Bezdomovec Alois 5: Pasák

Alois byl původním povoláním vyučený zedník. Nežil si špatně, ale jednoho dne mu luplo v zádech a další zedničina nebyla možná. Ba co víc, ani si nemohl sám kouřit. Do toho jeho manželka utekla s jejich pošťákem. Což byla docela ironie, zato jim domů chodila pošta včas.

Jeho manželka požádala o rozvod. Samozřejmě byt připadl jí. Pan Alois tak skončil na ulici s mrzkými zády a chlastacím deficitem.

Ještě před třemi měsíci měl nudle ve vousech v bufáči "U dvou prdelí" a žadonil o dvacetikačku na autobus (rozuměj. chlast).
Teď se mu podařilo lstí být pracovník měsíce v jednom korporátu, protože jeho včasné reporty z testování pomohly ušetřit miliony za potenciální škody. Proto se to taky dělá, že.

"Tak se mi taky chvíli věnuj ne?" Ozvalo se od jeho rozkroku, zatímco ležel s laptopem položeným na jeho úctyhodném pivním převisu. Byla to jeho známá Marta, která se u něj schovávala před svým druhem, který ji sem tam ubalil, aby se neřeklo.

Alois byl na ní hodný, a karanténa trvala, tak měl státem placený hotel Giovani. Alois byl zrovna na virtuálním meetingu a Marta se starala o jeho rozkrok. Sem tam si něco četla na Internetu na jeho starém laptopu, pořízeném za čtyři flašky vodky.

Teď měl firemní Macbook, o dost méně dýchavičný. "Přesný, výkonný a sexy!" Říkal mu jeho nadřízený, když mu jej předával ve sdílené kanceláři. Sídlo firmy bylo daleko, kdesi ve švýcarsku. Tak Alois zúročil svoji němčinu. Švýcaři tu měli akorát velkovýkrmnu programátorů, ale převedli ji kvůli karanténě na coworking centra.
"Tož kuř ty píčo!" Řekl Alois. "Ach ne vy, pardon!" Řekl, když si zapomněl u konference vypnout mikrofon u webkamery.

Aloisovi přistály na kontě peníze, na které už žádný exekutor neměl nárok. Konečně byl výrazně v plusu. A když je člověk v plusu, začnou mu chodit samé nabídky zaměstnání od Pastevců.
Alois si řekl, že by se hodil další job, protože tenhle zvládá levou zadní už i bez svého virtuálního pseudonymu Lindy, kterou tolik mátl Petra. S minulou dívkou, která Lindu hrála, se domluvil tak, aby se Petrovi občas ukázala na webce. Za nějaký peníz ovšem.

Ale Aloisovi se obchod vyplatil, ba měl často s ní i šuk. A bylo mu sympatické, že to není mezi popelnicema. A tak slečna si mohla dopřávat klidné studium VŠ. "Tož kuř ty pičo!" Říkával ji Alois často.

"Ach Lindičko! Nechceš si mě vzít?" Četl si Alois zprávu, až mu toho týpka bylo líto. Pak mu svitlo. Ve švýcarům spřátelené práci Aloisovi nabízeli extrémně dobře placený post, na který však stačil tak z jednoho procenta. A tak se Alois rozhodl něco zkusit.

"Odměna za nábor bude, pokud ten pán umí a zůstane!" Řekl kdosi ve videokonferenci. Petr byl linuxový nadšenec, a tak slyšel hlavně na opensource řešení. A Petr zrovna pracoval na něčem svém, ještě školním projektu, avšak nedovedl odhadnout trh.

"Ach Lindo, ten pohovor byl tak jednoduchý! Díky!" Četl Alois. V emailu si pak přečetl poděkování z dané firmy, za nábor uchazeče.