Můj vztah s shemalkou 4: Doktořina-dřina

"Tyšinka a nergy dring" Slyšela Jana u pokladny vietnamské večerky poblíž nemocnice. "Jacho obvykle!" Dodal. Jana si tam skutečně při každé návštěvě objednala tohle. Hned před obchodem do sebe narvala musli tyčinku, aby jí to myslelo. A energy drink, aby se udržela na nohou, byť měla směny zkrácené.

"Vypadáte dneska báječně!" Slyšela pokaždé od smělého doktora Pavla. Její kolegyně jí záviděly jejích 50 kilo při 180 centimetrech výšky. "Se nažer!" Říkaly jí posměšně, ale Jana si jich nevšímala. Některé její kolegyně se teorve zaučovaly a o to nebezpečnější pro pacienty byly. Jana měla za sebou obtížné studium na vysoké škole.

"V3ak ty si v tom kanclu válíš prdel, a pokud vůbec v kanclu nejsi, tak doma." Říkala mi. "Já se můžu v nemocnici udřit." Dodala, když jsem jí provokoval. I přes zkrácené směny to byla většinou dřina. Kromě ranní tyčinky měla oběd v nemocniční kantýně. Říká se, že hlad je nejlepší kuchař, ale zkusil jsem tam dát rizoto jednou a nebylo to zrovna nejchutnější jídlo.

Ono to nebylo jako cpát se burgery a tučnými jídly v předražených restauracích každý den, jak jsem míval ve zvyku. "Ty si měl zase pizzu?" Říkávala mi Jana večer. "A mě si nenechal ani kousek?" Řekla zkroušeně. Já ji na to odpovídal, že jsem měl velký hlad a byla to příležitost objednat pizzu znovu.

"Vždyť se stravuješ jak to prase v chlívě!" Nechápala, jak si udržuju svých 60 kilo. "No bezpracně!" Řekl jsem jí. Ona to měla z toho, že nic nejí a přes den se nalítá. Co je proti tomu obsluha bagru na stavbě, kterou měla jiný den. Dokonce mi vzala krev, aby jí nechala otestovat na cholesterol. Ale testy byly kupodivu v pořádku, a tak jsem to oslavil další pizzou.

Jana byla tak ráda, že mi ho vykouřila jen tak, bez řečí. Pak jsem měl ještě chuť, tak mi podržela přímo na lehátku na naší terase. Ležel jsem a ona na mě rajtovala. Ale skoro, jako by usínala. Až po chvíli dostříkla až přes zábradlí.

"Tyyšinka a nergy dring, Jacho obvykle!" Tentokrát byla Jana přejedená z noční pizzy, a tak si řekla, že do sebe tyčinku nafutruje až v nemocnici.

"Vypadáte dneska báječně!" Řekl její kolega doktor. Jana si uvědomila, že to slyší každý den. A že by ho mohl nahradit magneťák. A sralo jí to. "Zato vy dnes vypadáte jako prase. Přežral jste se včera?" Řekla nebohému doktorovi. Netušila, proč volila taková slova, ale někdy měla své dny díky ženským hormonům, které brala.

Doktor mlčel a zmáčkl si špek na břiše. Pak kamsi odešel. No ve službě!
Večer pak padla do postele, prý ať jí ošukám, když bude spát. Někdy to bylo jak se silikonovou (sice jsem nezkoušel).

"Tyyyšinka a nergy dring, jacho obvyklee!" Janu už ten Vietnamec štval. Proč říká každý den to samý! Kolega doktor byl ale zticha. Až si Jana říkala, že dneska ona vypadá nic moc, že se doktor nezmíní. Naopak, přivítal jí s mopem a kýblem.
"Teď Jarouš nastoupil službu, ale včera oslavovali jakousi svatbu, tak přišel do práce nametený a poblil nám celou sesternu." Řekl suše.

"Tyyyyšinka a kuwa - Fruko?"