Profesorka ( tvrdě a zběsile )

Nejsem žádný slavný spisovatel. Jsem obyčejný dělník v malé firmě, zabývající se výrobou gumových součástek do aut. Přesněji, míchám směsi ze surového kaučuku. Je v tom trochu té chlapské práce a alchymie. Píšu po večerech romantické příběhy, ve kterých se nebojím otevřeně psát o sexu. Přesněji, o milování mezi mužem a ženou tak, jak to cítím já. Většina mužů by o mě řekla, že jsem blázen, protože způsobem jakým vyjadřuji své pocity, není dle většiny samčí populace "chlapské".



Mám dvě kamarádky v účtárně. Moniku a Báru, kterým mohu věřit a občas jim dám něco přečíst. Monice je něco kolem čtyřicítky a Báře odhaduji tak pětadvacet. Jo málem bych zapomněl, já jsem Petr, pětačtyřicet, rozvedený, bez vztahu a ani se do ničeho nehrnu.



Jednoho dne za mnou přišla Monika.

„Petře, něco bych pro tebe měla.

Moje malá (dcera Veronika) začala ve škole malovat akty a hledají modely.“



Hrklo ve mě. Copak jsem nějaký model?



„Oni malují běžný lidi, nemohou nikoho sehnat a je to dobře placené. Potřebují to obměňovat a ty se nahoty nebojíš.“



A proč taky, nahý jsem přišel a zase odejdu, pomyslím si.



„No a mohl bych si tam u toho sezení, psát do mobilu ty moje příběhy?“

„Nevím, zeptám se“ odpověděla a zmizela pryč.



Druhý den ráno přifrčela jak tajfun.



Ona: „Čau Peťule!“

Já: „Dveře!“

Ona: „Co dveře?“

Já: „Zavřít!“



Akorát jsem rozvažoval síru a nechtěl jsem, aby ji bral průvan.



„Tak prý můžeš, i s mobilem. Příští týden budou malovat akt z profilu, sedícího na židli. Místo mobilu prý domalují růží.“

„No vidíš, jak jsou šikovní!“ Odpovím a už si zapisuji. Úterý, 13hodin.



Týden na to přicházím ke škole. Veronika na mě čekala a už na dálku mávala.



„Ahoj Verčo, tak dem na to.“

„Brý den!“ odpoví a vede mě skrz vchodové dveře, chodbou do třídy.



Uvnitř na mě čekalo šest slečen, okolo osmnácti let a......vaaaaau! Celkem hezká paní profesorka. Vyzařovala z ní jakási dominantnost až nezkrotnost. Podávám ji ruku.



„Novotný Petr.“ Představím se

„Tichá.“

„Pane Novotný, hned to vyřídíme papírově. Nejdřív se vysvlečte do naha, ať nám zmizí otlaky od upnutého oblečení a oblečte si župan.“ Ukáže na paraván.



Mezi tím, než jsme to vyřídili, holky si připravily barvy a šlo se na věc. Sednu na židli, s mobilem v ruce. Paní profesorka vytřeští oči. Nadechne se, zase vydechne a řekne: „Málem bych zapomněla, vy jste ten spisovatel.“



Teď vytřeštím oči já. „Ne-ne, já si jen tak píšu pro sebe, nic nevydávám.“

„Ale píšete.“ Odpoví a naznačuje mi, jak si mám sednout.



Holky se daly do malování, já si píšu příběh. Paní profesorka chodí kolem nich a kontroluje, jak si počínají. „A o čem pak píšete?“ Zeptá se.



„Píšu o milování, mezi mužem a ženou.“ Holky se začnou uculovat a jejich zrak míří k mému penisu.



„Mám rád přírodu a používám ji jako personifikaci.“

„To může být zajímavé.“ odpoví.

„Tak já vám něco přečtu.“ - Holky se rozzáří nadšením.



„Ne-ne, děvčata se nemohu rozptylovat. Já bych se ale ráda podívala, o čem to je.“



Najdu dle odhadů příběh, který by ji mohl zaujmout a podám ji mobil. Po pěti minutách jsem se začal nudit. Proběhlo mi hlavou, jak asi paní profesorka přijímá příběh, který jsem ji nechal přečíst. Stála ve směru za mým pravým ramenem, takže jsem musel začít pošilhávat, abych na ni lépe viděl. V pravé ruce mobil, čelem k oknu a v levé ruce jakýsi přívěsek, s kterým si nervózně jezdila po řetízku, jako kyvadlo na hodinách. Jinak jsem toho moc neviděl, takže nelze z toho nic usuzovat. Po dalších pěti minutách přistoupila a beze slov mi podala mobil. Odvážlivě až povrchně, podívala se na můj penis a důstojně vykročila mezi holky, zkontrolovat jejich tvorbu.



Po dvou hodinách sezení, jsem se ustrojil a chystal odejít. Podávám ruku paní profesorce, že se rozloučím. Když v tom řekla: „Pane Petře, mohla bych s vámi mluvit chvíli o samotě?“



Nevyptávám se, nevidím v tom nic špatného. „Samozřejmě, nikam nespěchám.“ Odpovím a už mě vedla chodbou, po schodech někam do jejího kabinetu.



„Posaďte se a ukázala na židli vedle jejího pracovního stolu. Dáte si kávu?“

„Ano, děkuji“, odpovím a čekám, co se bude dít.

„Chtěla jsem vás požádat, zda byste mi ten příběh nemohl vytisknout. Neměla jsem ve třídě dost prostoru a klidu.“



„No paní profesorko…“

„Věra!“ Skočí mi do řeči a podává ruku.

„Petr“ odpovím… „Já to nerad dělám, spíše vůbec. Píšu to pro sebe a nikdy nevím. Myslím spíše na to, že kdybych to chtěl někdy někomu nabídnout k vydání tak, aby to už neběhalo někde po netu.“



Postaví kávu na stůl. Sundá brýle a usedne na židli, nohu přes nohu směrem ke mně.

„A na to jsem právě myslela. Není to úplný trhák, píšeš ale o něčem, co je tabu a máš v tom volnou ruku, třeba bych ti s tím mohla nějak pomoci.“



Pustili jsme se do rozhovoru. Mluvili jsme o příbězích, které píšu, a pozvolna přešli k životním zkušenostem. Zkrátka jsem tam na sebe vykecal všechno. Asi po dvou hodinách, jsem ji přeposlal na email příběh, který si četla, a vyrazil domů.



Druhý den přiletěla Monika. „Čau Peťule, tak jaký to bylo?“

„Ale jo, celkem fajn.“

„Co paní profesorka?“

„Co by, paní profesorka…?“

„Nekecej, líbila se ti, viď? Takové se ti přeci líbí!“ uculuje se.

„Jo, pěkná je…“

„Je sama, víš to?“

„Hele nech si ty řeči, ty kecko a běž dělat něco užitečného.“

„No-no, jsem zas toho tolik neřekla! Tak já si jdu… Čau.“ Práskla dveřmi.



Mám jí rád, je to kámoška, samozřejmě se neurazila. To se jen tak škádlíme. Ale musím přiznat, že měla pravdu. Věra je opravdu ten typ, který se mi líbí. Kulatý pevný zadek, štíhlý pas, pevná prsa, delší vlasy a hlavně ta tajemná nezkrotnost.

Kolem sedmnácté hodiny, mi zvonil mobil. Neznáme číslo.



„Prosím, Novotný.“

„Ahoj Petře, tady Věra.“

„Je ahoj, jak se máš? A kde si na mě vzala mobil?“

„Mobil jsem sehnala přes Veroniku. Chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za ten příběh. Moc se mi to líbilo a chtěla bych tě poprosit, zda bys pro mě ještě nějaký neměl. Zahřálo mě to u srdce a povzbudilo.“

„Ale tak jo, proč ne, hodím ti to do školy?“

„Můžeš.“

„Co třeba zítra?“ zeptám se.

„Zítra učím do tří, tak se zastav u mě v kabinetu.“

„Dobře domluveno, tak zítra, moc se těším, ahoj.“ Odpovídám s nadšením



Zavěsila bez odpovědi. No nic, prolétne mi hlavou a jdu nějaké příběhy vybrat. Co se dělo druhý den v práci, vám určitě nemusím říkat. Monika byla jak redaktor z nějakého bulváru, snažící se ze mě dostat i to, co se nikdy nestalo. Přisátá jak klíště, štěbetala jak vlaštovky na drátech.



Po třetí hodině si to kráčím po chodbě školy a jako na potvoru naproti mě, blíží se holky, v čele s Veronikou.



"Jeee, brý den…“ culící se. Sesypou se na mě. „Co vy tady?“ spustí Veronika.

„Ale… něco nesu Věře - Teda paní profesorce.“ Poopravím se.

„Vy už končíte?“

„Ne-ne, ještě máme hodinu. Už musíme frčet, tak ´nashleee´.“

„Ahoj holky.“ Opětuji rozloučení.



Za sebou ještě slyším, jak si něco šeptají a nahlas se tomu smějí. Vzpomenu si na Moniku. To zas bude zítra výslech, ´chjooo´ já mám ale smůlu.



Přicházím ke dveřím a prolétne mi hlavou vzpomínka, na má školní léta, když jsem chodil řešit do kabinetu moje průšvihy, s mojí třídní, to byl ´šrumec´. Přiznávám, andílek jsem zrovna nebyl.



Klepu na dveře. - Nic. -

Klepu podruhé a hlasitěji. Po chvíli se otevřou dveře.

„Ahoj Věro, tak jsem tady.“

„Ahoj, pojď dál.“ Otočí se a jde ke stolu.



Na sobě má bílou průsvitnou halenku, přes kterou je vidět krajková podprsenka a černou přilnavou sukni nad kolena.



„Posaď se, dáš si kávu?“

„Ano, děkuji“ odpovím a tahám z baťůžku vytištěné příběhy.

„Tady jsem ti přinesl.“

„Dej to na stůl.“ skočí mi do řeči. Položím příběhy na stůl a sednu si na židli.

„Jaký si měla dneska den?“

„Celkem to ušlo.“ Položí kávu na stůl, sedne si, nohu přes nohu a spustila – „Ten tvůj příběh se mi líbil, máš to pěkně urovnané, přesto mi tam něco chybí. Proto mě zajímají další.“



To mě dostala. Jsem u maturity? Prolétne mi hlavou.



„A co ti tam chybí?“

„Ta dívka, je tam taková bez akce, až moc jemná princezna.“



Pustili jsme se do debaty. Názor střídal názor. Když jsem mluvil, listovala v příbězích, dávajíc mi najevo, že má slova ji nezajímají. V ruce přívěsek létajíc s ním do stran. Mluvil jsem a zvyšoval hlas. Gestikuloval rukama a napětí houstlo. Stál jsem vedle ní a debatovali nad řádky.



Občas jsem se díval do výstřihu, na její bujné poprsí zkrášlené krajkovou podprsenkou. Bradavky se ji začaly tlačit skrze obě látky, jako by jí naše debata vzrušovala.



„Tak zrovna tady. Ta žena ho chce, jsou na třetí schůzce a nic neudělá. Nechává to pořád na něm?!“ Řekne rozčileně.



Začnu se nahlas smát a řeknu. „A co by asi dělala, vždyť ženy pokaždé čekají, co udělá muž. Píšu příběhy, které jsou reálné a ne porno!“



Ticho. Věra se dívá do zdi. Narovná se jak pravítko. Sundá brýle a dá je do pouzdra. Odsune příběhy na stranu a odtlačí se i z židlí od stolu. Rozbuší se mi srdce a vyschne v krku. Snad na mě dolehla stará vzpomínka ze školy, kdy jsem dostával naloženo od třídní za moje průšvihy, začal jsem se zmenšovat. Moje ego vzalo nohy na ramena a raději proskočilo zavřeným oknem. Z Věry se stala ´Paní Profesorka´, vstávající od stolu. Tak, jak ona vstávala, já se zmenšoval. Otočila se proti mně a v její tváři byla nekompromisní dominantnost, s jasným vzkazem v jejich očích - to si přehnal - to už jsem byl malý lotr u výslechu, čekající, že bude zašlapán do země. Nemohl jsem polknout, v krku bylo srdce, které chtělo utéct jako ego.



Udělala krok dopředu, já dozadu. Po pár krocích kdy jsem neustále couval, pevně sevřela moji košili na hrudníku a tvrdě přirazila ke skříni. V očích ledový až ďábelský výraz.



Gestikulací očima dívající se na dveře, snažil jsem se naznačit, že by mohl někdo přijít. Marně. Ani nemrkla. Z druhé strany byla koule na místo kliky, takže šlo otevřít pouze klíčem. Náhradní má maximálně školník a ten se těmto místům určitě vyhýbá. Byl jsem ztracen. Prsty zajela mezi knoflíčky u košile a nekompromisně ji roztrhla, jako kdyby byla z papíru. Bez mrknutí oka, náznaku vzrušení, zakousla se mi do hrudi a pevně uchopila můj penis skrze kalhoty. Stál jsem jak přibitý. Očima jsem létal ke dveřím, na strop,
k oknu. Ve snaze okysličit mozkové buňky a nastartovat se, dýchal jsem, jak rodička před porodem. Mé tělo mě absolutně neposlouchalo.



Paní profesorka měla můj penis venku a už s ním laškovala. Klečela přede mnou s penisem v puse, který stál tvrdý v pozoru, jak před dvaceti lety a nechával se rozmazlovat. I ten penis mě zradil a je někde na výletě s paní profesorkou. To si doma vyřídíme! Byl jsem, jak hadrový panáček, s kterým si pohrává. Loutka.



Otočila mně a pod vládnoucí rukou usadila na židli. Vyhrnula si sukni nad boky a znovu si klekla. Z její hlavou v klíně, začal strach opadávat. Soustředil jsem se na její kulatý zadeček, kterým kroutila v bocích a její ruku, s kterou si mnula mušličku přes kalhotky. Začal jsem vnímat penis, který byl hluboko v jejím krku a varlata v péči druhé ruky. Dech se mi srovnával z předchozího šoku a začínal jsem být přítomný tomu, co se odehrávalo v mém rozkroku. Pevně svírala kořen penisu pod varlaty a začalo ho sjíždět, od žaludu po kořen a zpět. Vyndala jej z pusy. Jazykem kroužila kolem žaludu a po jeho špičce. Penis nabíral, pro mě dlouho nevídaných rozměrů. Žíly na něm se proměnily v kořeny, kterými se pod silným tlakem hnala krev. Vyndala mokrou ruku z pod kalhotek a pomalu začala mnout krouživými pohyby v dlani žalud. Vůně její šťávy začala být cítit v prostoru a ve mě to vyvolávalo silnou touhu ji ochutnat. Pohledem mě vyzývala k akci.



Chtěl jsem se zvednout. Dlaní mě zatlačila zpět do židle a začala penis sjíždět v sevřené dlani. Zvyšovala rychlost i tvrdost, střídavě sliny a pusou jej vlhčila. V očích vyzývala mě k výstřiku, zároveň jsem cítil výsměch. Chtěl jsem se zvednout a začít konat. Znovu mě zatlačila a v jejich očích jsem cítil - to nedokážeš -



A dost! Chytil jsem ji na temeni za vlasy a vystřelil jsem ze židle, dávajíc ji jasný vzkaz očima, teď já! Vedl jsem ji ke stolu dívajíc se ji do očí v těsné blízkosti. Mezi setnutými zuby zuřivě dýchala a jasný výsměch v očích měla. Neskutečně mě to burcovalo. Převrhla nádobu s adrenalinem v mém těle a já se teď stal vládnoucím. Chtěla si rozepnout halenku. Odstrčil jsem ji ruce a vrátil ji úder s mojí košilí. Vzal jsem to i s podprsenkou, u které nevydržely patenty. Její plná a pevná ňadra vylétly ven. Až namyšleně na mě začali působit, jako jejich paní. To mě rozdráždilo ještě víc. Rukou jsem ji zatlačil na stůl a nekompromisně ji roztrhl kalhotky. Vsunul jsem jí do mokré a rozžhavené mušličky dva prsty. Tvrdě a bez něžností, začal jí zběsile pronikat. Díky jejímu vzrušení, poštěváček připomínal malý penis. Vzal jsem ho mezi dva prsty druhé ruky a začal mnout. Žíly ji nabíhali po celém těle a její nadrženost nabírala na obrátky. Co ji překáželo na stole, letělo dolů. Bylo z ní cítit, že chce více. Více tvrdosti a bolesti. Mezi hlasitým sténáním bylo slyšet její provokování "dělej, udělej mi to pořádně."



Vsunul jsem ji prst do zadečku, který byl mokrý od její šťávy. Sténala rozkoší z bolesti. Zběsile jsem do ní pronikal a v ruce začal cítit únavu. Celá, vší silou se vzepnula a začala se prohýbat. Pevně jsem ji druhou paží objal ve stehně, aby mi neunikla. Silný křik vylétl z jejího hrdla a z její mušličky vylétla cákající šťáva na mou ruku. Celá se začala chvět a naznačovat, že má dost.



Teď přišla moje chvíle, na to jsem čekal. Naplno se ve mě probudil pud samce. Lovce, který chce svojí kořist uštvat. Stáhl jsem ji ze stolu. Otočil, pevně sevřel v ruce její šíji a přimáčkl k desce stolu. Penis jsem sevřel u kořene a prudce ji ho vrazil do mušličky. Bolestivě zasténala a snažila se vyškrábat na stůl. Chytil jsem v bocích a bezohledně jsem přirážel. Varlaty jsem dorážel na její poštěváček a její bolestivé sténání se měnilo ve vášnivé. Začala přirážet proti mě a otáčela hlavu dozadu. Dívala se na mě a v očích touha po tvrdosti. Žilnatou rukou sáhl jsem jí do vlasů. V dlani sevřel a prudce přitáhl k sobě. Bolestivě vyjekla a přizvedla se. Druhou rukou zmáčkl jsem její ňadro a mezi prsty tvrdě štípal bradavku. V jejím hlase byla slyšet silná nadrženost a jemná bolest díky zběsilým přírazům, kterými jsem ji nešetřil. Hnán touhou zkrotit její bezedný chtíč, jak divokou šelmu, která to nechce vzdát. Byl jsem připraven padnout a zemřít, než se nechat pokořit. Věděl jsem, že musí brzy přijít můj orgasmus. Ten její přišel dřív, silný křik znovu výlet z jejího hrdla a její šťáva, stříkala mi na varlata, stékající mi po stehnech ke kotníkům. V jejím hlase uslyšel jsem, prosby chtivé "už dost", ušetřil jsem ji. Bez mého orgasmu jsem vysunul penis. Sedla si bezvládně do židle a srovnávala dech. Přistoupil jsem k ní a začal si to dělat sám.



Po chvíli převzala iniciativu. Vzala ho do ruky a smočila jej hluboko v hrdle. Varlata mačkala v prstech a druhou rukou tvrdě honila penis, který smáčela slinami. Brzy jsem začal cítit blížící se orgasmus. Chytil jsem ji ve vlasech a začal silně stříkat. Neustávající proud horkého semene. Rozkošně si jej užívala, skrápějíc si krk a ňadra. Jeho dozvuky, si vychutnala lačnými ústy. Stojím u stolu a vydýchávám tu zběsilou jízdu. Usmívám se na Věru, která si stírá zbytky semene, do roztrhané halenky. Podívá se na mě a řekne.

„Tak tohle jsem měla na mysli, to není porno ale chtíč.“

Mlčím, nic neříkám, neodporuji.





Druhý den v práci, stojím u stolu a míchám si ranní kávu. Dívám se ven
z okna a zasněně si vybavuji včerejší odpoledne. Jsem asi přibrzděný, říkám si. S Věrou jsme se viděli dvakrát, pár hodin a hned jsme na to vlítli. No to spíš ona, já bych to asi nedal. Usrkávám kávu, když v tom zezadu, potichu, jak kočka na lovu - Monika.



„Nazdar Peťule!“ Lekl jsem se, až jsem nadskočil.

„Fuj ´tajksl´ jsem se lekl! Co blbneš, jsem se málem utopil.“



Vyskočila a sedla si na stůl, pusu od ucha k uchu, okusujíc tužku.

„Co paní profesorka?“

„Co by, nic.“

„Nekecej, všechno vím.“

„A co víš.“

„Tak až si to budete příště rozdávat s paní profesorkou v kabinetu, tak se nejdřív přesvědčte, že není nikdo ve škole. Holky šli totiž okolo a slyšeli vás“

„Aaaaa to je v prdeli."

„Prosím tě proč. Tak povídej!“

Začal výslech. Tak jsem ji to popsal, aby měla její dušička radost. Monika může působit jako místní zpravodajka, já ale vím, že to nevykecá.



A co paní profesorka? S Věrou jsme prozatím milenci, přátelé na občasné schůzky. No a můj penis? Tak tomu jsem se upřímně omluvil a po vojensku zasalutoval. Před zrcadlem, protože nebýt jeho odvahy, bůh ví, jak by to dopadlo.