Pracovní pohovor - soutěžní

Dlouho jsem váhala, jestli své pocity z letošního Valentýna hodit na papír, ale nakonec proč ne, byl to aspoň pro mě silný zážitek. Potkat opravdovou lásku je v dnešní době nad lidský úkol, ale prožít ji aspoň v představách mi hodně pomáhá v ní malinko věřit.
Začala jsem se koukat po nové práci, protože nám pobočku přestěhují o 15 km dál, a tak když začít "znovu", je možná na čase změnit ten fakt od základu. Vytvořila jsem snad po 10 letech životopis, s fotkou, aby rovnou každý věděl, o jakou babču se jedná. Po 50 to nebude jednoduché, ale já se jen tak nevzdávám.
Rozeslala jsem odpovědi na první poptávky, z pěti reagovali tři a na pohovor jsem byla pozvána zatím jednou. A to rovnou na svátek svatého Valentýna, takže hned mě napadaly myšlenky typu "paráda, práce snů" a zároveň "mohla bych tam potkat lásku". Nevím proč jsem pořád takový snílek, ale nad tím už nepřemýšlím, jdu si za svým.
Jak se blížil den D, tak jsem začínala být nervózní. Ještě večer před osudným pohovorem mi přišlo vhod, že mi spousta lidiček fandí a bylo mi tak příjemně, že jsem si vzala svého umělého kamaráda a malinko pozlobila svoji mušličku. Po půl hodinové masturbaci jsem usnula jako špalek a ráno vstávala s tím, že v práci nenastanou snad žádné komplikace, abych pohovor stihla.
K mé radosti mělo vše spád, takže jsem se vydala směr Chrudim a představovala si, co mě asi čeká. Hlavně moc nemluvit, a když už, tak slušně a pomalu. Napadlo mě vzít sebou ještě ukázky své tvořivosti, protože nové zaměstnání by mělo být přesně to, co dělám 30 let ve svém volném čase.
Vlez do firmy byl zamčený a já doufala, že jim zvoní zvonek a nějak se dovnitř dostanu. Jako pošťačka vím, jak je to někdy obtížné. No než jsem dokončila myšlenku, tak ve dveřích stál on, mého srdce šampión. Podal mi ruku, snad jsem měla údivem aspoň zavřenou pusu a vedl mě do podkrovní kanceláře. Ještě, že se při józe učíme pravidelně dýchat. Ani nevím, jak jsem vyšlapala schody, no naštěstí mě na konci čekala paní ředitelka.
Všimla jsem si oválného stolu, ke kterému mě usadili a prý ať o sobě něco řeknu. No zkažená z amatérů mi padla do oka kožená rohová pohovka, ale zmohla jsem se aspoň na to, abych vytáhla pár svých výrobků. Šly mi spíš odpovědi na otázky, oči se snažily nekoukat na fešáka po mé levé ruce a tudíž si nedovedu ani představit, co si o mě oba mysleli.
Když jsme si v základu vše řekli, tak jsem si přála, aby paní ředitelka odešla a já si mohla vychutnat blízkost jejího jednatele. Jak mi podával ruku na rozloučenou, tak začala pracovat moje představivost. Jaké by to bylo, vzít do druhé ruky jeho mužství a zjistit, jestli má stejné pocity jako já. Začít ho vášnivě líbat, jazykem mu projíždět pusu a sát jeho rty.
Přála bych si povalit ho na gauč, rozepnout poklopec a cucat jeho penis, až bude prosit, abych přestala. Nasednout na jeho mužství a rajtovat, dokud ho pořádně nepostříkám. Nechat se tahat za bradavky u prsou a vzrušená se přesunout na jeho obličej, aby mi pomohl k orgasmu jazykem. Nastavit se mu zezadu, aby do mě mohl vniknout a celou mě pořádně vyšukat.
Pokračovat na schodišti, opřená o zeď se mu celá oddat. V mezi patře zaplout do sprchy a laskat si navzájem nahá těla. Ve víru vášně si šeptat sladká slůvka a nepřestávat, dokud nám to bude příjemné. Pak vysíleni a zároveň uspokojeni se rozejdeme s tím, že se mi do týdne ozve.
Z hodiny pohovoru by byly rázem dvě, ale pro mě ten nejhezčí Valentýn. Popravdě mi víra pomáhá stále doufat, jak v novou práci, tak každý den usínám s tím, jestli ho ještě uvidím. Muže, kterého nelze hledat. Jen náhoda nám pomohla se potkat a aspoň z mého pohledu nejde zapomenout.