Vallhala travel - horská turistika

Tato povídka je mým neobvyklým dílem fantazie, sny a trochu i momenty reálného života.


Sedím na verandě mého nově postaveného srubu, nohy natažené na protější lavici, v ruce hrnek horké kávy, z níž pozoruji stoupající páru, kterou rozhání proud vzduchu chladného, deštivého počasí.
Usmívám se při zaznění hromu, nesoucí se oblohou s dalekou ozvěnou.
Kapky šustí v listoví měnícího se do barev přicházejícího podzimu. Miluji to, jen sedět, zavřít oči a zaposlouchat se do těchto zvláštních tónů přírody.
Z tichého rozjímání mne ruší zvuky motoru auta, vidím kužele světel v šerém ránu, jak se pozvolna blíží nahoru ke mně.
Jdu k okraji verandy a zastavuji se s hrnkem v ruce nad schody. Upíjím. Auto zastavuje, zhasnou světla, dveře řidiče se otvírají.
„Tak mně tady máš“ s úsměvem volá do rušného rachotu deště.
Směji se též a mávnutím ruky jí povzbuzuji, ať se jde schovat pod střechu.
Zastaví se na krok ode mne, utírá si vodu z čela, kapky se kutálí a odkapávají z pramenů vlasů. Stojí tu urousaná, ale má veselý výraz ve tváři. Usmívá se a její zelená kukadla opět na mne září.
Obejmu jí a tisknu k sobě, veškerá vlhkost jejího oblečení se vpíjí do toho mého, jako by ona sama pronikala do mého nitra. Mírně se chvěje chladem.
„Tak pojď, ať mi tu nenastydneš, na kamnech je horká káva.“ Šeptám jí do vlasů.

Stojí u krbu v rozhaleném županu a osuškou vysouší vlasy, hlavu klopí k jedné straně a vysílá na mne svůj tázavý pohled.
„Nic, rád Tě pozoruji.“
Zas ten rozpačitý úsměv, co mám na ní tak rád.
Přistoupím k ní, ruce mi vplují pod župan na její boky a přitahuji si ji k sobě. Okamžitě spojujeme rty. Jazyky si už našli cestu k sobě a hladově tančí ve svém rytmu vášně. Hladím sametovou kůži jejího pozadí a Freyiny ruce rozepínají poklopec mých kalhot. Překvapeně kulí oči, při zjištění absence mých trenek.
Jen se usměji.
Rozepíná knoflík, kalhoty přetahuje přes zadek a ty samovolně sjíždí dolů. Okamžitě svírá v dlani mou pulsující chloubu, která se postupně nalévá krví po každém přetažení předkožky.
Pomalými kroky ji tlačím k posteli za ní, kde ji na ní povalím. Odevzdaná a vzrušená leží, hladí si provokativně prsa, nasliněným prstem krouží okolo bradavek. Její naběhlé pysky doslova vábí k polaskání. Mám na ně ohromnou chuť. Poklekám před ní a skláním hlavu nad její pyšný pahorek. Lehce olíznu závojíčky, celá se zachvěje, jako by jí prošel elektrický výboj zakončený jejím vzdechem….
„To je mi pracovní morálka“ ozve se mi za zády známý hlas.
Otočím se a stojí tam Monika, má nová společnice v naší cestovce, oklepává poslední zbytky vody ustávajícího deště. Za okny verandy vidím prostupovat paprsky slunce a další osobu kochající se panoramy okolí.
„Mám tu pro tebe klientku, tak se jí běž věnovat a já tě zastoupím tady“ směje se s ruměncem ve tvářích.
Otočím se na Freyu, ta se též směje.
„No co koukáš? Slyšel jsi, běž pracovat.“
„My tady máme nějakou administrativu“ směje se ještě víc a mrká na Moniku.
„Já se z vás jednou zcvoknu.“ Plácnu se do čela, pomalu a nerad vstávám.
„Hmmmm, doporučovala bych si ti natáhnout zpět ty kalhoty!“ dodává Monika s tónem v hlase městské paničky.
Stále k ní zády, oblékám kalhoty, s otočkou rovnám povadajícího ptáka do poklopce a zapínám zip, úmyslně na jejích očích a bavím se jejími výrazy ve tváři. Kouše se do spodního rtu, a když procházím kolem ní, plácne mně po zadku. Otočím se a obě posílají letmí polibek.
„Potvory.“ pronesu mezi zuby, beru připravené desky, batoh a dveře za mnou zaklapnou.
Stále s úsměvem se podívám na novou klientku stojící opřená o zábradlí verandy, na zádech batůžek. Prohlížím si její oblečení nesoucí známky, že už něco zcestovala. Drobná prsa, viditelně je vidět pod bundou, že podprsenka není potřeba. Menší postava, na níž je vidět, že sport jí není cizí. Jsem zvědaví, jaký krok bude držet se mnou.
„Dobrý den, vítám vás jménem Vallhala travel, jmenuji se.“ Náhle mi skočí do řeči. Usmívá se.
„Já vás znám, jste Thor, čtu vaše povídky.“
„Aha, tak to mne opravdu těší.“ Zaskočen odpovím.
„Než vyrazíme, mám tu pár dokumentů k podepsání od vás“ instruuji.
Během hovoru mluvím nahlas, poněvadž ze srubu se nesou zvuky ženských vzdechů.
Klientka je určitě slyší, prozrazuje ji neklidný pohled a vrtění se na lavici. Snaží se nahlížet nepozorovaně okny. Bavím se tím.
„Je vám něco?“ ptám se.
„Ne, v pořádku, jen už bych vyrazila.“ Povídá, její nesmělost mne baví.
„Za chvíli vyrazíme, protáhnu, pardon provedu vás po zdejších místech, co vás nadchnou.“ Na mou opravu kupodivu nijak nereagovala.
Posledním podpisem potvrdila dokument.
„Tak a můžeme vyrazit.“
Během odchodu se ještě ohlédnu do okna, kde za ním vidím, dvě nahá ženská těla s vábivou chutí lákají k pozorování, o nichž musí toužit každý muž.
Ale je to nová práce, nový začátek a první klient.
Scházíme schody verandy, obcházíme srub na malou stezku k vřesovišti. Sleduji nebe, mraky rychle postupují, ale zatím jsou vysoko.
„Co tam vidíte?“ zeptá se.
„Počasí, dívám se, jestli nás nezastihne déšť.“ Odpovím.
„A bude pršet?“ ptá se.
„V nejbližších třech hodinách ne.“ Odpovím.
Pípne mi zpráva.
Monika: „Ta čubička se na tebe dost vyptávala, tak si dej na ní pozor, ale co tě budu upozorňovat, ty si poradíš.“ Věta zakončena řehtajícím se smajlíkem.
Usměji se a pokračujeme dál pěšinou ve vřesovišti k úpatí hory, na níž je skála s úžasným výhledem.
„Teď si vás přivážu k sobě.“ Zablesklo se jí v očích.
„Protože nevím, jak jste zběhlá v lezení a nebudu riskovat vaše zdraví.“ Hájím se.
Vytahuji z batohu úvazky, helmy, expresky a karabiny s lanem. Pomáhám jí do sedáku, při utahování hlavního popruhu v pase, cítím její zrychlený dech, vibraci v těle. Následně upravuji popruhy obepínající stehna a utahuji je na standartní vůli kvůli prokrvování končetin. Při tom se mi hřbet ruky neúmyslně otřel o její puklinku v klíně. Hlasitě zalapala po dechu, zapřela se oběma rukama do mých ramen a roztřásla se. Zdvihl jsem hlavu k ní.
„Je vám něco?“ překvapeně se s obavou ptám.
Následně jsem si uvědomil, co bylo tím spouštěčem.
„Ne, v pohodě.“ Odpoví a zhluboka vydýchává.
Opět hřbetem projedu po tom samém místě, pomaleji a déle, teď pobaveně a s úmyslem, přitom jí zdola hledím do tváře. Zavřené oči, znovu to výrazné zalapání a cítím, jak prsty ryje do mých ramen.
„Dooooossttt, to nemůžu.“ Zadýchaně povídá. Má citelné vzrušení v hlase.
Otočím dlaň, její kundičku stisknu v ruce, prsty zatlačím přes dvě vrstvy jejího jemného oblečení na průchod do lůna. Napíná se napětím, staví se na špičky, jako by chtěla uniknout tomu tlaku.
„Ne…… to nejde, tedy chci, ale to nemůžu….“ Přerývavě promluví, bojuje se svým nitrem a já jako ďábel se pokouším o její hříšnou duši….
Postavím se nad ni s rukou stále svírající její horký klín, vlhkost prostupuje vrstvami oblečení. Znovu silněji stisknu, vyvinu větší nátlak na její bránící se myšlenky. Teď už zoufale kvílí vzrušením, všímá si boule na mých kalhotech, nespouští z ní zrak. Její ruka s nerozhodností visí ve vzduchu. Chce se dotýkat, chce jej držet, ale stále bojuje se svou cudností.
„Prosím ….ne…. ne..mů..žu..to… vydržet.“ Mezi nádechy hláskuje.
Líbí se mi to čím dál víc. Prostředníkem vyvinu tlak přímo na její dírku, mít místo nehtu dráp, tak hravě párá její oděv a přímo proklouzne mezi pysky do mokrého lůna.
Chtíč je silnější, sevřela bouli v dlani, jemně po ní přejíždí…
Klesne do podřepu, tím uniká mému stisku. Rozepíná opasek, trhne patentem a jezdcem zipu sjíždí dolů. Pohladí bouli na trenkách, nasává do nosu omamnou vůni vzrušení. Odtáhne gumu a sahá do trenek jak do pytlíku s dárky a natěšeně čeká co si vytáhne.
Pevně jej drží v dlani, přetáhne předkožku.
Lesknoucí žalud roní svou první kapku.
Otvírá ústa, její jazýček olizuje rty jak kočka k toužebné ochutnávce smetany.
Napětím čekám na první dotyk s vlhkostí její pusinky, blíží se a……….

Z dály slyším „Vlčí volání.“
Budík na telefonu, čas ukazuje 3:45.
Myšlenky se vrací do reality, uvědomuji si, že dnes mě čeká další výzva. Čeká mě dálkový pochod 78 kilometrů v časovém presu dvaceti hodin. Až někteří budete číst tuto povídku, budu už na startu nebo někde na trase k pokoření výzvy.
Tak držte palce…
SKAL
Váš .Thor.