Muž za oponou #4

Čas je milosrdný ke každému a každá ztráta přebolí.
Frederica Forza, jméno naší paní ředitelky, přezdívka mezi dělnickým lidem F&F.

Modrý dým z cigarety stoupá svým poklidným tempem a já si užívám svou zaslouženou obědovou pauzu venku před halou.
Přijíždí stříbrné maserati. Z nej vystupuje dobře vypadající snědý Ital ve skvěle padnoucím obleku a v ruce drží obrovskou kytici růží. Přichází Frederica, chlapík si před ní kleká na kolena a brečí. Jen jsem ze zatajeným dechem hleděl s jakou lhostejností a samozřejmostí ho obešla a nasedla do svého vozu. Absolutní ponížení mužské důstojnosti. Má maserati, dobře padnoucí oblek, náruč plnou růží a stejně před ní klečí, důkaz toho, že prachy orgasmus nedělají. Co ještě upoutalo moji pozornost , bylo to, jak se Frederice pod přiléhavými šaty pěkně rýsují kalhotky francouzského střihu.
Střetl jsem se pohledem s Claudií a Paolou, naše mladé uklízečky, drobný úsměv, malé kousnutí do rtu. Je čas na masturbační dávku emocí, vítej zpět mé záchodové dobrodružství.
Holky už na mě čekali, obě dvě opřené o topení, legíny s kalhotkami stažené ke kotníkům, špulili na mě svoje krásné zadečky. Pochopil jsem oč jsem žádán, začal jsem je šoustat na střídačku, chvíli tam a pak zase tam, neměl jsem ponětí, že to takhle jde dělat. Holky se u toho dělali navzájem, přišel mohutný výstřik a já jsem pokropil jejich nádherný prdelky.
Dnes jsem měl poprvé dvě ženy.
Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš jakou příchuť ochutnáš……