Klíč s vínovou klíčenkou

závěrečná část . . . jeho náhradní klíče na mém botníku. Hrklo ve mně. Do háje proč? Byla na nich malá, kožená klíčenka vínové barvy s ražbou růže.
"Máš u mě asi své klíče."
"Zatím jsou tvoje."
"Nechám ti je ve schránce. Nechci je."
"Pak bych ti měl i já vrátit ty tvé (?)"

Uvědomila jsem si, že o něm sice nic moc nevím, ale že překvápko jeho skoro nahé bytosti v mé posteli mě potěšilo.

"Nech si je. Zatím." odpověděla jsem. Přišlo jen souhlasné mrknutí.

Byla sobota ráno a já neměla potřebu kamkoliv spěchat. Užívala jsem si horkou sprchu a poslouchala famózní smyčce od Elephant music. Voda mi tekla po těle a v drobných kapkách odkapávala dolů z oblin mých prsou. Měla jsem v sobě zvláštní pocit radosti a touhy. Jen do doby, než jsem si zase vybavila ty boty na jeho rohožce. Zkřivila jsem ret a koutek mi hodil směrovku k bradě. Osušila jsem se, vyfénovala si skoro do sucha vlasy, které jsem následně hodila do culíku. Na víc jsem neměla trpělivost.

Prádlo, ponožky, mikina, vesta, džínsy . . . a razila jsem do své oblíbené kavárny vlastněné dvěma hipstery. Ač je moc nemusím, tak kafe měli prostě "bájo senzační". Moje odměna. Užila jsem si to u svého rohového stolečku jako obligátní voayer lidských duší. Analyzovala jsem kolemjdoucí i hosty kavárny. Pila u toho čokoládou a mandlemi vonící kávu z velkého hrnku, za který jsem se vlastně i trochu schovávala. Bylo mi dobře. Zaplatila jsem, usmála se na kluky a poděkovala. Odcházím. Jdu směrem domů a začínám zase tahat mozkožrouta za ocas. Zase myslím na ty kozačky na rohožce před jeho bytem. Takže hádejte . . . Měla jsem tenisky a ta bloncka mi zase vyfoukla výtah i s čivavou v růžovým oblečku. Znamení. Jdu pěšo. Schody vlastně beru po dvou, aniž bych si to uvědomila a . . .jsou tam. Kožené, elegantní, černé kozačky na vysokém jehlovém podpatku. Něco je špatně. Kdyby někoho měl u sebe doma, tak asi nebude spát u mě až do rána . . . Při podrobnějším pohledu si říkám, že jsou nějaké velké. Beru je do ruky. Velikost 43? Takový se dělaj? To je snad devítka? V hlavě mi letí myšlenky od dvoumetrové dominy až po ujetý způsob odhánění vlezlých sousedek. Rozhodí mě to ještě víc. Jenže jak jsem rozhozená, nacouvám do pohozeného odrážedla u druhých dveří. "Sakr. . ." a jsem na zemi. Otevřou se prakticky zároveň dvoje dveře a k mojí smůle i ty jeho. Sousedka se omluví a odklízí ten dětský stroj na zkázu a smrt. Tedy minimálně teď v mých očích. . .

Soused ke mně přidřepne a ptá se, jestli jsem ok. "No vlastně. . . "
Všimne si mého pohledu na TY boty a trošku znejistí. "Pojď dovnitř prosím."
"Úplně nevím, jestli chci."
"Ne, nikoho doma nemám." pronese tiše a v tu chvíli jsem ještě víc zaražená, takže mě prostě chytne za ruku a zvedne. Nechci tam. Zase se dozvím něco, co buď nechci vědět, nebo to bude pro změnu trapas, kterého bych se z radostí zřekla. Zouvám se hned za dveřmi a mám pocit, že jsem se octla v elegantní jámě lvové. Doslova.

Sedám si na poměrně prostorný gauč a ty se ptáš, jestli chci kafe. Odpovím, že jsem jedno dopila. Sedím a čekám. Rozhlížím se okolo. Hledám stopy ženy na tvém území. Všímáš si mého pátravého pohledu a sedáš si vedle. Sakra . . . zase máš to bílé triko, ve kterém vypadáš zatraceně opáleně i uprostřed zimy. A já zase vlhnu. Zase ti chci rukou zajet pod něj a na bříškách prstů cítit tvou kůži. BOTY! zahaleká zbytek mé sebekontroly.

"Chceš se ptát sama nebo mám vyprávět?"
"Mám jen jednu otázku. Čí jsou ty boty u dveří?"
"Jdeš na to bez obalu, ok. . . . Jsou moje."
A mně právě vyschlo v krku.
"O víkendu občas vystupuju jako drag queen v jednom stand upu."
"Moment . . .definuj přesně . . . drag queen?"
"Občas se převléknu za prsatou blond nebo zrzavou dámu a jdu bavit lidi."
"Aha a . . . rajcuje je tě to, nebo . . . proč to děláš?"
"Popravdě začalo to jako vtip na rozlučce se svobodou kolegy v práci, ale mělo to úspěch, tak jsem to začal pilovat . . . a přiznávám, začalo se mi to líbit být někým jiným a utéct z těla toho seriózního hasiče do těla lehce frivolní kokety, která si může dovolit být svá."
"Chci tě tak vidět. . . i v těch botách." zní moje reakce odkudsi ze mě, aniž bych věděla co říkám. Už to ale bylo venku a ty zaraženě na mě koukáš.
"Opravdu? Neodsoudíš mě kvůli tomu?"
"Je to pro mě nové, ale . . . chci poznat tvé druhé já."
"Chceš se dívat?"
Neschopna dalších slov jen kývnu. Bereš mě do pokoje, který jsem tipovala na šatnu. Ale . . . jakou šatnu. Krejčovské panny a na nich našpendlené šaty jak do vídeňské opery.
"Vyber si."
Zvědavě povytáhnu obočí a ty mě pobídneš směrem ke stojanu plnému šatů a vedle bot.
Vybírám rudé dlouhé šaty zdobené decentními flitry a rudé jehlové lodičky.
"Wau slečna má styl. . . a paruka?"
"Otočíš mě a na protější stěně je několik paruk na podstavcích. Vybírám jedinou brunetu. Dokonale hladké, rovné a především pravé vlasy.
"Posadíš mě na taburet a začneš se svlékat. Prohlížím si tvé tělo. Je dokonalé, oholené, svalnaté. . . jen ty jsi nervózní a celou dobu mlčíš. Sleduju, jak oblékáš uměla prsa, prádlo. . . Jak se líčíš a připevňuješ si vlasy . . . Na poslední chvíli odcházím. Chci špetku překvapení, až tě uvidím hotového. Během chvíle přede mnou stojí nádherná baba.
"Asi ze mě bude lesbička" pronesu poněkud překvapeně a ty se začneš smát. I smích máš dokonce kultivovaně jemný a příjemný. S rozparku na boku šatů na mě vykukuje tvá noha v podvazkových punčochách. Sama pro sebe si říkám jestli to nejsou . . . moje punčochy co jsem na sobě měla na večírku? A ty jen dodáš, že jsou. Sakra . . . zase mi čteš myšlenky.

Zvědavost mě přemůže a začnu se tě dotýkat. Jako bych se dotýkala těla holky, co tancuje u tyče. Pevné tělo, dlouhé nohy a i ta prsa působí dost autenticky. Je to zvláštní. Jiné a vzrušující. Líbáš mě. A dokonce i tvé polibky jsou jiné, něžnější. Chvíli hraju tu hru s tebou. Chichotám se. Je to tak jiné a přesto mě to láká. Svlékám tě z šatů. Aspoň v něčem jsou si mé prsty jisté. Jsi nervózní a já se ptám proč. Tvá odpověď mě překvapí. "Jsi první, kdo mě takto svléká."

Jdeme do ložnice. Svlékáš ty mě. Mé pohodlné prádlo kontrastuje ostře s tvým. Moje bradavky jsou tvrdé. Mé tělo poznává tvé doteky a začíná se do toho nořit. Líbání, mazlení, prstění . . . a pak pošeptáš "Chtěl bych s tebou něco zkusit, ale bojím se, že se vylekáš.". Pozvednu obočí a ty z nočního stolku vyndáš strap on. Krásný rudo - černý, kožený postroj s krásně tvarovaným umělým pérem. Zmůžu se jen na "Wau!". "Jdeš do toho?" a já jen souhlasně kývnu hlavou . . .

Co dodat. . . Dodnes mám v kabelce klíče s drobnou, koženou klíčenkou vínové barvy s ražbou růže.