Pyžamová

Jdu otevřít dveře a ty tam opravdu jsi. Nechce se mi věřit. I když bydlíš jen o pár pater níž, tak jsem nevěřila, že přijdeš. Proč? Protože si už několik týdnů píšeme. Začalo to nevinným "Zdravím, mohl byste si prosím přeparkovat? Stojíte na mém parkovacím místě.", pokračovalo to takovým tím okukováním, když jsme se potkali venku při venčení psů. Výměna čísel "kdybys něco potřeboval, když budeš služebně pryč"... Až to došlo k mým dveřím.

Pár minut předtím jsi mi napsal, jestli spím. Bylo okolo druhé ráno. Já datlovala do pc. Takže jsem prakticky hned odpověděla, že ne. Že sedím v pyžamu u počítače, piju čaj a myšlenkama jsem v práci. Odpověděl jsi, že mě chceš vidět... Právě takhle v tom pyžamu. Poslala jsem ti vysmátého smailika s dovětkem, že nechceš. Tvá odpověď byla jen "Ale chci právě". Popisuju ti, že můj rozcuchaný vrkoč jen vzdáleně připomínající cop, kterým byl naposledy tak někdy v devět večer, odlíčený obličej, flanelové, červeno - kárované pyžamo ve stylu "dědečkova doba mládí" a ponožky s beránkem vážně nejsou můj tradiční outfit pro vítání návštěv. "Dal bych ti šanci se převléknout, ale to bych musel i já a mně se z pyžama nechce" mi přišlo obratem. Ok a jak asi vypadá to tvé pyžamo.... Vrtalo mi to v hlavě, protože on byl fakt můj typ. Vysoký, modrooký s vysekaným véčkem. Uff jo, asi si ho chci představit v pyžamu. A tak se ho ptám, jaké že má pyžamo on. Další blesková odpověď "otevři a uvidíš". Haha. Tak jo. Jdu ke dveřím. Neslyším nic venku. Otevírám do tmy dveře od bytu. A jen se kolem mě protáhne dovnitř černý, vysoký stín a hned jak se zavřou dveře, tak dostanu "šlehu" přes všechny smysly. Cítím vůni jeho osprchované kůže. Taková ta vůně nevtíravého sprcháče a přesto lehce na povrch se deroucí vůně jeho kůže. Jeho hlas nadhodí nesmělé "ahoj" a můj zrak doslova spadne na pyžamové šortky začínající pod tričkem a končící u kolen. Šortky sice volné, ale dokonale obtahující jeho probouzející se erekci.

Přiznávám, chtěla jsem si šáhnout. Ale... Pořád jsem nevěděla, proč jsi přišel. Takže moje choutky se rukou náhodou toho tvého klacku dotknout a zuby ti něžně cvaknout do šíje musely stranou. Co já vím, jestli nechceš jen pokecat? Přece jen nejsem tvá cílovka. Jak to vím? Checkla jsem ti profil na socce. Tvoje kočky byly spíš koťata bez drápků a já jsem ta mrcha vypelichaná, co si už vybírá, od koho se nechá hýčkat pozornostmi.

"Kafe?" Na víc se nějak nechci zmáhat, jelikož můj mozkožrout naklusal do kolečka pro křečky a ve dvě ráno nuceně musel naskočit k aktivitě. "Kvůli kávě jsem nepřišel" a já zaraženě koukám jako tuleň na Sahaře. "Okey, takže copak se děje? Neříkej mi hlavně, že máš hlad, protože v ledničce mám jen jogurty a vajíčka" a snažím se tvářit neutrálně. Že se mi to nedaří zjistím podle tvého pohledu na moje prsa. I pod flanelem se rýsují obrysy mých ztvrdlých bradavek. "Běž dál, vezmu si župan, přišla s tebou z venku zima, hned jsem u tebe." Ale nereflektuješ to.

"Pojď sem maličká, chci tě ošukat" Jako že cože???? "Jasně, koukám, že jsi nějak pod vlivem. Jsi si jistý, že jsi ve správným patře? Ta mladá bloncka je v osmým." Mám chuť se vyliskat, že se snažím tvářit nad věcí. Nejde mi to. Zapínám kávovar. Jdeš za mnou do kuchyně. Stoupáš si za mě. Vnímám, jak mým tělem projede vlna nadrženosti. Do pr... Zakleju v duchu. Mozkožrout zrychluje otáčky kolečka, že mám pocit spálených spojů. "Můžeš si sednout na gauč?" Zaražený se odtáhneš o krok bokem a to tvé obočí prohnuté do vlny jak pro serfaře se vyloženě ptá "proč?". Mlčím. Chci, potřebuju kafe. Honem.

Mlýnek domlel. A do šálku začíná proudit životně důležitá kapalina pro můj pud sebezáchovy a sebekontrolu. "Tak povídej, co se děje?" Ptám se a přitom si sedám naproti tobě na gauč. Tvoje odpověď je tak bezstarostná, jako když si dítě říká o formičky na písek "Chtěl jsem tě přece vidět v pyžamu.". Uff ok. Dívám se na tebe a místo pohotové odpovědi se napiju kafe. Získávám pár vteřin na odpověď. "Proč? Nemáš v čem spát a chceš ho půjčit?" Hodně blbá odpověď. I kdyby, tak by měl moje nohavice max jako šortky do půl lýtek a vršek leda jako vestu bez rukávů. Zasmál jsi se. Asi tě napadlo něco podobného. "Pokud ho z tebe budu předtím svlékat, tak ano." Naběhla jsem si na pomyslné vidle a už nebylo cesty zpět. Tak jsem mlčky malinko vytřeštila oči. "Co se divíš? Ty tvoje prsa mě provokují od prvního dne a dneska odpoledne v parku při venčení... Jak jsi ohnutá připínala vodítko na obojek psa... Ten tvůj zadek.... Chtěl jsem ti ojet všechny tvoje dírky..." Dobře, můj mozkožrout vyletěl z kolečka a silou odstředivého pohybu překonal hranici světla, aby se vzápětí rozpláclý snažil prokousat lebkou ven a opustit tuto zamrzlou stanici na Špicberkách mého předního mozkového laloku. "Můj zadek?" Zasekla jsem se v posledním výrazu, který jsem ještě pobrala. "Jo. A chci ho ojet i teď." Vzhledem ke ztrátě mozkožrouta jsem se fakt zasekla. "Nemám oholené nohy" mělo být mou výmluvou. Neklaplo to. Začal jsi se přibližovat. Rukama jsi zajel pod vršek pyžama a přes žebra na prsa. Chtěla jsem volat "Bože můj jo" ale pak jsem si uvědomila, že jsem přece vědecky založená ateistka.

Neměla jsem ti kam utéct a vlastně jsem ani nechtěla. Konečně jsi mě začal líbat. Pomalu jsi nalehl na moje tělo svým. Jednou rukou se podpíral. Druhou jsi popotahoval šortky. Trvalo to jen okamžik a já mezi stehny ucítila to, co jsem tušila. Jen poněkud větší a širší, než jsem čekala. Zašeptal jsi "Tak co maličká? Budeš moje děvka?". Chtěla jsem jí být. Zatraceně moc chtěla. "Ale počítej, že tě to bude bolet. Nemám chuť být milouš. Dlouho jsem neměl babu. Navíc babu, co mě rajcuje tak, jako ty." A já začala tušit, že to bude jízda.

Pyžama šla během chvilky dolů. Moje prsty přejížděly po tvých pažích. Vybavuji si dokonale ten pocit, že jsem
katapultována... ve Florencii ... a osahávám Davida od Michelangela. Jen ten penis byl poněkud zdařilejší. Rukou mi zajedeš do toho těch rozcuchaných vlasů a tlačíš mě k sobě. Ještě víc rozevírám stehna. Chci tě v sobě a ty mě naštěstí nenecháváš čekat. V prvním okamžiku mám pocit, že mě nesouložíš, nýbrž půlíš. Ale po pár přírazech přichází uvolnění, mokro a poddajnost. Propadám se kamsi do časoprostoru s pocitem, že brzy budu a že už nejsem schopna sebekontroly. Intuitivně se narážím ma tvůj penis vstříc tvým pohybům. Začínám mít křeč v noze. Ale nechci přestat. Jen se snažím ji uvolnit. Ještě párkrát a exploduju. Ohodím tvůj podbřišek mokrou koncovkou. V noze mi cuká křeč a ty si ji zvedáš na své rameno, zarazíš se do mě ještě hlouběji, pak ještě párkrát tvrdě a vystříkaš se do mě. Sice si připadám jak napojená na paralyzér, ale exstáze zatím převažuje. Než se rozhodnu sundat nohu. Chápeš co se děje a bereš moji nohu do dlaní a pevnými tahy rozmasírováváš lýtko do uvolnění. Dokonalá koncovka. Pak se nahneš, pusa a tvé "Dobrou noc maličká. Příště tě ojedu něžnějc." usazuje zpět mého mozkožrouta do křesla pro piloty. To už ale zacvakly dveře a já se ptám.... "Jak jako příště a proč něžnějc?".