Přihlášení na amatéry po letech

Profil na amatérech jsem měl už léta předtím. Tehdy ještě stránky vypadaly úplně jinak. Potkal jsem zde kdysi první zkušenost vůbec. Se ženou a mužem naráz. Předtím to bylo jenom dopisování si se ženama. Alespoň jsem předpokládal, že to jsou ženy. Tehdy ještě odpovídaly na pozdrav i jinak, než hláškou "pošli kredity". Přesto jsem na web roky zapomněl.

Až jsem si zřídil profil podruhé asi dva roky zpátky. "Pošli kredity!" Přivítala mě zpráva od jakési dámy. A já myslel, že dámy to nemají zapotřebí. Profil jsem ignoroval. Další se mě ptal, co hledám. "No to kdybych věděl!" Odpověděl jsem. Po odchodu o dva roky starší Nikol a hlavně o stejnou dobu mladšího Nika jsem potřeboval nějaké povyražení. Tento server mohl být to pravé. A nebo ne?

"Pošlapeš mi břicho?" Ptal se mě kdosi neznámý. Když jsem uviděl fotku, došlo mi že ho znám. Byl to ten pán, který sbíral známky a měl vzácnou úchylku, kdy si strkal poštovní obálky mezi půlky. Na čemž by nebylo nic co říct, kdyby..., kdyby to nebyl poštovní doručovatel. Ten jeho krysí xicht jsem nemohl roky vytěsnit, proto jsem ho hned poznal. "Promińte, mám zájem jenom o ženy!" Odpověděl jsem připravenou frází, kterou jsem musel použít snad stokrát. Hubená profilovka totiž lákala uchyláky.

Po shléhnutí rádoby vtipného fóra jsem se přesunul na chat, rovnou do místnosti "Jsem nadržená a chci to". Odepsala jedna oprsnice (tak Tonda říkal dámám s mimořádně velkými vnadami). Dáma měla snad prsa velikosti sedm. Nevím, neměl jsem v hlavě prsoměrku, ale sedmičky to byly. "Teda vy máte taková prsa, že s nima snad srážíte lidi z protějšího chodníku!" Zalichotil jsem. Hned jsem dostal odpověď, že se mám v lichocení ještě co učit, a že schůzka není možná. Teda aspoň ne bez dvou táců. Zklamaně jsem sledoval nulové odpovědi, pokud jsem nenapsal nějakou vyloženě provokaci. Místo toho jsem se dobře bavil ostatními nářky na skle. "Ne, nechci nikomu pošlapat břicho" odpověděl jsem znovu půlkařskýmu doručovateli. Ani po venku nechodím bos, ani nechci být prase v chlívku (na to jsem moc hubený stejně), ani nechci koukat na bičování prasnice, ani nechci chcát z balkónu v desátém patře...

"Vypadáš normálně, šel bys se mnou na schůzku?" Zeptala se sličná čtyřicátnice, nebo Karel. Nemohl jsem říct ne, protože se mi na fotkách líbila. Ba co víc, ve skutečnosti vypadala daleko líp, než na fotkách. Hlavně v obličeji (a nebyl to Karel). Navíc bezdětná jako bonus. "Hmm, ale s čoklem!" Řekl jsem si, když k ní najednou odkudsi přiběhla čivava. Ale překousl jsem to a po asi pěti hodinách úžasného procházení se po památkách jsme celí vyhládlí navštívili místní burgerárnu. Že je madam trochu útlocitná jsem poznal hned, jak jsme si objednali. "My budeme chtít jenom housku, maso máme s sebou!" Řekl jsem překvapené číšnici. Ale moje madam neměla moc smyslu pro nekorektní humor a jen vstala a bez řečí odešla po anglicku. A to tak, že jsem nesl dva burgery k prázdnému stolu. Na amatérech mě má v ignoraci ještě teď, ale já to tak nemyslel.

"A to ti hafík ve všem tak ochotně podrží?" Ptal jsem se jedné místní dominy. Hafík nebyl pes, ale její nebohý partner, který oddanně podstupoval nejúchylnější nápady své paní. "Jo, to on drží, jinak by dostal!" Odpověděla mi domina. Nějak mě to povavilo, spíš, než by lákalo. Asi, jak mu plný pytel fyziologického roztoku nemohl splasknout dřív, než za 36 hodin. Jak mu musel překážet ve všem, aby myslel na svojí paní. A ještě si přes něj nechal třískat bičíkem a šlehat kopřivami. Sejít se, abych to mohl vidět ale nechtěla. A já vůbec nechtěl být hafík II.

"Nechceš si zamrdat jen tak?" Zeptala se holka asi mého věku, nebo Karel. Dokonce v profilu neměla ani zmínku o sexu za FO, nebo kredity. "Jsi docela milý víš?" Hustila do mě asi dva dny, než jsem se odhodlal. Bavili jsme se o mých pár povídkách, které jsem napsal. Jako těžký kalibr nasadila, že je štíhlá zrzečka. Nešlo tomu odolat. Vydal jsem se na cestu vlakem za příslibem zašukání si. Dorazil jsem na náměstí před nádražím, kde jsem se měli setkat. Štíhlá zrzečka však půl hodiny nikde. "Ty tu čekáš asi na mě!" Řekl najednou divný zavalitý chlap. "No to teda nečekám!?" Vykoktal jsem zmateně. Byl to on, Karel. Po nějakých 200km tam a zpátky mě to docela naštvalo. "Ale vždyť v povídkách píšeš i o tom, že tě šukají chlapy!" Nepřestával ve snahách. "No a co?" Řekl jsem mu a šel zase na nádraží. Chtěl jsem mu říct něco sprostého, ale tehdy jsem byl ještě slušný.

Odhodlal jsem se koupit si přístup k videím, a co nevidím. Týpek chčije přes celé kupé. Nevěřícně jsem si video pustil ještě jednou. Všechna jeho videa byla o tom jednom. O chcaní. O chcaní ve vlaku, v autobuse, na kytku na chodbě. Svým všudypřítomným chcaním trumfnul i chlapa, který pro změnu vymrdával boty svým sousedkám a kolegyním v práci. Když jsem se proti nim ohradil, byl mi vyčten chybějící smysl pro nekorektní humor.

Přes svůj odpor k barům jsem se odhodlal do jednoho baru pro singles, kde jsem toho večera potkal Janu, co na tom, že byla shemalka.