuvidíš," říkala jsem si pro sebe v duchu.

Subí na chvilku slezla ze žebříku a došla pro folii. Začali jsme ho balit i s
žebříkem.

Celý zabalený do folie vypadal jako oběť pavouka. To se mi líbilo. Roztrhla jsem mu folii na zadku, bradavkách a přirození. Subině dala pokyn, ať vyleze nahoru. Dala si záležet, tak aby si pořád uvědomoval, že se po něm plazí
nenasytná latexová potvora. Sedla si nahoru a jeho hlavu si vrazila do klína.

"Ne to nevydržím," zavzdychal.

Přilítla mu přehršel ran na holý zadek, aby se odpoutal od vůně latexu.

Vzala jsem další pouta, vodítko a připoutala subi před něj. Tak, že před ním klečela jako čubka, kterou neviděl. Sub dostal dildo- roubík.
Slezla jsem dolů, vzala kopřivy, nacpala je do návleku a nasadila na čubčí ocas
Pokoušel se vrtět, asi to pálí, hihi, moje škodolibost zase byla ukojená.

Nasadila jsem si připíňák. Vylezla zpět nahoru a rozepnula zip kombinézy. Tahem vodítka jsem přitáhla čubku až na dildo. Mrška jedna hned pochopila a začala si sama přirážet. Čoklík nebyl nachystaný, tak mu ze začátku vrážela dildo do krku. Dávil se. Klepla jsem jí prutem. Sykla a podívala se proč. Pochopila.
Subí jen držel. Projela jsem mu jeho horký zadek po výprasku a pak pomalu zasunula připinák. Měla jsem co dělat, abych udržela rovnováhu. Spíš to připomínalo dřepování, než cokoli jiného.

Za chvíli jsme všichni tři našli společný rytmus. Byly jsme jako jeden. Subí si vrněla. Sub už tak moc ne. Nevěděl, jestli se má soustředit na vůni latexu,
svůj zadek, nebo kopřivy.

Subina z ničeho nic vyrvala roubík čubovi a plnou silou mu přirazila kundičku na obličej. Než mi to docvaklo, tak jsem jí místo potrestání vodítkem ještě
více přitáhla.

Bude se mít na co těšit mrcha. Vylezla jsem nahoru. Odepla jí a stáhla dolů pod
žebřík. Poslala jsem další smsku. Nic se nedělo. Oba dva teď byli napjatí co se bude dít. Tohle nebylo v plánu.

Přišel její Pán. Stručně jsem mu potichu popsala co udělala a jak jí chci potrestat. Oba jme si vzali kopřivy. Subi jsme vyvázali k žebříku, ať nemůže uhýbat. Na návlek jsem přilepila dalších pár kopřiv zvenku. Podívala se na nás.
"Prosím ne." Nepomohlo ji to. Její pán jí chytil za vlasy a kopřivového ptáka jí vrazil do pusy. Chvíli jsem koukala jestli to zvládne sám nebo mu mám pomoct. Zvládl to dobře. Čuby i přes prskaní kouřila léčivky neposlušnosti. Do toho ji ještě mrskal přes rozkrok kopřivami.

Já na druhé straně vyplácela čubí zadek. "Pálí mě to," sípal. Bál se mluvit na nahlas. Měl to zakázané. Přesto měl problém být zticha. Přidali jsme.
I subinka měla slzy v očích. Z čeho více? Z kopřiv na kundičce nebo v puse? A
drahý?

Netrvalo dlouho zařval čubík, "budu Paní!"

Ano byl. Podívali jsme se jeden na druhého. Posbírala jsem si věci ,a odešla.

Kolega odpoutal suba a připnul si subí na vodítko. Vzal zbytek věcí a vyrazil k autům.

Zajela jsem na parkoviště zkontrolovat jestli je tam vše v pořádku. Bylo. Když
dojížděli, odjela jsem. Jen v zrcátku jsem viděla, jak ho vytáhli z kufru a posadili do auta. Pak hned odjeli.

Dojela jsem rychle domů. Otevřela mi kamarádka. Předala jsem jí rychle klíče od auta a sedla k chatu. Srdce mi bušilo. S čím přijde, co bude. Kamarádka byla tak prozíravá, že navařila a napekla.
Dokonce i koláče připálila stejně tak, jak je mým dobrým zvykem.

Asi deset minut po mě dorazil drahý. Houkl ahoj a zmizel v koupelně.

"Večeřel jsi? Dneska jdeš nějak pozdě? Hodně pozdě, šli jste na pivo?"

"Ne, mám hlad jako vlk. Jsem úplně hotový."

"Prosím tě, z čeho?"

"Ani se neptej, samá uchylárna, nic pro tebe."

To jsme říkali vždycky, když se stalo něco bezvýznamného a bylo zbytečné se o tom dál bavit.

Povečeřeli jsme. Houkli na známé na chatu a šli chrnět. Oba dva jsme usnuli jak po maratonu.

Druhý den jsem koukla na mejl. Odpověď, "děkuji Ti".

Jenže, kdo to poslal? Vždyť to jsme mohli být tak leda na cestě od posedu?