Cesty: 4: Záplata na bolavé srdce

15. 12. 2022 · 2 167 zhlédnutí Kurecistehno

Uplynulo několik týdnů od víkendu v Mariánkách, kde jsem se opět setkala s Kryštofem. Začalo to velice slibně, ale závěr byl katastrofální. Kdybych neměla Pavla, ještě teď bych si lízala rány. Ale Pavel, ten má schopnosti vskutku léčivé, ostatně je to pan doktor, tak ještě aby je neměl. S Pavlem je všechno tak jednoduché, přímé, žádné jinotaje a hry. Pavlovi můžu vždycky říct, když mě něco trápí, a on mě pokaždé vyslechne, vždycky mě podpoří. A navíc má výstavní penis. Druhý nejhezčí. Pavel je trochu jako můj manžel David, ale ještě je neokoukaný, proto mě tak baví. Sice je zadaný a má dvě děti, ale who does care? Seznámili jsme se na Amatérech, před několika měsíci, ale poprvé jsme se viděli až po tom nepovedeném víkendu s Kryštofem. Vyhnat čerta ďáblem, to praktikovala už moje babička, i když ona spíš používala frázi, že pro jedno kvítí slunce nesvítí, ale to je fuk, význam je stejný, tedy aspoň v mém podání.
Pavel je z Písku, ale jezdí často do Prahy kvůli různým konferencím, takže pro něj nebyl problém zajistit si alibi, abychom se mohli v klidu sejít. “Nic si od toho neslibuj,” upozornila jsem ho hned na začátku plánování našeho srazu. Protože jednak si ze zásady nikdy nedomlouvám setkání s příslibem sexu, jednak jsem po tom fiasku s Kryštofem neměla na žádné intimní sbližování náladu. Ale Pavel mě v reálu opravdu mile překvapil.
Byli jsme domluveni, že se sejdeme před kostelem na náměstí Míru a půjdeme se projít do Riegrových sadů. Ačkoli ráda poznávám nová místa, v určitých situacích raději volím místa mně dobře známá a Rigráče mezi ně rozhodně patří. Je tady rozlehlá venkovní zahrádka, kde si můžeme dát nějaký drink nebo něco malého k snědku, veřejné záchody, spoustu prostoru pro procházení se, lavičky na sezení, některé příjemně zastrčené, a v případě nezvladatelné touhy vím o jednom hodinovém hotelu tady poblíž. O tom posledním jsem se Pavlovi samozřejmě nezmínila, protože jsem ho předem upozornila, že jde jen o seznamovací setkání. Pavel si původně přál, abychom spolu strávili rovnou celý víkend nebo alespoň noc, že by si pronajal hotelový pokoj, ale to jsem odmítla. Nemám ráda takové situace, ze kterých nemůžu jednoduše uniknout, děsí mě ten pocit trapnosti a zklamání… brr… prostě se nezávazně setkáme a uvidíme, jak zapracuje chemie. To, že si rozumíme v online světě, nemusí znamenat, že to tak bude i v reálu. Ale může.
***
Před randíčkem si dám dlouhou vanu, při ní si umyju vlasy a oholím úplně všechno. Já osobně sice preferuju zarostlý klín, ale Pavel to má přesně naopak. A já mu chci udělat radost, pokud tedy k něčemu dojde. Vylezu z vany, zabalím se do ručníku a postavím se před zrcadlo. Ručník odložím a zálibně se dívám na své nahé tělo. Ten stres a smutek po tom trapasu s Kryštofem mi celkem prospěl, aspoň k něčemu to všechno bylo dobré. Břicho mám teď plošší a pas výraznější. Tak se mi to líbí. V kombinaci s mým bujným poprsím vypadám jako štíhlejší verze věstonické venuše. Obléknu se do černého krajkového prádla, jinou barvu prádla skoro nenosím. Miluju černou, je tajemná, smyslná a hodí se ke všemu. Navíc jsem dekadentní víla, jak mě jednou nazval Básník. K čertu s ním, teď je na pořadu dne Pavel, měla bych myslet na něj. Posadím se do křesla a v mobilu otevřu svou tajnou galerii. Aplikace vypadá a vlastně i funguje jako normální kalkulačka, ale jakmile zadáte heslo, ocitnete se v utajeném světě, který jste si sami stvořili. Ten můj je plný penisů, velkých žilnatých klád a krásně naběhlých žaludů. Asi 80 procent všech fotek a videí patří Pavlovi. Kdyby tak jeho kolegyně z nemocnice věděly, co dělá pan doktor na lékařáku. Pustím si jedno z videí. Pavel v něm leží na koženkové sedačce a bílé doktorské kalhoty má stažené u kolen, v pravé ruce drží svůj masivní penis. Už to mě rozpálí, lehce roztáhnu nohy a vjedu si pravou rukou do kalhotek, nahmataná vlhkost mě příjemně překvapí, nečekala jsem, že se vzruším tak rychle. Pavel si na videu přetahuje předkožku přes žalud, střídá rychlé tempo s pomalým. Když se mu na špičce žaludu objeví kapička, jemně si ji rozetře. Chtěla bych ji slíznout, cumlat mu žalud jako bonbónek. Moje vzrušení se stupňuje. Bříškem ukazováčku si krouživými pohyby objíždím klitoris, cítím, jak je naběhlý. Chtěla bych, aby ho někdo sál. Aby ho Pavel sál. Stopnu video a skočím do ložnice pro svého vibrujícího pomocníka. Nejedná se o klasický vibrátor, který se strká dovnitř, ale o moderní mechanismus, který je navržený tak, aby nasál klitoris a jemnými impulsy vydráždil až k orgasmu. To je přesně to, co teď potřebuju. Mobil si odložím na konferenční stolek, opřu ho o skleničku tak, abych dobře viděla na displej. Pustím video a hubičku vibrátoru položím na klitoris, zvýším intenzitu a nechám se unášet na vlnách rozkoše. Volnou rukou si vytáhnu prso z košíčku podprsenky a bradavku pevně chytnu mezi palec a ukazováček, mírně za ni zatahám, ve stejném rytmu jako to dělá Pavel se svým penisem. Olíznu si rty a začnu tlumeně vzdychat. Vím, že se Pavel blíží k orgasmu, to video jsem viděla minimálně desetkrát. Ještě dva tři pohyby a bude stříkat. Tak ráda se dívám na ejakulující muže. Přestanu si dráždit bradavku a přidám na intenzitě vibrování, stihnu se udělat ještě před Pavlem. Sice se dostaví příjemná úleva, ale zároveň cítím, že bych si dala ještě jedno nebo dvě další kola. Kouknu na hodinky. A dopr… za deset minut celá. V půl musím vyrážet, abych nepřišla pozdě. Musím se ještě namalovat, vyfénovat si vlasy, vybrat si oblečení. To mám co dělat. Musím vypadat dokonale, na další masturbaci není čas. Přemýšlím, jestli ještě skočit do sprchy a osvěžit spodek, ale pak si řeknu, že takhle se budu cítit víc sexy a žádoucí. A pak dostanu hříšný nápad - vezmu si venušiny kuličky, které mi kdysi Pavel poslal! To bude překvápko. Dneska už podruhé otevřu svojí tajnou krabičku s hračkami a najdu saténový pytlík, ve kterém jsou schované růžové venušiny kuličky. Sednu si do dřepu a kuličky si vpravím dovnitř. Vklouznou tam jako po másle. Natáhnu si černé punčochy, černé tričko s výstřihem a červeno-černou károvanou sukni ke kolenům. Vlasy fénovat netřeba, za tu dobu už mi skoro uschly, takže jen přidám trochu olejíčku na podporu přirozených vln. S mejkapem si dám záležet, nedostatky pleti zakryju korekční tyčinkou, použiju kouřové oční stíny a řasenku, abych zvýraznila svůj sexy pohled (haha). Před nanesením rtěnky si ještě vyčistím zuby bělící pastou. Rtěnku zvolím v podobném odstínu jako je moje sukně - temně rudá. Jsem sexy, jsem kus a to je moje plus… začnu si notovat před zrcadlem a rozesměju se. Už jsem zase ve své kůži, žádaná a žádoucí, Kryštof se může jít vycpat. Když se podívám na hodinky, zděsím se. Za deset minut mi jede tramvaj, to jsem se teda zapomněla. Rychle běžím do ložnice pro kabelku, přičemž cítím, jak se ve mně kuličky melou, zběžně zkontroluju, že v ní mám vše potřebné. Ještě šperky! Na prsteníček si natáhnu snubák a zásnubák, na pravou ruku černý kožený náramek a rudé korálky a na krk si připnu svůj oblíbený náhrdelník s černým hexagonem. Jsou to drobné detaily, ale utváří moji osobnost. A já se chci před Pavlem předvést v celé své kráse. Ještě se trochu postříkám parfémem, vyberu si těžký kořeněný Chanel Coco Noir, který se hodí k mému současnému rozpoložení, protože podporuje mou znovunabytou sexualitu. V předsíni si vezmu chlupatý svetřík a koženou bundu. Na nohy natáhnu své oblíbené martensky, naposledy se podívám do zrcadla a vyrazím směr zastávka. A jéje, tramvaj akorát vyjíždí ze zatáčky. Stihnu to? Přidám trochu do kroku a pak se rozběhnu, kuličky se ve mně melou, až mám strach, že mi vypadnou, ale nevzdávám to a pokračuju v běhu. Má snaha se vyplatila, řidič na mě počkal, nastoupím do tramvaje, pokynem hlavy mu poděkuju a celá udýchaná si sednu na nejbližší volnou sedačku. Teprve teď si pořádné uvědomím intenzitu vzrušení, kterou ve mně kuličky v kombinaci s během napáchaly. Nejradši bych se udělala, ale tady v tramvaji plné lidí? To nepřipadá v úvahu. Určitě by to na mně bylo poznat. I když možná že ne. Vzpomenu si na dva zážitky, kdy jsem měla orgasmus na veřejnosti. Poprvé to bylo ještě na základce, nevím, co to bylo za hodinu, ale asi nevyžadovala moc soustředění. Trochu jsem blbla s židlí, dlaněmi jsem se opírala o sedátko a jakoby nadzvedávala zadek. Tím, jak jsem zatínala určité svaly, tak jsem byla blíž a blíž vzrušení, až jsem se udělala. Nikdo to tenkrát nepoznal, tedy aspoň myslím. Podruhé se mi něco podobného stalo na vejšce při hodině zdravotního cvičení. Měli jsme dělat svíčku. A opět díky zatínání svalů v určitých dolních partií jsem dosáhla vrcholu, aniž by ze mě vyšel jediný sten. Zvládla bych to i teď? Udělat se bez toho, abych se sama sebe dotýkala? A aby to nebylo poznat na mé tváři a abych byla tichá jako myška? Ta představa mě lákala čím dál víc. Ohlédla jsem se za sebe a zjistila, že v zadní části tramvaje je poloprázdno, nenápadně jsem se tam přemístila a pustila se do celé akce. Svíčku jsem tu samozřejmě dělat nemohla, takže jsem zkusila to, co jsem kdysi předvedla ve školní lavici - zapřít se dlaněmi o sedačku a všechny svaly spodku co nejvíc stahovat. Bylo to příjemné, ale představa vyvrcholení byla opravdu hodně vzdálená. Ale mám dvacet minut času, tak co horšího se může stát, než že to nebude fungovat? Samozřejmě by bylo lepší, kdybych mohla použít nějaký vizuální stimulant, dívat se na video nebo fotky, ale to jaksi nejde, takže si musím vystačit se svou představivostí. Budu si představovat Pavla, jak si to přede mnou dělá. Tak jako na tom videu. Já jsem připoutaná k posteli a nemůžu se ho dotknout, nemůžu se dotknout ani sebe. Moje vzrušení roste, jak v mých představách, tak v reálu. Ono to opravdu funguje, cítím, jak moje poševní stěny objímají kuličky, což mi způsobuje neskutečný požitek. Začínám se chvět. Nervózně se rozhlédnu po tramvaji a oddechnu si, že mě nikdo nepozoruje, každý se dívá před sebe a hledí si svého. Snad stihnu dokončit to, co jsem začala, než dorazíme do další zastávky, kde by mohli nastoupit nežádoucí diváci. Chvění přechází ve třes, cítím, že se orgasmus blíží. Je tady. Zkřížím nohy, co nejvíc to jde, abych svému klitorisu dopřála alespoň minimální dotyk, užívám si doznívající orgasmus. Ne, nebyl tak silný jako orgasmus způsobený přímým drážděním, ale i tak měl něco do sebe. Pavel bude k neudržení, až mu o tom budu vyprávět. Ještě dvě stanice a jsem na místě.