Ukaž mi, jak (si) to děláš 🥕

... momentální nápad, když máte v kanceláři řemeslníky a nemůže standardně pracovat a zároveň nemůžete odejít. Tak co dělat ? Sedět na zadku na kancelářské židli a ...
🪑

"Jsi spokojená s tou novou posilkou ? Kolik tam bývá lidí ?" ptá se na whatsappu ségra, která se ode mě, nedávno odstěhovala.
To víš, že jo, já ti to řeknu a budu tě tu mít zase. V náhledu vidím, že mně píše šéf a tak jí rychle odpovídám.
"Vyhovuje mi v práci na obyčejný kancelářský židli zatínat zadek a posiluju tak půlky taky."
Chci teď odpovědět panu řediteli a s hrůzou zjišťuju, že jsem to napsala jemu, že si tam mobil odskočil dřív. Nejde to smazat, už to četl.
Koukám, co mi chtěl. Abych přišla do práce o hodinu dřív, jestli mi to vyhovuje. A já mu píšu, že mi vyhovuje sedět na prdeli.

Druhý den, brzy ráno oba děláme, že jsem to nepsala a on nečetl. Zahraniční delegace přijela dřív, věnuju se jim jak nejlíp umím, všichni jsou spokojení a já se nemůžu zbavit dojmu, že mně pan ředitel kouká na zadek. Je pátek, pouští mě dřív domů, jsem ráda. Ptá se, co budu dělat o víkendu. Půjdu si zaběhat. Venku je tak krásně. Podotýká, že je to dobrý nápad, si určité partie protáhnout od věčného sezení na židli. Tiše poděkuju a mizím.

Uvařím si bylinkový čaj a nakrájím ovoce. Nezprasím se brambůrkama a vínem, hned bych usnula a přišla o oblíbený seriál. Pohledem zavadím o mrkev. Dám si ji zítra s jablíčkem. Jarní očista dočista do čista. Nanosím si to k televizi a pohodlně se uvelebím. Mobil pípne. Neznáme číslo se mě ptá, vlastně přikazuje:
"Ukaž mi, jak to děláš."
a je tam emotikon zadku. Že by ředitel z jiného čísla, aby si nezadal ? Jasně, kdyby napsal jako Ing. Ph.D. MBA, můžu ho obvinit ze sexuální obtěžování. Ty jeho tituly se mu pomalu nevejdou na vizitku. Nabízela jsem mu jiný formát a barevný. Odpověděl, že se nechce odlišovat. Hm a teď se chová jako každý druhý. Chceš si hrát ? Máš to mít. Vypínám televizi, kouknu se potom ze záznamu. Zapaluju svíčky, zapínám žehličku na vlasy a jdu do skříně pro zajíčkový playboy set. Měla jsem ho před měsícem na maškarním plese. Žehlím a natahuju si vlasy, aby působily delším dojmem. Oblékám si síťované punčocháče, připínám na černé krajkové body chundelatou bambulku jako ocásek a na krk připnu motýlka. Ještě víc olemuji linku na horním víčku, rtěnku vynechávám a zuby si postiskám rty, aby byly červenější a olíznu. Do vlasů zasunu čelenku s oušky tak, aby nebyla vidět. Dobrý, když jsem v přítmí, dá se na mě ještě pořád koukat. Nebudu posílat video, nejsem si jista, že je to on. Udělám pár fotek a jednu, dvě vyberu. Uvidíme, co z toho bude.

Fotky vypadají dobře a mě to začíná bavit. Sedím zezadu nadzvednutá na sedačce v normální poloze a pak zaťatá. Na fotce, ale není vidět, jak se ocásek hýbe. Rozhodnu se pro video. Joo. Dokonce se při té představě, že mu to pošlu a uvidí to, vzruším. Odesílám.
Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Jenže je tam zase příkaz:
"Pokračuj."
Tak to ne, hošánku. Teď ty.
"Ukaž mi, jak si to děláš." přikazuju taky.
Minuta za minutou a nic. Asi za 5 minut pošle fotku krásnýho, tlustýho, žilnatýho ptáka s načervenalým žaludem. Nahoře se leskne neutřený sperma. To je jeho ? Uložím si ji, kliknu na ni pro zvětšení a vidím v rohu logo. Asi honil a nestihnul nebo se nenamáhá, to odstřihnout a super čůrák je stažený z netu.
"Pokračuj" píše.
Zajdu jako zajda ještě dál a sundavám ocásek a jdu do lednice pro mrkev. Opláchnu ji v horké vodě a zavedu si ji tam. Zelená nať trčí ze zadečku a já se těším, co na to pan ředitel.
Minuta za minutou a nic. Ani za 5 minut nic. Svlékám si to a jdu si sníst to ovoce než oschne. Asi za hodinu, kdy si chci už jít lehnout, pípne zpráva a jak jinak, než s příkazy.

"Zítra ve 20,00 hod pro tebe přijede taxi a bude vědět, kam má jet. V recepci A řekneš, že jdeš za Mr. Filter."
Je to anagram. Ví, že je mám ráda. Kdysi jsem mu řekla, co znamená jméno jeho exmanželky za svobodna. Petra Míčová. Potvrdil, že to je pravda. Nomen omen.
Píšu si s mým šéfem. Nikdo jiný neví, kde bydlím. V lockdownu mi nechal poslat kurýrem výkonnější notebook, abych mohla být na home office. Ředitel Trefil vidí mrkev v mém zadku a chce mě vidět. Dodává, že se mě nebude dotýkat. Chce jen vidět, jak to dělám.
Jako předehra dobrý a třeba ten pták je jeho a on je na tom serveru. Třeba pak budeme pokračovat a v práci dělat, že své otvory neznáme. Že se to nestalo. Já pak prodávám svůj příběh do časopisu a ... hele uklidni se a běž spát, ať si zítra svěží jak to jablíčko a nevypadáš jak protažená mrkev.

Taxík zastavuje u Véčka na Pankráci. Pane jo. Přemýšlím, jestli mám vystoupit nebo si řidič myslí, že jsem kurva převlečená za dámu a otevře mi dveře. Nějaká nápověda by nebyla ? Protože já jsem dáma hrající si na kurvu a vážně nevím, co se sluší a patří. Řidič otevírá dveře a podává ruku. Pane jo. Dávám na zem jednu nohu, k ní druhou. Sahám po kabelce, nadzvedávám si dlouhý kabát a vystupuju. Hezký večer, madam, ještě slyším. Pane jo. Přestaň s tím a nechovej se jak Maruška na perónu, která vidí poprvý pendolíno. Teprve teď vidím, že odjíždějící Passat má na dveřích logo V Tower. Řekla bych Pane jo, ale to už bych si musela dát facku.
Vcházím dovnitř a v recepci říkám, že jdu za panem Filtrem. Hodil by se vtip, že nekouřím bez filtru, ale v milionářským mrakodrapu se to nehodí a abych se teď začala smát, už vůbec ne. Liftboy mlčky kývne hlavou a zmáčkne 22.patro. 22 jako dvě labutě. Naše firma se jmenuje Swans.

Vejdu do chodby a jedny z dveří, jsou otevřeny. Předpokládám, že to je ono, že si jen paní Nováková neodskočila s odpadky. To by bylo trapný, ale zase by se mi to podobalo, tohle zažít a překvapit Nováka, jehož stará šla se smetím a než se naděje, sedí mu zajda na klíně. Na konci dlouhé, tlumeně osvícené chodby, vidím otevřený prostor. Je to velký obývák. Hodně velký obývák s jednou celou prosklenou stěnou. Jedno obrovské okno vedle druhého. Bez záclon, bez závěsů, bez žaluzií. Na psacím stole u rozsvícené lampičky je stará fotka v rámečku. On je tam mladý, jeho syn je tam malý a jeho ... hahaha ...Metrová Píča. "Ahoj Petro." neudržím se a řeknu nahlas. Vedle je postavený lístek. Zase příkaz. Se mi zdá, šéfiku, že si asi brzy vyměníme role. Za tohle mi neplatíš. Mám se celá svléknout, zhasnout a postavit se k oknu.

Stojím opřená o studené sklo a čekám. Dívám se dolů na potemnělé město, kde jsem se narodila a většinu života žila. Chtělo by to změnu. Nikdy jsem třeba nebyla v Londýně dýl než týden. Určitě bych tam vydržela pár měsíců žít. V jazyce se už asi nezdokonalím, poslední pochvala byla, že není poznat, že jsem Češka, ale užívat si to tam a nespěchat domů, by bylo fajn. Z úvah mi vyrušily kroky. Opřela jsem se o okno a začala zatínat půlky. Nestál přímo za mnou, ale slyšela jsem jeho dech. Pak jsem slyšela jeho zrychlený dech. Ten pak přerušilo zahřmění a na skle se objevily první kapky. Kapky deště. Na Praze 4, vysoko nad domy se odehrávala bouřka, kterou miluju. Déšť, který miluju a za mnou stojí můj šéf, který bude každou chvíli stříkat smetánku, kterou miluju.. Blesk. A další. Přestala jsem dělat hýžďové cviky a přimáčkla jsem se kundičkou co nejvíc to šlo na studené okno a v rytmu se ho dotýkala. Asi budu za chvíli taky mokrá jako to sklo.
"Nemůžu dodržet, co jsem napsal" řekl náhle a přistoupil ke mně. Ucítila jsem jeho mrdku na svém zadku, kterou po něm rozetřel a chvíli jsme nehybně stáli. Věděla jsem, že nechce, abych se otočila, tak jsem tu hru hrála dál, ale uslyšela jsem jen kroky a on odešel.
Došlo mi, že nic jinýho nebude a že to porušil jenom tím roztíráním. Je impotentní nebo si něco kompenzuje nebo co ? Co ? Protože já neznám žádný odstíny šedi a v romantických filmech tohle rozhodně není. Tak jsem se sebrala a šla. Nasraná, že mě o velikonocích nikdo nevymrdal, nezmaloval zadek a budu zase sama doma.
V neděli jsem šla se ségrou do posilovny, večer jsme si daly víno, kousek jsem jí ještě vyprovodila a zpráva. Co děláš ? Ukážeš mi, jak to děláš !
Ten má ale drzost ! Zablokovala jsem ho, dopila víno a šla spát. V pondělí jsem si prohlédla trhy, udělala si hezký den ve městě a těš se filtre Trefile zítra v práci.

Přijela jsem dřív, udělala si kávu do jeho hrnečku, sedla si k němu na stůl a čekala.
Přišel s udiveným výrazem a pozdravil mě. Už jsme si zase vykali.
Zvedla jsem malíček, napila se a neodpověděla. On si sednul do svého křesla a čekal co konečně řeknu. Co udělám. Je si vědom, že proti němu nic nemám. Já bych to rozhodně nepoužila. Jen využila. Takže pokládám hrneček a slejzám dolů. Roztáhnu mu nohy trochu od sebe a chci rozepnout poklopec, ale zadrží mě rukama. Vezmu jeho ruce a přimáčknu na opěrky, rozepnu poklopec a vyndám povadlýho čůráka. Stavím si ho rukou a když ho začnu olizovat a stojí, rozhodně nevypadá jako ten z fotky, kterou mi poslal. Nevadí, i tak to půjde. Svlékám si halenku, podprsenku, dávám mu nohy trochu víc k sobě. Kalhotky jsem neměla od rána. Jen samodržky a sukni. On má zavřené oči. Těžko odhadnout, jestli si to užívá, stydí nebo mě nechce vidět. Nasedám na něj a zavádím si ho tam. Předstírám vzrušení, protože jsem ještě nasraná, jak se ke mně choval a co si pak myslel, že bude ? Já si ráda hraju, ale nedovolím nikomu, aby si se mnou zahrával.
Jezdím pomalu nahoru a dolů a svůj obdařený hrudník mu dám před obličej.
"Líbí se ti to ? Chceš je do pusy ?"
Nečekám na odpověď a jednu kozu mu tam narvu. Zrychlím tempo a začnu hekat. On mě chytí za zadek a chce mě ze sebe sundat. Nene. Dneska je to podle mě. Přírazem ho zasadím dál do křesla, pustím prsa a zase mu ruce přimáčknu na opěrky. Pak zase prso do pusy až nemůže dýchat. Cítím mokro, ale nepolevuju.
"Adame ?" oslovím ho jeho křestním jménem.
"Jak jsem vyřizovala papíry a pobyt v Londýně na tu 14ti denní stáž pro tu novou holku, tak to stáhnu a ty tam pošleš mě. Ráda bych si udělala půlroční, pracovní, placené volno." dodala jsem pevným hlasem, který mu to, de facto oznamoval.
"Neslyšela jsem, co říkáš ?"
Ozvala se huhňavé: "To místo je tvoje."

******
Kdo chce kam, pomozme mu tam ! 😎
🐣 Veselé velikonoce 🐇 přeji a holky - vystrčte zadečky !! 🐓