U sklepa

V práci mě kolegyně Jana požádala, abych se podíval na domácí počítač její kamarádky Barbory. Měl jsem odpoledne volné, a tak jsme se tam společně vydali.

Jana je půvabná třicátnice, její sportovní postava se hezky vyjímá v dobře padnoucím kalhotovém kostýmu. Ale nejen to - dá se s ní dá bavit o lecčems a její úsměv si už podmanil nejednoho muže. Vůbec mi proto nevadilo, že je to k Barboře přes celou Prahu. Navíc - když s ní Jana hovořila po cestě - nebyla Barbora ještě doma, a tak zbyl i čas na posezení v kavárně. Prostě příjemné pozdní odpoledne.

Z kavárny jsme vyšli a po chvíli dorazili před panelák, kde Barbora bydlí. Nebyla ještě doma, ale u dveří jsme potkali ochotného souseda, který nás pustil do domu. Rozhodli jsme se na Barboru počkat přímo u jejího bytu. Postávali jsme u dveří, když jsem si všiml, že Jana začíná být nervózní. Neklidně začala popocházet a její úsměv už nebyl tak uvolněný jako před tím. Ač jsem tušil, co je příčinou této změny, zeptal jsem se jí, co se děje. Přitočila se ke mně a polohlasem mi sdělila, že by si potřebovala odskočit. Že za to může její pitný režim, který úzkostlivě dodržuje. Toho jsem si všiml už dříve, ještě cestou tramvají vypila skoro celou půllitrovku minerálky.

"Barbora už jistě hned přijde," snažil jsem se ji utěšit, ale v duchu jsem si přál, aby se kamarádka zdržela co nejdéle. Bylo pro mě vzrušující pozorovat, jak Jana popochází přede dveřmi, nebylo si totiž kde sednout. Postupně ztrácela svou jistotu. Bylo zřejmé, že se pro ni situace stává stále více kritickou. Navíc zjistila, že se Barbora zasekla v zácpě, takže nelze očekávat, že by přišla každou chvíli.

Jana si dřepla přede dveřmi. Přidřepl jsem si k ní - také proto, abych lépe zakryl svou erekci. Seděla zvláštně, patu měla opřenou přímo proti klínu. Snažil jsem s ní konverzovat jako před tím, ale bylo jasné, že mě příliš neposlouchá a soustředí se na svůj problém. Vzal jsem jí za ruce a řekl jí: "Pojď, sjedeme do sklepa, vyčůráš se tam." Asi byla překvapená mou přímočarostí a nic na to neřekla. Nastoupili jsme do výtahu a jeli dolů. Ve výtahu stála s nohama zkříženýma. Vyhýbala se mému pohledu. Dojeli jsme do suterénu. Vzal jsem jí za ruku a vedl ke sklepům. Nevěděl jsem, zda najdeme vhodné místo a jak to celé provedeme, ale moje vzrušení bylo natolik intenzivní, že bych si určitě pozd ěji vyčítal, kdybych tuto situaci nevzal do vlastních rukou.

Šli jsme potemnělou uličkou a hledali prostůrek, kam bychom se mohli na tu chviličku uchýlit. Asi v polovině chodby jsme našli vhodný výklenek. Byla skoro tma, a tak Jana ani nechtěla, abych se příliš vzdálil. Podala mi kabelku, abych ji podržel. Vtom se ozvaly z druhého konce chodby kroky. Jana si v té chvíli užuž stahovala kalhoty, a tak je zase rychle natáhla. Přitiskl jsem se k ní. Stěží bychom obhájili, že se tu chtěla vyčůrat - to raději, aby si sousedé mysleli, že nám potemnělá chodba měla posloužit jako útočiště pro milostné hrátky.

Cítil jsem její tělo na svém, rukama jsem objal její zadeček. Potichu jsme čekali, zda se kroky konečně vzdálí. Kroky se ale chvíli blížily, chvíli vzdalovaly, a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by dotyčný chtěl chodbu opustit.

Janino tělo se smýkalo, jak se bránilo dotírající potřebě, v jednom okamžiku mi zašeptala "já se počůrám, já už to nemůžu vydržet". Ruku jsem přesunul ze zadečku k jejímu klínu. Tam měla už ruku svou. Křečovitě si ho držela. Pokusil jsem se rozepnout zip jejích kalhot a začal jí stahovat kalhoty. Měla kalhoty už u kolen, když rychle přešlápla a zoufale šeptla "nevydržím to". Ruku jsem drze posunul na její kalhotky a zkoušel se dostat zeshora pod ně. Po chvíli se mi to podařilo. Cítil jsem, že kalhotky byly už trošku mokré - předchozí vzlyknutí bylo asi výrazem toho, že si ucvrkla. Stáhnul jsem jí i kalhotky. Ještě stále si pak držela ruku v klíně. Naznačil jsem jí, aby si dřepla. Seděl jsem za ní, ruku jsem j&iac ute; dal do klína a zašeptal "čůrej". Ani jsem do nedořekl, už jsem ucítil, jak mi přes prsty vyrazil silný proud. Mazlil jsem její poštěváček a druhou rukou jí hladil po zadečku. Mimořádné napětí chvíle dokreslovalo i to, jak jsme se báli, aby zvuk zurčícího čůrání nepřilákal kroky člověka, co byl v chodbě. Jana čůrala dlouho. Přitom jsem ji stále mazlil a zaznamenával, jak roste její vzrušení. Když dočůrala, její klín se začal pohybovat proti mému prstu a během několik desítek vteřin jsem uslyšel tlumené vzdechy a nakonec snad i vyvrcholení.

Kroky odezněly, Jana se oblékla - mokré kalhotky skončily v kabelce - a pomalu jsme se chystali k odchodu. Ještě jsem si ji přitáhl k sobě, abych ji políbil. Nebránila se. Nakonec jsme vyšli ven z domu. Na návštěvu Barbory jsme po tom všem neměli ani pomyšlení. Tak snad příště... a kéž by s podobnou příhodou. :-)