Pošťák Ondra

Běžné rutinní ráno na depu. Skládám si do auta zásilky tak, v jakém pořadí je budu vykládat. Projíždím seznam dnešních adresátů. Je tam? Je! Mezi jmény na mě vyskočí jméno Jana XY, a vykouzlí mi lehký úsměv na rtech. Dávám balíček tak, aby nebyl ničím zaskládaný...

Kdo je paní Jana? Na první pohled obyčejná dáma v nejlepších letech. O takových 10-15 let starší než já, tedy lehce přes 40. Nebyla ničím výrazná ani zajímavá. Možná jen těmi velkými, zelenými, kočičími kukadly. Jinak ale obyčejná ženská, kterou byste před sebe pustili ve frontě v obchodě, aniž byste jí věnovali větší pozornost. Na paní Janě ale bylo něco zvláštního. Utkvěla mi v paměti od začátku, co jsem tenhle rajón dostal. Měla totiž úžasné charisma. Nevěděl jsem, čím se paní Jana živí, ale v ranních/dopoledních hodinách byla vždycky doma. Navíc jí chodily balíčky na dobírku a doporučené dopisy alespoň dvakrát týdně, takže jsem ji vídal poměrně často. Vždycky otevřela rozesmátá, žertovala, a kombinace jejích kočičích očí se širokým úsměvem byla odzbrojující. Bylo to velice příjemné zpestření a doslova mi to rozzářilo den. Až do jednoho dne. Ten den bylo extra málo zásilek, takže jsem se k ní dostal dost brzo. Když jsem u ní zazvonil nic se nedělo. Poprvé za celou dobu neotevřela. Zkusil jsem tedy zvonek ještě jednou a už se dal na odchod, když se za dveřmi ozvalo rychlé dupání a rozletěly se dveře. V nich stála úplně jiná Jana. Jen v sytě červených kalhotkách a topu stejné barvy, který jí končil jen malý kousek pod prsy. Přes top splývala její huňatá hříva melírovaných blond vlasů. Ještě se mi nikdy nestalo, že by mi vyschlo v krku tak rychle. Jsem zvyklý se intimně vídat s dívkami v mém věku a mladší, ale nevybavil bych si jedinou, která by si vedle paní Jany troufla na promenádu v plavkách. "Co tak brzo?" vyjekla. "Vzbudil jste mě" dodala. Pak si uvědomila tu situaci. Pohledem dolů zkontrolovala svůj outfit, podívala se na mě a zazubila se jako dítě, kterému se povedla nějaká lumpárna. Snažila se nechechtat, ale moc jí to nešlo. Nevěděl jsem co v tu chvíli říct, jen jsem natáhl ruku s papíry pro převzetí doporučené zásilky a snažil se nezírat tak okatě na její postavu. Měla krásně štíhlé, lehce opálené tělo. Mírně osvalené stehna a náznak břišních svalů prozrazovalo, že se paní Jana aktivně udržuje. Poznala, že jsem z ní nervózní a užívala si to. Popichovala mě a nijak se nesnažila zakrýt. "Aspoň jste po ránu viděl pořádnou ženskou" zavtipkovala na rozloučenou.

Od té doby, když ráno uvidím její jméno na soupisce, snažím se pospíchat jak jen to jde. Jakmile dorazím na její sídliště, zamířím nejdřív k ní, přestože bych to měl brát řadem a její panelák je až předposlední. Vždycky doufám, že ji znovu zastihnu takhle nepřipravenou a tentokrát, bych ze sebe vyplodil i smysluplnou větu. Ale nikdy se to nedařilo. Pokaždé na mě byla připravená. Naše konverzace se ale změnily. Bylo poznat, že něco je jinak. Atmosféra bývala evidentně hustší a mnohdy to vypadalo spíše jako flirt, než zdvořilá konverzace. Takto to nějakou dobu probíhalo až do TOHO dne.

...Je tam? Je! Mezi jmény na mě vyskočí jméno Jana XY, a vykouzlí mi lehký úsměv na rtech. Dávám balíček tak, aby nebyl ničím zaskládaný. Na jejím sídlišti jsem poměrně brzo. Mířím jako vždy nejdřív k ní. Ne, že bych byl tak uslintané hovado a chtěl mermomocí vidět její tělo, ale její přítomnost je příjemné nakopnutí do zbytku dne a hned to líp utíká. Přicházím kde dveřím, zvoním. Dveře se otevírají a za nimi Jana v županu. Opře se hlavou o hranu dveří, nasadí ten svůj úsměv a zeptá se: "Tak copak to bude dneska?". "Je to vetší balíček s dobírkou za 480kč" odpovídám a zavtipkuju na to, jak bych byl vysekaný, když bych jí takhle těžké balíky nosil domů každý den. Jana poodstoupila, otevřela dveře dokořán a kývla na mě se slovy: "Musím si dojít pro peněženku, zatím mi ho můžete strčit dovnitř". Nesl jsem balík na chodbičku jejího bytu a ty slova mi rezonovaly v hlavě. Protáhl jsem se kolem ní a ucítil její parfém, který připomínal tropické ovoce. V podzimním sychravu to bylo osvěžující. Balík jsem položil na botník a Jana za mnou mezitím zavřela dveře. Protáhla se pomalu teď zase ona kolem mě, ale mnohem těsněji než já předtím. Voněla krásně. Odcházela pomalým ladným krokem pro onu peněženku, když se najednou zastavila na rozcestí mezi místnostmi a otočila se. Rukou si prohrábla svoji hřívu na stranu a opřela se jí o futra. Jednotlivé strany jejího županu se tím posunuly dál od sebe a odhalily podstatnou část jejího hrudníku. Chybělo už je opravdu málo, aby vykoukly i prsa. Jedno bylo jasné, neměla podprsenku. "Zrovna jsem si udělala kafe a nerada ho piju sama. Nepřidáte se ke mně?" zeptala se. Řekni ano, řekni ano, řekni ano - projelo mi hlavou během vteřiny snad stokrát. "Opravdu bych moc rád, ale máme na rozvoz omezený čas, který musíme stíhat" odpověděl jsem s výrazným zklamáním v hlase. "Hmm" ušklíbla se a v jejích výrazných zelených očích se zablýsklo. "Tak snad stíháte alespoň tohle" dodala a jedním tahem zatáhla za provaz županu, který se v tu ránu rozjel a odhalil její tělo.

Paní Jana nejen, že neměla podprsenku. Neměla totiž vůbec nic. S otevřenou pusou jsem sledoval, jak jí župan pomalu klouže z ramen k zemi. Ta postava byla opravdu ukázková, krásně štíhlá a dokonale ji zdobily malé, ale úžasně tvarované, pevné prsa. V klíně se majestátně tyčila precizně zarovnaná čárka tmavších chloupků. Vyrazil jsem, že k ní udělám krok, ale byla rychlejší. Udělala dva dlouhé kroky proti mně rukou mě žduchla do hrudníku. Vrátil jsem se o ten svůj krok a opřel se zadkem o botník, hned vedle doručeného balíku. Přistoupila ke mně tak blízko, že se přes mé tričko dotýkala svými bradavkami těch mých. Hlavou mi blesklo, jak dobrý byl nápad, nechat mikinu v autě. Zírali jsme si do očí a já cítil její poskakující, teplý dech. Byla stejně nervózní jako já, ale nedávala to na sobě znát. Jednou rukou mě objala kolem krku, druhou kolem pasu, přimáčkla se ke mně co to jen šlo, zavřela oči a políbila mě. Vracel jsem jí to ve stejném duchu. Nevím jak dlouho jsme takhle zůstali. Možná minutu, možná pět. Bylo mi to úplně jednou. Rukama jsem prozkoumával její tělo, hlavně teda prsa a ten pevný zadeček. V jedem moment jsem se s ní otočil, posadil ji na ten botník, roztáhl jí nohy od sebe a chtěl ochutnat ten krásný klín. Sevřela je ale hned zpátky, položila mi ruku na pusu a řekla: "Pospícháš". Na to zkušeným hmatem rozepnula můj opasek a vzápětí se k zemi poroučely kalhoty, následované trenkami. Svezla se na kolena a se sobě vlastním šibalským úsměvem si chvíli prohlížela mou chloubu, než se do ní pustila. Pevně jej objímala svými rty, poctivě sála a udržovala pravidelný rytmus zásunu a výsunu. Ten pocit byl naprosto dokonalý. Nejen fyzicky, jelikož byla opravdu velice šikovná. Ale pohled na ni, jak si to upřímně a s chutí užívá mě dostával do extáze. Že spěchám bylo to poslední, co mě v tu chvíli zajímalo. Její tempo se čím dál tím víc zrychlovalo. Do toho kroutivé pohyby jednou rukou a prohmatávání koulí druhou mi nedávalo moc šancí vydržet tenhle koncert déle. Blížil jsem se k úžasnému vrcholu, což bylo znát na mém dechu a paní Jana to jako zkušená žena velmi dobře rozpoznala a na těch pár okamžiků ještě přitvrdila. Hlasitě jsem zasténal jak mě pohltil orgasmus. Jana se odtáhla a nechala mou nadílku v pulzujících intervalech zkrápět její kulaťoučká prsa. Jakmile bylo jasné, že už jsem se podělil o vše, ještě si to mou ochabující chloubou po prsou rozetřela. Nakonec mi na něj dala pusu, natáhla mi trenky a následně kalhoty.

Zatímco jsem si zapínal pásek, hrábla do onoho botníku a vyndala pětistovku. "Aha, takže si musíte pro peněženku" zasmál jsem se. Mrkla na mě, zasunula mi bankovku do kalhot a řekla: "To je dobrý". Natáhla na sebe zpátky župan a nechala mě odejít. Když jsem vyšel před byt, zavolala na mě a já se otočil. "Mladíku? Zítra očekávám ještě větší balík, připravte se na to".