Setkání s fotbalistou - soutěžní

"Zítra hrajeme důležitý zápas. Nechceš dorazit?"
No upřímně, že by se mi nějak zvlášť chtělo, to se mi nechce. Ačkoliv mám k fotbalu kladný vztah a ráda se podívám na kámoše v akci, tak si nedokážu představit, jak chce skloubit fotbal a naši schůzku. Navíc, aby to nedopadlo jako minule, že na hřišti bude i jeho žena. Doufám, že i na to myslel a nějak to zařídí.
Ale aby věděl, že jsem jeho fanynka každým coulem, na fotbal samozřejmě jedu. Když jsem dorazila na hřiště, už se hrálo. Hledala jsem v poli svého "šampiona". V jakém vůbec hraje dresu? Ptám se v duchu sama sebe. On mě ovšem zbystřil dřív. Viděla jsem, jak si zakrývá oči proti sluníčku a nenápadně zdraví. Zaujala jsem pozici a sledovala utkání. No, spíše jsem se zaměřila na jednoho hráče.. Občas se podívala po tribuně, jestli neuvidím jeho manželku, zdálo se, že vzduch je čistý.
O poločase mi přišla esemeska, že mi to moc sluší a že se na mě těší. Přestávka skončila, pánové se sešli na druhou půli mače. Vyhlížím svůj oblíbený objekt a ON nikde! Aha, támhle! Na lavičce. Pípá další esemeska: "Nechal jsem se vystřídat, abych měl sílu ještě na tebe. Po zápase na mě počkej v autě, dám sprchu a budu se ti věnovat."
Vše probíhá podle plánu. Nasedá, vlepí mi pusu na přivítanou a pak další za to, že jsem jim prý přinesla štěstí, neboť vyhráli. "No neboj, odměním se ti i jinak, ale teď už jeď, nebo se na tebe vrhnu hned tady před stadionem, ale nemůžeme, někdo by nás mohl vidět".
Přislib odměny se mnou udělá svoje. Ozve se ten známý pocit vzrušení a chtíče.
Naviguje mě, kam jet. "Vezmu tě na vyhlídku. Tam jsme ještě nebyli. Chceš?" Přikývnu a soustředím se na jízdu, zatímco jeho ruka mě hladí po stehně.
"Tyhle šaty jsem na tobě ještě neviděl. Moc ti sluší".
Evidentně na vyhlídce nebudeme jediní, pomyslím si, když dojedeme na parkoviště. Pár aut už tu stojí. Odpoutávám se. "Trochu jsme to přivítání odflákli, nemyslíš?", ptá se mě a než stačím odpovědět, už se líbáme. Jeho ruka sjede na vnitřní stranu stehna a chce pokračovat dál. Ruku mu stehny sevřu a že takhle teda ne. To bychom daleko nedošli. Ruku stáhne, až se divím, jak je poslušný. Jenže to by nebyl on a zvolil jinou cestu. Zatímco naše jazyky se spolu mazlí, on loví v mém výstřihu. Hněte jedno prso a vzápětí druhé. To mě samozřejmě nenechává v klidu, poposedám si a má ruka zajede do jeho rozkroku. Chci mu rozepnout poklopec, ale zastaví mě. "Pojď ven," zní jeho rozkaz. Vylezu z auta, intuitivně se rozhlédnu, jestli nás nemohl někdo vidět, ale než to stihnu vyhodnotit, už mě opírá o auto, nadzvedává šaty a rychlým přírazem je ve mně. No to je fofr! Koukám, jestli nás někdo nesleduje, nikoho nevidím, a tak si dovolím se trochu více nastavit a jít v ústrety.
"Na tohle jsem se těšil celý fotbal", říká mezi hlubokými a tvrdými přírazy. No, to já taky! Ještě chvíli do mě horlivě buší a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Mně se podlamují kolena a jsem vyzvána, abych všechno spolykala. Vše do poslední kapičky. Slyšíme blížící se hlasy, tak se rychle ustrojíme a za chvíli se objeví rodinka s dvěmi malými dětmi. "Tak to bylo o fous," řekneme oba najednou.
Vyhlídka je hezká. Je těsně před západem slunce, příjemně teplý večer. Romantika jak od Rosamundy. Kocháme se výhledem, jeho ruka mi jezdí po zadku, občas mě jemně poplácá. Hlavně nenápadně, opodál stojí další rodinka. Zašeptá mi do ucha: "Dost mě štvou. Nejradši bych tě tu přes to zábradí ohnul." Nevinně se usměju, sjedu pohledem na jeho poklopec a tam jedna velká boule. "No já za to nemůžu. Šíleně mě vzrušuješ," komentuje můj pohled. Tak jak z téhle šlamastiky? Chceme se, ale rodinka nevypadá, že by se chystala k odchodu. Navrhuji, abychom jeli na nějaké klidnější místo, jenže jemu se s plným rozkrokem nikam nechce, prý musíme chvíli počkat, než mu zase lehne. Tak si povídáme o všem možném a mezi tím přišli další lidi. "Tak jdem, tady to dneska neklapne" zavelí. Vyhlížíme, jestli bychom nenašli nějaké pěkné místečko cestou k autu, ale nic použitelného nevidíme. Bojím se, že už se bude muset vrátit domů a že odjedu bez důkladného protažení.
Tak co s načatým večerem? Ptám se. "Mám nápad! Víš co je sen každého fotbalisty?" Odpovídám, že nemám tušení. "Tak jedem! Já ti to ukážu."
Ocitáme se zpět na hřišti. Tentokrát je tu už liduprázdno. "Celou dobu, co jsem na tebe koukal z lavičky jsem si představoval, jak bych tě chtěl mít v brance. Nejdřív u jedné, pak u druhé tyče. Na tribuně, středové lajně, prostě všude". Koukám a nestačím se divit, ale on už si mě přitahuje, líbá a mačká mi zadek. "Baví mě, že nenosíš kalhotky. To mě hrozně rajcuje". Přimáčkne si mě na svůj rozkrok, aby mi to dokázal. Třeme se a dráždíme navzájem. Sjede mi jazykem na krk. Ví, jak jsem na to citlivá. Je to vzrušující a lechtivé zároveň.
Zavede mě do jedné z branek, lehne si asi do půli a řekne: "Přál bych si, abys mě vykouřila tak, jak to umíš jen ty a pak mě ojela."
A kdo jsem já, abych jeho přání nesplnila? :-)