Můj vztah s shemalkou 10: Rybičky

"Chodili jsme se na pána dívat z celého oddělení o patro výš, protože to jsem (hihihi) neviděla, co tam měl zaražené!" Dělila se Jana o svůj zážitek v práci. Mě to moc nezajímalo, tak jsem jen přitakával.
"Zobcovou flétnu tam měl!" Vyprskla Jana v záchvat smíchu. "Jsem zvyklá z vyprávění, jak prý pimpogový míček v řiti trefil pana doktora do hlavy.To mi lidi věří, ale ty mi nevěříš tu flétnu, viď?" Zeptala se.

"No to ne... To spíš ten pimpongový míček!" Řekl jsem. "Pan dirigent neřekl, jak se tam dostala!" Mávla rukou Jana. Mě to ale moc nezajímalo, protože mi měla přijít zajímavá zásilka. Měl se stavit Kamil, strejda od mé bývalé Nikol.

V devadesátkách koupil kamion arkádových automatů, ale ti cikáni s maringotkama je neodebrali, protože už jim nejel byznys tak dobře, a tak mu ten náklad zůstal trčet ve stodole. Jaksi pak na ně zapomněl. A teď mi měl jeden přivést.
Už jsem měl vytipované místo ve vyklenku na chodbě. Byla to spíš raritní záležitost, než herní zážitek. A překvapení pro Janu.

"Tuhle mašinu zatím krysy nepožraly, byla až nahoře!" Řekl mi Kamil, když párek statných maníků mezitím vynášel bednu do bytu. "To je dobrý!" Řekl, když jsem vytahoval pětilitr. Nemusel to říkat dvakrát!
"Tak dík, řekl jsem, když se zavřely dveře a v bytě stála překvapená Jana. "Toto čo je za kram?" Spustila ve slovenštině, která se přepínala, když byla překvapená. "Arkádový automat!" Řekl jsem.
Jana se chytla za hlavu. Aby bedna zůstala, musel jsem podstoupit následující...

"Hmm, snad víš, co děláš?" Řekl jsem, ale nijak jsem to ovlivnit nemohl, protože jsem byl připoutaný k posteli.
"Tentokrát žádné napouštění koulí, jo?" Žadonil jsem.
"Neboj!" Řekla a postaveným penisem se dostala do v naší ložnici nevídané pozice.
"Kuř!" Poručila si a já ji poslechl. Nesnášel jsem to, protože ona je přece holka, a já to její měl teď všude na sobě Když byla spokojená, zavázala mi oči.

"Tak co si vybereš? Vařečku, Tenisák, Anální lžíci?" Zeptala se mě. Ale naštěstí si delala legraci. Pak ale odkudsi ze šuplíku (měla ho vyhrazený různým pomůckám) vytáhla pičovinu na dilataci, kterou mi začala zasouvat do péra.

"Nehýbej se moc!" Řekla a sundala mi šátek z očí. Byla ve svém sesterském mundůru, což moji erekci umocňovalo.
Pak se ozval zvonek. Jana šla otevřít, jako by nic. Samozřejmě se z chodby ozývalo hihňání asi deset minut. Což je dost s dilatátorem v uretře a lžící (druhým koncem) v zadku. "To byla sousedka a chtěla půjčit trochu cukru!"

"Já čekám taky zásilku." Řekla mi Jana. Nechtěla prozradit, co to je. Ale když to dorazilo, vyklubalo se z toho akvárium. A když říkám akvárium, tak myslím obřích rozměrů.
"Na co to je?" Zeptal jsem se. "Na rybičky!" Řekla Jana. "Aha, a kde je máš?" Ptal jsem se drze. "Jdeme je koupit!" Řekla. Tři hodiny. Tři nudné hodiny jsme strávili v akvaristickém ráji, vybíráním pičovin do akvária.

"Tuhle kombinaci vám nedoporučuji, to se jistě požerou!" Řekla prodavačka. "Ale blbost! Mě se ta kombinace liiiibiiii!" Řekla mi Jana. Sotva jsme to všechno pobrali. Já měl v pytlících s vodou pět druhů rybiček, kterým jsem vůbec nerozumněl. A nevěřil jsem tomu, že Jana ano.

Jana nesla vybavení pro dekoraci akvária, rostliny a tak. Ještě jsme šli k řece nabrat kameny a nějaké další rostliny. Jana mohla z fleku dělat aranžérku.
"Kam to dáme?" Zamyslela se Jana. "Na tu tvou bednu!" Řekla rozhodně, i když jsem protestoval, že je to blbost. Naštěstí bedna byla robustní a unesla nějakých x stovek litrů vody. Jana tam vesele nasypala rybičky. Nevím, jak se jim nový domov zamlouval, ale bylo to asi lepší, než v tom igelitovém sáčku. A nebo ne?

"To je roztomilé, jak se pošťuchují!" Řekla Jana. Druhý den však nebylo po těch menších ani stopy. "Uh, tak to jsme nedomysleli!" Řekla Jana. Dalším designovým nedostatkem bylo to, že se celé akvárium zahřívalo, zatímco bedna pod ním se přehřívala. Poznat to bylo podle rybiček plovoucích břichem vzhůru.
Nahoře totiž měla větrací otvory nedokonalá (leč geniální) CRT obrazovka. Akvárium jsme museli dát jinam, stejně bednu přesahovalo.