Muž za oponou #6

Stojím zde v neúprosné nevyhnutelnosti, od této chvíle nechť mě soudí historie.
S trochou pochybností beru za kliku od dveří a vstupuji do kanceláře Frederici.
Mlčíme, jen se na sebe díváme, Frederica má v obličeji velmi vulgární výraz, přistupuji k ní a začínáme se vášnivě líbat, položím si ji na stůl, vyhrnu šaty a pomalu do ní vstupuji.
,,Šoustej mě, jak největší kurvu’’ pořád opakovala. Blíží se vrchol.
,,Chci ti to nastříkat do pusy’’.
Frederica si poslušně klekne a vysaje do poslední kapky. Potom jen stojíme, díváme se navzájem do očí s lehkým rebelským úsměvem. Našel jsem svoji sprostou ženu, kterou jsem hledal celý život.
Frederica vytáhne ze sportovní tašky kalhotky a dá mi je do ruky. ,,Zítra ráno mi je dones zpět”.
Poděkoval jsem a odcházím na své pracoviště. Nechápal jsem co se právě stalo. Čekal jsem výpověď, veřejné lynčování úchyla a místo toho jsem ji šoustal na jejím stole, v její kanceláři jak největší štětku. Navíc, mám její kalhotky ve své kapse, už se těším jak si s nimi užiji přes noc. Dnes rozhodně nebudu spát. Když jsem šel z práce, potkal jsem venku onoho snědého Itala s velmi ustaraným výrazem. Měl jsem z něho pocit zoufalství a bezmoci. Kdyby věděl…