Procházka v dámském: Region rázovitý

Bylo to zrovna v době, kdy jsem chodil k jednomu páru, který byl moje první zkušenost vůbec. Užíval si spíš jen Tonda. Jeho o půlku mladší manželka Jana byla obvykle ve vedlejší místnosti. Na Tondovy choutky nebyla zvědavá. Ani na to, co se mnou dělal. Jen kroutila hlavou, když mě jednoho dne Tonda řekl, ať si obleču její šaty. Bylo to tak divné, když mi podával paruku, kterou koupil na tržišti. Ale zvykl jsem si na jeho výstřelky. Dokonce mě tak poslal i ven, a byl to zajímavý zážitek. Sice bych si ho i odpustil, ale Tondu to vzrušovalo daleko víc, než mě. Například nezapomenutelná scénka v taxíku, kde jsme dokonale zmátli taxikáře, který se mě ptal, jestli mám i píču.

Tehdy byla iluze ženy takřka dokonalá i bez makeupu, který jsem vůbec nepotřeboval. Přesto mi Jana dala rychlokurs líčení a neuvěřili byste, jak je to složité. Stále to bylo divné, přesto jsem vyrazil takto ven. Tondova manželka mi půjčila decentní sukni pro letní večery. Nic moc extra vyzývavého to nebylo. Řekl jsem si, že se půjdu projít k rybníku.

Šaty seděly perfektně, protože tondova manželka měla podobnou postavu, jako já. Tenisky jsem měl však svoje. Sotva jsem vyšel z baráku, ozvalo se hvízdnutí a pokřik, kterému snad nebylo ani rozumět. Byl jsem na to zvyklý, protože u nás se pokřikovalo na kohokoliv, kdo šel kolem. Šel jsem přes cestu po Nábřeží, kde jsem vešel do parku. Na lavičce seděl nějaký pán a nemohl tehdy spustit oči. Špacír se mi docela líbil a šel jsem parkem kolem rybníka, kde jsem se na chvíli posadil. Mám na ten rybník docela erotické vzpomínky,kouřil jsem tam nejednou rybáře jako divý, ale nikdo zrovna nebyl poblíž. Prošel jsem pak nahoru, kolem zámečku, kde se vdávala moje sestra. A pak nahoru podchodem přes oblouk. Na Dělnickou se mi jít nechtělo.

"Slečno, slečnooo, slleeečnooo? Hueee!" pokřikoval na mě starý chlap přes cestu. "Hej poceeem!" Ozývalo se přes rušnou silnici. Byl značně nevábný a mě bylo jasné, co asi chce. Přesto jsem šel až k němu. "Slečnoo, slečnoo, hej slečnooo!" Nepřestával, a podal mi láhev vodky. Tehdy jsem byl sa alkoholem na štíru, tak jsem si lokl. "Slečnoooo! Jááá byyyych něcooo chtěěěl!" Zakřičel na mě.

"Drrž hubuuu, jááá chci spáááát!" Ozvalo se z jednoho okna. "Co mu říkáš, ať drží hubu, sám si drž hubu more!" Ozvalo se z druhého okna. "Držte hubu oba dva!" Zakřičela odkudsi rázná paní, a přikryla se kartonem. Zase zakřičel ten, který chtěl spár, a tak to pokračovalo chvíli dokola.

"Sleečnooo!" Naléhal ten chlapík, abych mu dal ruku do kalhot. Nečekal, že mu vyhovím. Udělal jsem pár tahů až měl mokro v kalhotech. "Slečnooo, díky slečnooo. Můžeme ke mně?" Zeptal se. Řekl jsem si, proč se nenechat pozvat do bytu od neznámého staříka, co se asi může na tom pokazit? Čekal jsem, že mě zavede do místních dvouletek, ale šli jsme kus cesty. Spíše se on potácel a přidržoval se mě, aby neupadl.

Prošli jsme kolem cigánů, kteří si něco opékali nad otevřeným ohněm. Pak z ničeho nic začal třískat na vrata místní garáže. Po chvíli se otevřely vrata garáže a tam nějaká paní. "Lidušššš! Lidušššš!" Řekl jen. "No ty ses zase střískal jako prase!" Vykřikla! "Díky, že mi ho vedete paninko!" Řekla Liduška, ta bába a stařík se svalil na nějakou odpornou dvojmatraci na podlaze.

"Dáme to ve třech?" Navrhl a usnul. "Tak naschledanou!" Řekla mi Liduška, ta bába spořádaně a zavřela garáž zevnitř. Nevěřícně jsem procházel zpátky k hloučku u ohniště.

"Pojď sem! Dej si!" Nabídl mi postarší cikán kousek z toho, co zrovna pekli nad ohništěm. Znal jsem ho od vidění z tondových akcí. "Rikono!" Řekl jen. Mávl jsem nad tím rukou, protože jsem měl zrovna hlad a on mi to hovězí dával v housce jako burger. Významu slova jsem porozuměl až později.Normálně bych Rikona do huby nedal, ale ti cikáni to umí připravit tak chutně, až jsem se tomu divil. Chutnalo mi to víc, než od úchylného klauna.

Byl jsem už poněkud podroušen z celonočního veselí, tak jsem cestou domů z Dělnické ulice přemýšlel, kde a jak k tomu Rikonovi mohli asi přijít. Udělalo se mi nevolno i z chlastu, a na rohu ulice jsem musel vrhnout.

"Ále, co byses s tím srala! Já jsem Jirka!" Zahulákal na mě chlap, který ležel na zastávce opodál. Když jsem ho viděl, radši jsem přidal do kroku.