V barvě khaki 2

Pane Bože jediný,
postrkuj ty hodiny.
Postrkuj i budíka,
ať nám vojna utíká.

Trvalo jen chvíli, než se Petr dostavil k telefonu u dozorčího roty, Karlovi to přesto připadalo jako věčnost. Čekal se sluchátkem protaženým skrz přibouchnuté okénko, aby dozorčí autoparku neslyšel o čem se bude mluvit.
„Co se kurva děje, do piči?“ spustil nakvašený Petr, protože musel vstát a vylézt z vyhřátého regálu.
„Neser vole, potřebujeme nutně pustit na dílnu,“ šeptal tlumeným hlasem Karel.
„Co je, vy ste něco cestou domrdali?“
„To zrovna ne, ale chtěli bysme … jednu vomrdat.“
„Proč do piči furt šeptáš, je ti hovno rozumět.“
„Proč asi, ty kokote? Špagát na mě čumí za voknem a rád by slyšel co se děje. Máme samici a potřebujeme se někam zašít.“
„Vy jste si dotáhli do kasína nabíječku?“ ztišil hlas i Petr. „Jeblo vám snad?“
„Je děsně nadržená na pořádnej mrd. Jestli máš zájem, můžeš smočit taky.“
„Jak jí kurvafix dostanete ven? Mám to za pár, nebudu si koledovat vo basu, tejkonc před céčkem.“
„ Vona se ven dostane sama, je místní.“
„Jak jako místní?“
„Sára. Raszková.“
„Raskenka? Si snad děláš kozy! Tobě se fakt ta mrdka už asi tlačí na mozek, jinak bys nemohl vyblejt takovou píčovinu!“ utrhnul se rozzuřeně Petr. „Na Raskenku bych nevlez, ani kdyby to byla poslední kunda na světě. Je to guma a ještě navíc hnusná.“
„Si vyhul, ty kokot, ale Markétu Muchovou nebo tu s těma neposlušnejma teniskama jsem holt nesehnal. Tvůj problém, neubude. Tak ještě jednou, vodemkneš nám?“
„Nasrat, píčusáci. Co bude příště? Budete lízat koule starýmu? Jebu na vás! Ty kokot, šukat se zelenou krávou. Gumprcové úchylný!“
„Do píči, neser vole! Za něco mi dlužíš, takže buď dovalíš do deseti minut ty pojebaný klíče a budem si kvit nebo …,“ došla Karlovi trpělivost.

„Jak to šlo?“ zajímal se Luboš, když Karel usedl za volant.
„Na piču, je to lofas.“
„Co říkal?“
„Nejdřív z něj padaly vyplašenky vo base a pak mlel sračky.“
„Určitě o mě,“ ozvala se Sára.
„Noo ... taky. Sorry.“
„V poho, za ty roky už jsem si tak nějak zvykla.“
„Takže konečná? Utřu vokno a balíme?“ povzdychl si zklamaně Luboš.
„Ne. Počkáme před téovéčkem. Nedovolí si nepřijít,“ dodal jim naději skálopevně přesvědčený Karel.

Zaparkovali ZIL a Luboš poctivě očistil hadrem všechny viditelné stopy svého nepořádku. Potom v nočním chladu podupávali před dílnou oprav a napjatě čekali, jestli bude mít Karel pravdu.
„Hele, už někdo jde,“ spatřila Sára svižně kráčející postavu.
„Co to má ten kokot na sobě? Banány?“ rozpoznal Luboš ve světle lamp nezaměnitelnou žlutohnědou barvu erárního pyžama.
„Ty vole, to je ale Brejloun,“ přidal Luboš, když postava došla blíž.
Když konečně Brejloun dorazil až k čekající trojici, zaskočeně zůstal čumět. Pohled na rotnou v tento čas a ve společnosti dvou mazáků ho mírně rozhodil.
„Tak co je, kurvafix?“ obořil se na něho Karel.
„Soudruh četař posílá klíče,“ drkotal zuby zmrzlý Brejloun a lovil rukou v kapse pyžama.
„Proč máš kurva na sobě jenom banány?“
„No soudruh četař mě sundal z bidla, a když jsem se chtěl voblíknout, tak mě vyhnal takhle, že prej to pospíchá.“
„Ten Petr je kokot. Dostane pořádnej průprc. Co si to kurva dovoluje, buzerovat naše ptáky? Ty do piče mazej zpátky na rotu. Nemysli si, že nastydneš a uleješ se z cháčka.“
„Počkat!“ zarazila je Sára. Naklonila se ke Karlovi a cosi mu šeptala do ucha.
„Vždyť je to zajebanej holub, má to za milion,“ zavrtěl nespokojeně hlavou Karel.
„Ale docela sladkej,“ uculila se Sára na nic netušícího rozklepaného Brejlouna.
„S tím výbrusem na palici?“ nechápal ženský názor, při pohledu na vystříhané blatníky na zobákově hlavě.
„Připomíná mi toho Potměšila a navíc se řeklo tři,“ tvářila se neoblomně Sára.
„Kurva, tak jo, do piči,“ rezignoval. „Brejloune, máš kliku, že nejseš popičista. To co se teď stane, je víc než vojenský tajemství. Jestli vo něčem cekneš, tak seš ale věčňák. Je to jasný? Nikdy nebudeš starej pes, nafurt jenom pojebaný véčko!“
„Ano, soudruhu desátníku,“ přikývnul Brejloun. Pohrůžka nepovýšení do stavu mazáckého byla něco jako ultimátní rozsudek smrti pro poklidný druhý rok vojny. „Co se stane?“
„Zatancujeme si lambádu,“ zakroužila nečekaně ladně a vyzývavě boky Sára po vzoru tanečnic z novinky v televizní hitparádě německé ZDF. Tajně chytané vysílání v příhraničí měli naladěné i záklaďáci na společné televizi na pévéesce a tanečnice v klipu samozřejmě hltali. „Nemohli bysme jít konečně dovnitř? Je mi kosa jen se na něj podívám, na chudáka,“ pokývla hlavou směrem ke klepajícímu se Brejlounovi.

„Nerozsvěcejte na hale, starej často kouká z domova do kasína dalekohledem,“ varoval ostatní Karel a rozsvítil jen světlo nad ponky.
„Teda, moc intimčo to tu nevypadá a teplo tu asi bylo naposledy v létě,“ rozhlížela se po nepořádku na špinavé dílně nespokojená rotná.
„Klídek. Zalezem si tady do Křéňovo štábáku, sice to není zrovna trenýrková teplota, ale společně se zahřejeme,“ otevřel dveře nástavby vejtřasky Luboš. „Mladej, rozlož lehátka a vyndej deky z tý skříňky támhle vzadu. Ale jedu!“ popohnal okounějícího zobáka.
„Bidla taky?“
„Co si kokot? Chceš snad při šukání spadnout z bidla?
Až to budeš mít hotový, tak přival do sprchy. Jasný?“
„Jo,“ hlesnul rozhozený i natěšený zobák z představy, co se bude dál dít.
Rozložení lehátek byla pro cvičeného vojína otázka chvilky, stejně tak rozhození dek. Rychle pospíchal chodbou do šatny. Pod jedinou sprchou se zrovna mydlil Luboš. Karel stál jen v trenkách s jasně viditelnou tmavou skvrnou vepředu, následkem po žhavé jízdě. Nestydatě se věnoval okukování Sáry, která si stahovala kalhotky, předkloněná s vystrčeným zadkem přímo proti vchodu.
„To je prdel,“ ujelo Brejlounovi, když uviděl vysazenou zadnici.
„Líbí se ti?“ hodila po něm pohledem Sára a provokativně půlkami zatřásla. „Tak si švihni s koupelí. Jestli si některej z vás čuňasů myslí, že mu voblíznu sejrovej ráfek, tak to ste panáčci na velkým omylu.“
Nevelký bojler nebyl zamýšlený na nějaké dlouhé ráchání a teplá voda postupně začala chladnout. Pokud snad měl někdo pokušení na sex pod sprchou, rychle ho to přešlo. Pouhé dva ručníky na šňůře byly naštěstí suché a v rámci možností vypadaly i čistě. Oblečení si každý posbíral do ruky a nazí přeběhli do štábáku. Sára si klekla uprostřed a provokativně prsty čechrala zplihlou černou houštinu v rozkroku.
„Tak pojďte, ať si ty vaše čuráky můžu prohlídnout pořádně.
„Uhni, zobáku!“ obořil se Karel na Brejlouna.
Společně s Lubošem přistrčili své ocasy Sáře před obličej. Chytla každý do jedné ruky, honila je a na přeskáčku kouřila. Luboš byl tvrdý jako kost, ale Karel zůstával vláčný. Brejloun rozpačitě přešlapoval a honil si ptáka sám. Sára na chvilku pustila jeden z ocasů a prsty pokývla na Brejlouna a směrem ke svému klínu. Okamžitě pochopil co si žádá a ulehnul mezi její stehna. Prsty rozhrnul černou houštinu a přejel jazykem po pyscích.
Nedávno vystříkaný Luboš si bez obav užíval hladovou pusu na svém žaludu. Něžně hladil Sáru ve vlasech nebo se občas sklonil a pomuchloval naducané kozy. Přestože Sára poctivě dělila svou přízeň mezi oba mazáky, Karel byl stále mimo provoz. Brejloun se dole činil a jazykem laskal stále více nažhavenou kundičku.
„Kurva! Do piče, mě se snad nepostaví,“ zoufal si Karel a zuřivě škubal šourkem.
„Vyměň se s mladým a dej se do klidu. Mysli jen na to, jak mi to krásně uděláš jazykem,“ navrhla mu rázně velitelsky rotná.
Sice si Karel pro sebe cosi nespokojeně mrmlal, ale poslušně ulehl na deku. Držel Sáru za zadek a ona pomaloučku jezdila klínem tam a sem. Otírala se naběhlými pysky o jeho bradu a tváře. Nos se mu nořil do brázdy mezi nimi a jazykem vnikal do roztaženého otvoru pochvy.
Nadržený Brejloun funěl a koulel očima, když ho Sára vysávala pusou a jazykem dráždila napnutou uzdičku. Dvakrát na poslední chvíli přesměrovala svoji pozornost na Lubošův úd, ale do třetice už Brejloun nevydržel. Chtěl se vymanit ze sevření měkkých rtů, ale Sára si ho přidržela za koule. Pevně obemkla hlavu fialového žaludu a polykala dávky horké mrdky. Když se docukal, spokojeně si pomlaskla a olízla rty. Pohledem zjistila, že Karlův ocas stále není ready, jenže už se nemohla dočkat pořádného zásunu.
Klekla si vedle Karla na čtyři a vysadila prdel do výšky. Luboš přiklekl a krásně hladce zajel čurákem do rozdělané kundičky až po koule. Rukama se chytil macatých půlek a přirážel jako o život. Rozhoupané koule měkce plácaly o chlupatý podbřišek. Sára polkla Karlova měkkýše a naplno rozehrála své znalosti a dovednosti. Rukama si pomáhala při laskání varlat a honění. Po nějakém čase konečně ucítila tuhnoucí maso.
Spokojená sama se sebou se rozvalila na záda a Karel s Lubošem se prohodili. S nově nabytou sebedůvěrou se Karel zaklínil mezi roztažená stehna a dal do přirážení. Luboš skončil v nenasytné puse. Sára mlsně olizovala svoji šťávu z ulepeného ocasu. Když se nabažila, položil olízané péro mezi rozvalené kozy. Zmáčkl je k sobě a projížděl vytvořeným tunýlkem. Vždy, když se tmavý žalud objevil, čekal už na něj hbitý jazýček a rychle po něm zakmital.
Brejloun si mezitím odfouknul a čurák mu znovu stál jako stožár. Uchopil komíhající se Sářiny nohy za kotníky a strčil jí ptáka mezi chodidla. Vypískla a škubla nohama, jak jí to zalechtalo.
„Kurva, zobáku, co tam děláš?“ ozval se hekající Karel, který se nedokázal podívat za sebe, aniž by přestal přirážet.
„Šuká mi chodidla,“ znovu vypískla Sára.
„Ty pičo, jestli mi pocákáš záda, tak máš ÚPPDKV. Seš totální věčňák!“ vypustil smrtící varování Karel za neustávajícího hekání.
„No a ty budeš mít po piči, jestli to napustíš do ní,“ okřikl Karla Luboš.
„Klídek vole, nechci bejt fotr malý gumičky,“ zafuněl Karel.
„Fotrem si klidně buď, to je mi u prdele, ale nechci si ráchat čuráka v něčí mrdce.“
„Sakra, ste ňáký moc cimprlich,“ ušklíbla se pobaveně Sára. „A to jsem zrovna chtěla, abyste mě někdo chvíli lízal.“
„Rozmrdaná je k lizu nejlepší,“ přiihlásil se Brejloun.

Kdo neměl samopal a na boku bodák
ten ať sedí na zadku a drží zobák.

Mezitím se na rotě neklidně převaloval Petr na regále a místo spánku jen poklimbával. Mrknul na hodinky a s hrůzou zjistil, že už je to víc jak hodina, co poslal toho brejlatýho zlaťáka s klíčema za Karlem. Hlavou se mu honily různé myšlenky.
„Prej vošukat Raskenku, jak ty píčuse vůbec mohlo napadnout, že jim na to skočím,“ přemítal s pohledem zabodnutým do bidla nad sebou. „To si mysleli, že se poženu nadrženej do autoparku a voni se mi vysmějou do ksichtu? Jenže ten zlaťák se ještě nevrátil. Kurva, co v tom je?“ V tom ho napadlo, že jim přece jen na lep skočil. Dobře věděli, že by s žádnou lampasačkou nic mít nechtěl. „Do piče, to sou píčusové vyjebaný. Dotáhli sem mrdnu, já vůl jim zařídil šmajchlkabinet a sám si můžu tak akorát dát sovětskou hymnu.“
Nové poznání ho vyhnalo z postele. Deveťák byl dnes kapitán Hranáč, o kterém se vědělo, že v noci z deveťárny nevystrčí nos a malýho koně mu dělal jeden z pošťáků. Odtud nehrozilo žádné nebezpečí. Rychle na sebe hodil tepláky, vklouznul do armydasek a vyrazil. Aby ho nikdo neviděl, vzal to do autoparku zadem, přes bránu pro výjezdy při poplachu. Přelezl plot a došel k dílně TOV. Přitiskl hlavu ke sklu, ale nikde uvnitř nikoho neviděl. Slabé světlo nad ponky moc rozhledu neumožňovalo. Už to chtěl vzdát, když zahlédl koutkem oka mihnutí stínu. A znovu. Teprve teď si všimnul siluety v okně štábáku. Prošel odemčenými dveřmi dovnitř a opatrně se šoural až vejtřasce.
Kluci se pravidelně střídali v šukání roztoužené Sáry. Vždy když se ocitla v pozici na koníčka, dokazovala jim, že lambadu umí opravdu dokonale. Zadkem kroužila, vrtěla a natřásala, že by jí leckterá brazilská tanečnice mohla závidět. Karel, vystrašený svými počátečními problémy s erekcí, si dával velký pozor, aby se hned neudělal. Měl obavu, že potom už by tam byl opravdu jen za křena. Zato Brejloun si bezstarostně užíval naplno. Stačilo aby rotná kývla a už jí drandil kundu jazykem nebo do ní divoce bušil, dokud se nesvíjela v orgasmu. O tom, že za tu dobu nebyl jediný, svědčilo několik mokrých fleků na dece. Když jí Karel pozoroval při dalším vrcholu, překvapeně mu došlo, že známé rčení, že po šesti pivech je každá krásná jako princezna, by se dalo upravit i pro vojenské prostředí. Po několika týdnech v kasárnách je každá ženská krásná, hlavně když je svolná a má ptáka v hubě. Nejlépe jeho.
„Tak už pojďte, vy hovada nadržený. Pořádně mě pocákejte!“ žadonila klečící rotná.
Rukama se tahala za chlupy na podbřišku a jazykem olizovala pootevřené rty. Kluci se ochotně rozestavili okolo ní a urputně si honili ocasy. První explodoval Luboš. Byl to gejzír mrdky s podobnou silou jako během cesty z kina. Zasáhl jí z boku na tvář. Jeden výstřik minul a dopadl i na stehno Brejlouna. Ten vůbec nereagoval, protože se plně soustředil na své vyvrcholení. Přidal svoji dávku na druhou stranu obličeje a posázel černé vlasy řadou lepkavých perliček spermií.
Karel nejdříve obezřetně o krok ucouvnul před stříkajími kovboji a potom s velkou úlevou konečně ulevil natlakovaným koulím. Jak Sáře slíbil, důkladně zalil mrdkou obě sklíčka brýlí. Hned poté jí nacpal stále plivající žalud do pusy. Vysávala ho jak motor ZILu benzín z nádrže. Jazykem klouzala po uzdičce, čímž mu způsobovala ohromnou rozkoš, až se mu rozklepaly nohy.
Za okénkem šmírující Petr sledoval, jak se vysátý Karel svalil na zem. Teprve teď se mu odkryla tvář té mrdny, kterou ti dva píčusáci propašovali do kasína a následně i se zobákem omrdali. Právě si sundala brýle a vyplazeným jazykem olizovala zaneřáděná sklíčka.
„Do píči! Raskenka!“ vydechl ohromeně.
Přešlápnul na schůdku, armydaska mu sklouzla po železe a ztratil rovnováhu. Zoufalým pohybem se chytil kliky, jenže jejím zmáčknutím se otevřely dveře. Ruka mu sjela a pád se tak jen na okamžik zbrzdil. Nasledně si Petr sedřel holeň o hranu stupačky, rozsekl koleno a nakonec brutálně dosedl na varlata. Jeho býčí řev umlčely dveře, které ho tvrdě knokautovaly.

„Anděl,“ vzdechnul sotva slyšitelně ležící Petr a znovu omdlel.
„Je úplně mimo,“ pronesla nahatá Sára, skloněná nad Petrem. Prsa se nad ním houpaly jako dva zvony.
„To jo, jinak by tohle nikdy neřekl,“ souhlasil Luboš. „Musíme ho dostat na ošku, tohle vypadá blbě.“

Jen jedno mi dává soudruhu majore sílu
vy tu zůstanete, ale já půjdu do civilu.

V kanceláři náčelníka štábu stáli v předpisovém postoji Karel, Luboš a Brejloun. Kromě náčelníka štábu byl přítomný politruk, kontráš a velitel roty.
„Těžký otřes mozku, rozseknuté čelo, zlomený nos, vyražený zub, sešité koleno a velké odřeniny. A to ještě lapiduch říkal, že má místo koulí barevný kraslice. A vy mi drze tvrdíte, že si to udělal sám?“
„Přesně tak, soudruhu majore. Spadnul ve spánku z bidla, teda jako z palandy,“ recitoval Luboš domluvenou verzi událostí.
„Kuuurrrva, vojáááku! Myslíte si, žžžeee sem debil?“ zařehtal politruk.
„Ne soudruhu kapitáne, ale tak to prostě bylo.“
„Kdyby se to stalo tady bažantovi, tak by to pro mě byl jasnej případ šikany,“ ukázal kontráš na Brejlouna. „Jenže jde o soudruha, co odchází zanedlouho do civilu, tak to vidím spíš jako pomstu. Starej pes, jak si vy říkáte, těžko spadne z bidla, když mazáci chrápou na postelích dole,“ předvedl své znalosti o záklaďácích.
„On soudruhu majore nemohl usnout, tak si lehnul na postel k oknu a pozoroval oblohu,“ vařil zoufale z vody Luboš.
„A jak je kuuurrrva možné, žžžeee má soudrrruh četař na sobě tepláky a ne pyžamo? Cooo?“ triumfoval politruk vítězně.
„No vona se mu soudruhu kapitáne stala … taková … indiskrétní věc,“ odvážil se promluvit Brejloun, přes nařízení mazáků mlčet.
„Jakápak indi... tentononc?“
„No … jak bych to … prostě měl v noci asi moc živej sen a musel se pak převlíknout.“
„Kurva chlapi, tak nejdřív nemohl usnout a pak se mu zdají divoký sny. Já to furt vidím nejmíň na čtrnáct vostrejch,“ měl jasno náčelník štábu.
Vtom zařinčel telefon. Náčelník ho zvedl a poslouchal někoho na druhé straně.
„Tak soudruzi, lapiduch mi oznámil, že soudruh četař si toho po tom pádu moc nepamatuje, kromě toho, že si prý večer lehnul na palandu. Takže to asi zatím uzavřeme jako nešťastnou náhodu.“

„Ty kokot, já jsem zpocenej až na prdeli,“ ulevil si na chodbě Karel.
„Prej indiskrétní věc, ha ha ha!“ to bylo dobrý Brejloune,“ pochválil zobáka Luboš. „Máš malý, lehce smazatelný plus, skládající se ze dvou velkých mínusů.“
„Raskenka asi zapracovala a poučila toho píčuse, co má říkat,“ shrnul Karel. „Mizíme fofrem vocaď, než si gumy ještě něco vymyslí. Brejloune, dlouhej kouř.“
„Mě krátkej,“ připojil automaticky Luboš.

Člověče pomni – prach jsi a v prach se obrátíš
z civilu jsi přišel a do civilu se vrátíš