Co je v domě, není pro mě? II. část

S nevolí a nadšením totálního introverta se dostavuji do sportovního klubu, kde mají být ty lekce sebeobrany. Jsem vyklepaná jak ratlík, jak malej jorkšír. Před tělocvičnou si celou věčnost rozmýšlím zda tam jít. Dostanu asi srdeční zástavu. Ne, myslím, že omdlím. Žaludek se mi kroutí nervozitou. Mám ve zvyku všude chodit dřív. Takže jsem pochopitelně první. Tedy ještě tu je instruktor. Tak metrákový steroidový chlápek s tváří buldoka mě sjede pohledem a posílá do šatny se slovy, bože to je dneska materiál toto. Na cvičení se přeci chodí ve vhodném úboru a ne v džínách a balerínách. Jen pípnu, že se jdu dívat. Že budu až v dalším turnusu. Tedy po přeměření tohoto milého hovada udělám asi vše pro to, abych nemusela jít. Něco si tam mumlá pro sebe. Pak se ale zeptá jak dlouho dělám v nemocnici a na kterém oddělení. Naštěstí více už rozebírat nebudeme, protože se začínají trousit kolegové z jiných oddělení na lekci. A Pepa taky. Svěří mi svou láhev s vodou a osušku. Naše prsty si spolu ještě chvíli pohrávají. Slibuje mi a šeptá do ucha že si pak ten zbytek dne pořádně užijeme. Neodpustí si u toho letmý polibek na mou tvář a plácnutí po zadku. Nažhavená jsem maximálně.
Rozcvička a protahování nevypadá až tak moc zákeřně. S Pepou se na sebe uculujeme a já ho trošku provokuji pohráváním si s vlasy, tu a tam si jen tak mimochodem přejedu rukou po vnitřní straně stehna, poposednu si. Jó, vůbec ho nezlobím. Vůbec po mě na lavičce asi nezůstane mokrý flek, jak jsem z něj vzrušená. Pak už si ve dvojicích opakují nějaké chvaty a údery. Instruktor mezi nimi krouží a opravuje. V závěru si ukazují jak se vymanit útočníkovi, který jde své oběti po krku. Přistihuju se, že to taky zkouším na svém imaginárním nepříteli. Instruktor si všímá a volá mě ať se připojím. Samozřejmě odmítám, ale je neústupný a že to zkusíme spolu. Okej, jde mi po krku, chytnout za ruce a kolenem prdu do rozkroku. Opakujeme to do zblbnutí, abych si ten pohyb zafixovala. Proboha já už chci jít. Mám chuť se příštích pár hodin promilovat a prošukat do bezvědomí. Štve mě s tou soustavnou buzerací a jak přitvrzuje stisk na mém krku, tak se rozhodnu změnit taktiku a pošlu mu tam místo kolene pěkný pravý hák rovnou do žeber. Nikdo krom mě neví, co za tajemnou komnatu otevřel tím stupňujícím útokem na můj krk. Efekt to má téměř dokonalý. Kroutí se bolestí. No jo, ale já vidím všechny svaté taky. Vyštěknu akorát, že mě nikdo škrtit nebude... končím a běžím si na toaletu chladit svojí ruku. Pepa mi je v patách. Se skučením přemýšlím kolik kostí má vlastně ruka. Pepa se mě ptá zda chci na chirurgii, že mi to rád potom s láskou zrentgenuje. No to bude krásné rande s radiologem. Zkouší mě popichovat, že to můžeme zakončit rychlovkou i na rentgenovém stole nebo se zavřít na CT, že tam se určitě ještě nikdo nemiloval. Vskutku originální místa pro sex, ale mě se otřásly asi všechny kostičky v ruce v základech a kurevsky to bolí, abych měla takové choutky. Odmítám s tím, že se radši stavím za Honzou, že jsem si právě asi zadělala na další pěkný průser. Uklidňuje mě, že toho pitomce stejně nikdo nemá rád a koledoval si. Čekám tedy než si Pepa dá rychlou sprchu a odveze mě k Honzovi a Janě s tím, že se uvidí jak se náš odpolední program ještě bude vyvíjet. Snažím se zůstat pozitivní, že to třeba nebude tak horké a dojde i na vášnivý scénář...