OMÍTÁNÍ S DÁBLĚM ANEB MÉ POPRVÉ

Byl horký červen. Ten rok začalo léto o pár týdnů dříve a počasí vybízelo k nátělníku a šortkám. Škola byla průda. Stejně jsem to měl „za pár“, přijímačky úspěšně za sebou a na vysvědčení jako vždy samé jedničky. No nuda! Já měl čerstvě patnáct, učit jsem se nemusel, protože to šlo tak nějak samo. Odchodit si zbytek osmé třídy byla nudná ztráta času. A v tom počasí úplný děs. Byl začátek devadesátek, skoro tři roky po revoluci a svět se měnil v rychlém tempu. Jenže pro puberťáka školou povinného se dny naplněné školní docházkou a jinými domácími pracemi táhly takřka nekonečně.

„Zítra musíš zůstat doma“ nahodila z ničeho nic máma. „Proč?“ odvětil jsem zcela otráveně. „Dorazí pan Janečka. Tátovi se ho podařilo sehnat na poslední chvíli a bude nám dělat omítky na garáži. Otec je celý týden s autobusem na Slovensku a já se nemůžu uvolnit z práce, takže musíš být doma ty.“ „Neeee, mamí, to bude otrava!“ „Nerebeluj, budeš mít aspoň hezký volný den. Napíšu ti omluvenku a budeš tady! Basta fidly.“ Věděl jsem, že když máma tohle své zaříkávadlo použije, tak je zbytečné diskutovat. Hm, fakt hezký den, pomyslel jsem si. Naplánovala to, byla neoblomně rozhodnuta. „Uvařím guláš, tak mu ho pak ohřeješ. V lednici bude knedlík. A dej si taky pořádnou porci, jsi hubený jak lunt.“ „No jo, mami.“ Nevím, co furt má!? Byl jsem akorát! Hubený jsem byl. Možná kost a kůže, samá ruka, samá noha. Ale ještě, že tak. Kdybych měl pár kilo navíc, tak bych působil jako tlusťoch, protože jsem se zatím moc nevytáhl. Potřeboval bych něco jako urychlovač růstu. „Ve sklepě jsou nějaká piva, tak je panu Janečkovi dones, když bude chtít. A když budeš doma, mohl bys posekat zahradu, táta to o víkendu nestihl.“ Vytrhla mě z přemítání máma. To bude fakt super den, blesklo mi hlavou. Ožralý zedník a sekačka. Na druhou stranu, vím, jak si den zpříjemnit. V tom věku jsem měl dost práce s poznáváním sebe sama. Svého těla, svých potřeb. Co chvíli jsem byl vzrušený a musel si vyhonit. Někdy i deset krát denně. Tak si ten den určitě nějak zpříjemním.

Ráno tvrdý budíček. Myslel jsem, že déle pospím, ale už v 6:30 zvonek. Vyhrabal jsem se z postele, noční trencle napnuté, jak mi zase stál, a jdu k oknu. Týpek v montérkách před brankou. „Dobrý den.“ „Nazdar mladej, jsem tu na tu garáž.“ Mladej? Opravdu? Mám ti říkat starej? Pomyslel jsem si. „Počkejte chvilku hned jsem dole.“ Ranní erekce ne a ne pominout, tak jsem na sebe rychle natáhl slipy a tepláky, ať co nejvíce zamaskuju svůj stojící kolík. Ještě tričko a už se řítím ze schodů jako velká voda. „Dobrý den, pojďte dál, pane Janečka, rodiče museli do práce, tak jsem zůstal doma já.“ „Však to je OK maldej.“ Už zas? On si nedá pokoj! Otevírám branku a pouštím řemeslníka dál. Z okna v prvním patře mi to tak nepřišlo, ale teď jsem viděl, co je to za chlapisko. Zralý čtyřicátník, vysoký, skoro dva metry, svalnatá ramena. Široká spodní čelist a neholené strniště. Hlava skoro bez vlasů. No proti patnáctiletému prckovi, jako jsem byl já, hotový obr. Odemkl jsem Frantovi, tak se představil, naši garáž, ukázal mu kde co je. Voda, materiál, zásuvky a podobně a že kdyby něco potřeboval ať na mě houkne. Tráva byla mokrá a sekat se ještě nedalo.

Nechal jsem ho makat a šel do pokoje s tím, že si nádherně vyhoním a po sprše si dám snídani. Tepláky včetně přiléhavých slipů ze mě v pokoji rychle spadly, našel jsem svou sbírku erotických tiskovin a začal si prohlížet obrázky. Oči nevěděly, kam dříve. Z barevných i černobílých stránek na mě koukala ženská prsa, roztažené pipinky, vlhké klitorisy, krásné pevné mužské zadky, stojící ocasy. No nádhera. Vždy jsem rád koukal na ženy i na muže. Oboje mě silně vzrušovalo. Během okamžiku se mi má chlouba ztopořila. S časopisem na stehně jsem si sedl na měkký koberec a pomalu jsem začal přejíždět rukou po svém údu. Nebyl ani velký, ani malý, symetrický. Prostě hezký a tak akorát. Já s ním byl maximálně spokojený a v tu chvíli i hodně vzrušený. Druhou rukou jsem si začal hladit bradavky, které mi rychle ztvrdly. Ruka přejela přes ploché bříško a pupík dolu ke kořeni penisu. Nebyl jsem tehdy vůbec chlupatý, ani náznak rašících chloupků. Jednou rukou jsem stále klouzal po svém tvrdém penisu a druhá si začala hrát s hladkými koulemi. Líbilo se mi za ně tahat, hladit je, natahovat pytel na maximum. Mé vzrušení velmi rychle stoupalo. Žalud mi začal silně slintat a fungovalo to jako báječný lubrikant. Slastný mlaskavý zvuk. Dlouho jsem to nevydržel. Ještě dva krát jsem po něm přejel sevřenou dlaní a přestal jsem vnímat okolí. S hlasitými vzdechy jsem si postříkal obličej, hruď i bříško. Rychle jsem oddychoval a bezvládně ležel na koberci. Jazykem jsem si slíznul semeno ze rtů. Sladké. Po chvíli mě napadlo, jestli jsem nebyl příliš hlučný. Přeci jen byla v domě otevřená okna, venku vedro a zedník na zahradě. Najednou slyším „mladej!“. A do prdele, beztak mě slyšel a bude mít blbé kecy. Pomyslel jsem si. Byla ve mě malá dušička, když jsem se vyklonil z okna „co je?“. „Nebylo by nějaké pivko?“ Uff, kámen mi spadl ze srdce. „Jasně šéfe, hned ho donesu.“ Natáhl jsem rychle nějaké volnější kraťasy a jen tak bez trička seběhl do sklepa pro pivsony. Když jsem mu podával vychlazenou láhvovou dvanáctku, tak jen lišácky mrknul okem. „Díky mladej.“ Jeho oči si opakovaně přeměřovaly mou hubenou polonahou postavu. Tenké kraťasy moc dobře neskrývaly můj, byť ochabující, ale ještě částečně napružený penis. I já jsem si pomalu prohlížel jeho polonahé tělo. Montérková blůza i tričko visely na třešni a on měl na sobě jen spodní díl montérek na provázku místo gumy. Vynikala jeho široká ramena a statné svalnaté paže. Už mu začínal trošku narůstat pivní pupek, ale to dojem nekazilo. Byl hodně chlupatý. Hustý porost hrudníku opticky narušovaly jen dvě velké, z chlupů vyčnívající bradavky. Husté černé chlupy se ve zužujícím se pruhu táhly přes břicho a mizely někde hluboko v trenkách. Když se napil, otřel si hřbetem ruky pot z čela. Zvednutá ruka mi odkryla pohled na tmavé zpocené chlupy jeho podpaží. Krůpěje potu mu ve velkém stékaly přes vypracované prsní svaly, prodíraly se houštinou chlupů a zmáčely okraj montérek. Ucítil jsem mravenčení v tříslech a silné vzrušení. Ztěžka, na sucho, jsem polkl. Došlo mi, že na něj vlastně civím ve chvíli, kdy se naše oči setkaly. Sakra, to je trapas! Zrudnuly mi uši a se slovy „když budete něco potřebovat, zavolejte“ jsem odběhl zpět do baráku. Studená sprcha a následná snídaně mě trochu uklidnily a řekl jsem si, že půjdu teda na tu trávu. Tedy k Frantovi na zahradu.

Když jsem vyšel ven, byl už Franta jenom v trenclích. I nohy měl chlupaté, hubené a vypadaly neskutečně dlouhé. Trenky měl takové ty tatíkovské, bledě modré. Trochu legrační mi to přišlo. Ale zase pokaždé co se ohnul, mu z nich vykoukly dva světlejší půlměsíce pevného zadku. To už legrační nebylo. Ba naopak moc rajcovní. Chtěl jsem přestat myslet na to, co mé oči viděly, a tak jsem se raději chopil sekačky, natáhl prodlužku a pustil se do díla. Po očku jsem Frantu samozřejmě pozoroval. Činil se dobře, práce mu šla od ruky. Moc hezky se koukalo na jeho urostlé tělo, jak se poměrně elegantně pohybuje. Vše, ruce, nohy, pohyby těla tak synchronizované. Hlavně se nezasnít a nepřestat sekat trávu. To by byl zase trapas. „Dáte si oběd? Máma udělala guláš“, ptám se, když smotávám prodlužovačku. „Rád.“ „Kolik knedlíků?“ „Šest.“ Trochu mi spadla čelist, ale holt hodně pracoval. „A jedno pivo mladej.“ Ohřátý oběd jsem nám oběma donesl do garáže, která poskytovala aspoň trochu stínu. Rozložil jsem malý campingový stolek a zasedli jsme proti sobě. Celou dobu mlčel. Sledoval jsem, jak v něm jídlo mizí, jak se na jeho chlupech lesknou krůpěje potu. Vzduch byl nasycen jeho vůní. Bylo to tak intenzívní. Seděli jsme tam a jedli. Oba polonazí. Oba zbrocení potem. Pozoroval jsem, jak zaklání hlavu a pije, jak si vychutnává studené pivo. „Dík, vyřiď mámě pochvalu. Já to jdu dodělat.“ Když jsem umyl nádobí, šel jsem k oknu a přes záclonu v obýváku jsem pozoroval Frantu, jak dál maká. Byl to hezký pohled, který mě poměrně rychle vzrušil. Levá ruka mi zajela do šortek a druhou rukou jsem si začal hrát s pravou bradavkou. Sledoval jsem Frantu, jak natahuje omítku, jak mu při každém ohnutí vykoukne kousek zadku, jak zvedá ruce a odhaluje své podpaží. Ukazováček a palec drtí mou bradavku a jak zrychluji tempo ve spoďárech, zrychluje se mi dech. Vystříkal jsem celou dávku do šortek. Unaven tím vším, jsem se natáhnul na gauč a spokojeně v mokrých šortkách usnul.

„Mladej!“, pomalu se probouzím a nevím, co z toho byl sen a co se stalo opravdu. „Tak mladej“, volal Franta neodbytně. Zjistil jsem, že jsem spal skoro dvě hodiny. Rychle jsem vyběhl ven. „Co je, co se děje?“ ptám se. „Nic, jen už pro dnešek končím.“ „OK a potřebujete něco?“ „No rád bych se někde umyl.“ Ukazuji mu tedy, kudy do koupelny a vracím se zpět na gauč. Slyším téct vodu a teče poměrně dlouho. Potom ticho. „Mladej!“, už mi to snad ani nevadí. „Ano?“ „Dones mi ručník.“ Tak na ten jsem úplně zapomněl, bleskne mi hlavou. Ve skříni najdu čistou osušku a klepu na koupelnu. „Podej mi ho prosím“ ozve se zevnitř. Vejdu do koupelny s osuškou v natažené ruce a nevěřím vlastním očím. Vysprchovaný Franta stojí ve vaně a z houští jeho chlupů trčí šikmo vzhůru jeho tvrdý klacek. Nemůžu odtrhnout oči od jeho klínu. Jeho ocas, ani tak dlouhý jako hodně široký mě úplně hypnotizuje. Pod ocasem se proklatě nízko houpou obrovské, chlupaté koule. „Líbí?“ ptá se a bere si ode mě osušku. Neodpovídám, stojím tam dál s nataženou rukou, v níž byla ještě před chvíli osuška. Nejsem schopen něco říct, něco udělat. Chytá mě za ruku a pokládá si ji na tvrdý ocas. Pohlédnu mu do obličeje a vidím jeho přivřené oči a spiklenecký úsměv. Nejsem schopen ničeho, pohybu, myšlenky, slova. „Otevři pusu“ řekne skoro neslyšně. Jako bych začal přicházet k sobě. Poslušně se skláním k jeho tvrdému údu a doširoka otevírám pusu. Bože, ten se tam snad nevejde. Lehce mi rukou přitlačí hlavu do svého klína, dokud není jeho pták v mé puse až po koule. Nos zabořím do jeho hustých černých chlupů. Přidržuje si mou hlavu oběma ruka a pomalu, ale důrazně a rytmicky mi projíždí pusu svým macatým klackem. Cítím, jak i můj ocas rychle tvrdne a jak stoupá, tak vyhrnuje nohavičku šortek a dere se z nich žalud. Ztrácím pojem o času. Nevím, jak dlouho jsme už v koupelně. Vnímám jen jeho úd v puse, jeho chlupy ve svém nose, jeho kole pod bradou. Rukou ho chytnu za pytel. Pravda, nejde to lehce. Vždyť obě koule se mi naráz ani do dlaně nevejdou. Hraju s nimi, jemně je hladím, třu je a tahám ho za ně. Stále mi projíždí tlamičku. Můj žalud je už k prasknutí naběhlý a intenzívně slintá na okraj vany. Franta najednou s hlasitým „počekej“ vytáhne ocas z mé pusy. Prudce oddychuje. Jeho koule už nevisí tak nízko. Každý sval jeho těla je napjatý. Má přivřené oči a jako by se lehce třásl. Před očima mám jeho stále tvrdou chloubu. Z širokého ústí močové trubice stéká kapka vášně. Jazykem se ji snažím zachytit. Vidím výrazné žíly vystupující na povrchu jeho péra. Lesklý červený žalud. Špičkou jazyka se dotýkám uzdičky a Franta sebou mírně cukne. Pomalu jej zase zasune do mé těsně pusy. Po jazyku se sune až na doraz. Intenzívně pulsuje, a ještě více tvrdne a zvětšuje se. „Já, už …“, hlesne ale nedořekne Franta. V tentýž okamžik stříká do mě své horké sperma a plní mou pusu. Stříká je možná příliš silné slovo. Spíše tekl, ale bože kolik!? Z úst se mu vydral tichý hluboký vzdech. Jeho tělo se chvěje. Pusu mám už tak plnou jeho tlustého ocasu a příval semene nekončí. Nevím, co s takovým množstvím! Koutky úst mi to začíná vytékat ven a on stále chrlí další a další hustou smetanu. Cítím vůni jeho semene, na jazyku hořko slaná chuť. Hltavě polykám, abych se neudusil. Ve stejný okamžik začínám samovolně stříkat do vany a na Frantovy lýtka i já. Síly mě opouštějí, musím se opřít, sednout si. Pouštím jej z úst a klesám k zemi. Z jeho stále tvrdého klacku odkapávají poslední dávky semene na mé břicho, z pusy mi vytéká jeho šťáva, kterou jsem nezvládl celou spolykat. V ten okamžik jako by čas skončil. Nevím jak a kdy jsem z koupelny vyšel já. Jen vidím Frantu, jak vychází se slovy „uklidil jsem to“. Obléká se a odchází. „Dík a měj se mladej.“

Ten den už jsem nic nedělal. Nebyl jsem schopen. Když máma přišla z práce, tak jsem ji ukázal kolik omítek je už hotovo. Byla ráda, že dvě a půl zdi jsou natažené. „Kdy říkal, že to dodělá? Přijde zítra?“. „No to já nevím mami. Asi možná ano. Určitě.“ Šel jsem do svého pokoje, prožívat stále dokola události toho dne. Udělal jsem se ten večer ještě tři krát a pak vyčerpáním usnul.

Tak to byl můj první příběh. Jestli nenudil a zaujal, třeba popíšu i pár dalších zážitků. Každopádně si na šikovného řemeslníka vzpomenu pokaždé, co jsem na zahradě u garáže. Po pravdě musím říct, že tím sepisováním jsem si to ve vzpomínkách prožil celé znovu. Cítím velký tlak v koulích. Budu s tím muset něco udělat. Tak se zatím mějte.