Dolce vita

Pár let zpátky jsem začal kariéru jako realitní makléř. Kámoš mi řekl, ať kandiduju za jednu stranu do zastupitelstva městské části a na velký magoš. Tak jsem se tam nějakou úplnou náhodou dostal. A velmi rychle jsem se jako zkušenej realiťák zorientoval. Jaká je cena tohoto pozemku, když se tam nemůže stavět? A jaká, když může? Aha, komu ten pozemek patří? Co byste pane udělal, kdybych zařídil?...Long story short. Odešel jsem z magistrátu Hlavního města Prahy jako s pár desítkama milionů, protože jsem někomu pomohl vyšší stovky milionů vydělat na změně územního plánu. Jako zkušený realiťák jsem dospěl k závěru, že nejlepší bude koupit nemovitost na Praze 1. Naskytla se zajímavá příležitost koupit dům v ulici Ve Smečkách. Ano, v té slavné ulici, kde se odehrává leccos.

Vycashoval jsem asi 50 milionů a dalších 60 milionů si vzal úvěr od banky. Nebylo to teda úplně snadný, protože splátka dělala asi 6,5 milionu ročně včetně úroků. Měl jsem k dispozici asi 1000 m2 plochy, se kterou jsem mohl nějak pracovat. Dalších 10 mega jsem do projektu narval, abych to uvedl aspoň do nějakého základního stavu a mohl to začít pronajímat. Ukázalo se, že když dlouhodobě ten barák pronajmu, že mi to vůbec nevychází. Banka to sice schválila, ale díky tomu, že vyšel dobře odhad a já jim ten předložil plán, který se jim zdál docela dobrej. Akorát že se ukázal být úplně nahovno.

Moje vize o tom, že to budu krátkodobě pronajímat a že mi to pokryje bankovní splátku a ještě něco zbyde, se rozplynuly jako naděje Čechů, že v životní úrovni doženou Němce. Navíc z těch 60 mega, co jsem do toho narval, nebylo všechno moje. Asi 15 mega jsem si půjčil od jednoho šíbra, který má celkem ostrý lokty. A tak jsem se začal trochu stresovat.

Nakonec jsem došel k tomu, k čemu jsem podvědomě tušil, anebo se spíš obával, že stejně dojdu. Udělám z toho bordel. Jenomže to se snáz řekne, než udělá. A tak jsem začal sondovat, kde bych sehnal holky. Založil jsem si účty na všech erotických seznamkách a dalších místech, kde by se podobné baby daly lovit. A začal jsem si s nimi postupně domlouvat schůzky. Věděl jsem, že nechci nic, co by bylo přehnaně nóbl, protože na to nemám prachy. Zároveň jsem ale nechtěl úplný doupě, kde by to bylo nebezpečný. Okamžitě jsem zavolal kámošům, kteří se mnou chodí boxovat, jestli nechtějí nějakou brigádu. Zároveň znám jednoho ostrýho legoše, ze kterýho jsem jsem se rozhodl udělat šéfa ochranky.

Pojal jsem to profesionálně. Každá holka musela projít výběrovým řízením. Už od samého počátku jsem nastavil podmínky velmi výhodně pro holky. Nabídnul jsem jim vynikající podmínky a zaručil bezpečnost. Zároveň jsem od nich vyžadoval profesionalitu a to že nebudou ojebávat klienty, nebudou fetovat a budou dbát o zdraví všech.

Zároveň se tím pro mě otevřela kapitola, kdy jsem měl neomezený přístup k sexu. Každá holka, která u nás pracovala, musel projít mým osobním prozkoušením. Proces probíhal následovně.

1. Nejprve krátký rozhovor - abych zjistil, jestli se s dotyčnou dá nějak rozumně konverzovat a jestli dokáže být milá
2. Striptýz pro mě - každá holka měla za úkol mi ukázat, že se umí hezky prodat a navnadit hosty k tomu, aby je přesvědčila, že mají s ní jít na pokoj
3. Příprava péra - královská disciplína. Zákazník, kterému nestojí péro, není spokojený zákazník. A je úplně jedno, kolik piv předtím vypil. V našem podniku má každý právo (aspoň ti, co mají pod 2 promile) nárok na to, aby mu stál. Takže do your best holka, abys tu zvadlou klobásu hodně rychle postavila do pozoru. A je jedno, jestli je zákazník pod vlivem alkoholu či jiných látek, nervózní nebo jestli už před chvilkou stříkal a my chceme, aby mrdal znovu. A stát musí dobře, abys mu mohla v mžiku nasadit gumu, protože u nás se bez gumy neprcá.
4. Kouř - základní disciplína. Kouř zkrátka musí být dobrej, i když se kouří přes gumu.
5. Prcání - každý zákazník je jiný, někdo chce mrdat, někdo se chce něžně milovat, někdo chce mít pocit, že se stará i o tebe. Většinou jsou to teda hovada machistický, co se chtěj vystříkat bez ohledu na to, co z toho máš ty. Tak to je. Náš zákazník, náš pán. Musíme to respektovat.

Svoje holky jsem vždy učil baťovskému náš zákazník, náš pán. A proto se mému podniku začalo dařit. Peníze se hrnuly a tak jsem mohl dobře zaplatit holky, dobře zaplatit holky za barem i kluky, co se starali o bezpečnost. Bance jsem platil na den přesně a peníze šíbrovi vrátil. Teď se mi investice celkem slušně zhodnocuje.

Občas přijdou fízlové. Tihle kluci musí dostat extra péči. Automaticky jim dávám holky dvě a na tak dlouho, jak chtějí. Mají se u nás jako v bavlnce kluci. Kdyby jejich manželky tušily, co u nás v baráku zvládli všechno oprcat...To by koukaly.

Já si tak sedávám spokojeně v baru a sleduju, jak to všechno hezky efektivně cvrliká. Přijde ke mě naše servírka Zuzana a povídá. "Šéfe, vy se zase kocháte těma vašima kurvama, jak vydělávají prachy co?" "Jojo Zuzanko, je to tak. Vyšlapali jsme si to od píky." "Vyšlapaly jsme vám to od píky šéfe! Vy jste čůráky kouřit nemusel, hehe" "Zuzanko já zas musel líbat spoustu prdelí" dodávám s úsměvem. Ale ale tu mojí jste dlouho nelíbal. "To máte pravdu Zuzanko". Zuzi se ke mě přitulí v přítmí na sedačce a začne mi lehce prohmatávat rozkrok. "Zuzi, vy zase zlobíte! Tak co to bude dneska?" "Dneska bude stačit, když mi přispějete na ty Knife střevíčky od Balenciaga." "Uff, teda vy mi dáváte. To je jak kdybych si tu vzal 3 holky na dvě hodiny" směju se. Po chvilce se Zuzi odcházím do mého osobního šmajchlkabinetu, který jsem si tu vytvořil. Zuzi ví moc dobře, že jsem fajnšmekr. Zuzi bývala jednou z mých holek, ale brzy jsem poznal, že její schopnosti jsou o dva řády větší než u ostatních děvčat, co se touto prací živí. Udělal jsem z ní šéfku baru. Je mnohem hezčí než většina ostatních. Vysoká, štíhlá, dlouhé zrzavé vlasy a kozy nádherné pevné přírodní čtyřky, na které by snad měla mít zbrojní pas. Zuzi, vždy perfektně upravená, si pěstuje krásně upraveného zrzavého bobra. Vždycky, když ho vidím, tak se ve mě vaří krev. Zuzi si lehá na postel. Sundavá si kalhotky. Nechává si na sobě koktejlové šaty. Leží na zádech, roztáhne pořádně nohy a začne si mrskat tu svojí číču. Já se na ní koukám. Vyndavám si skrze poklopec péro a pomalu a pozvolna si ho honím, až mi v ruce tvrdne. Zuzi si se sebou hraje a sténá. Po chvilce to nevydržím a přilepím svůj obličej na tu její překrásnou kundu a saju ty její šťávy. Po chvilce do ní nořim to svoje péro. Mrdám jí pomalu ale hluboko. Vrní u toho jak kočka. Po chvilce mi Zuzi podá lubrikant. Já jí pořádně nalubrikuji ten její análek, nanesu pořádně lubrikant i na kondom na péru, a jdu na to jí ho strčit do zadku. Nejprve lehce zaskučí, ale moc dobře oba víme, že se jí to moc líbí. Mrdáme hezky, Zuzi si slastně kňučí a já do toho funím. A v duchu si říkám, že vlastně nemám tak špatnej život. Mám se fajn. Moje péro si hoví v análu nejkrásnější kočky v baráku. Vzrušení v mém těle roste a cítím, že se blíží okamžik vyvrcholení. V tu chvíli se otevřou dveře. Co se děje, zrovna mohutně stříkám. V nich stojí Marko. Kurva Marko. Je to v hajzlu. Marko zvedá pravou ruku, ve které bohužel rozeznávám obávaný Glock 17, a v přítmí mého šmajchkabinetu rozeznávám až příliš jasně sérii záblesků z hlavně tohoto obávaného vynálezu zkázy. Několik ohlušujících ran zazní, dříve než si uvědomím, že se do mého břicha zavrtalo několik kulek, které nejprve proletěly Zuzi nádherným tělem. Zuzi zhasíná dříve než já jen o pár vteřin. Umírám s pérem v zadku mé nejoblíbenější kurvy. Chudák Zuzi. Nezaslouží si to. Je mi jí líto. Ale já jsem...dál už nic není.